Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cirsium eriophorum (pcháč bělohlavý) aneb podzim na Galovských lúkách

18. 1. 2014

Slušný člověk jezdí na Galovské lúky začátkem května. Kvete prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Slušný a sklerotický člověk může dorazit i později. Kvete prstnatec májový pravý (Dactylorhiza majalis subsp. majalis) a vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa). Dříve Orchis mascula subsp. signifera. To v tom máme zaCirsium eriophorum (pcháč bělohlavý)se jednou bugr. Na Valachoch žádné vzácnosti. Zatím. Však cizáci na ně zírají s otevřenou čuňou. Poučenější slušný člověk vyrazí sem v první polovině června. Kvete hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens). Aktivnější poučený slušný člověk může o tomto čase narazit i na kriticky ohrožený světlík slovenský (Euphrasia slovaca). Světlík slovenský se od ostatních světlíků pozná relativně snadno. Má narůžovělé květy. Zjednodušeně řečeno. Nejaktivnější poučený slušný člověk může objevit i světlík lékařský Rostkovův horský (Euphrasia officinalis subsp. rostkoviana var. monticola). Taktéž kriticky ohrožený. Ti nejaktivnější v půlce června padnou na čuňu a děkují bohům, že letos se už do toho krpálu nepovlečou.

Lozit na Galovské lúky v září nemá cenu. Nemělo by. Kvete však pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum). V Červeném seznamu nacpán je do kolonky C3. V Červeném seznamu může být kdekoli. Na Valašku je pcháč tento poměrně běžnou kytičkou. Každý jej zná. Pcháč bělohlavý je takovou naší národní zelinkou. Valašská růže. Kvete na každé pastvině. Na loukách kosených se mu tak nedaří. Taková kosa mu ufikne hlavičku raz dva. Kravičky ni ovečky nejsou natolik masochistické, by žuly by ostny. Člověk stárne. Pcháč bělohlavý je na Valachoch zcela běžný. Jest téměř symbolem tohoto kraje. Zde končí chleba a začíná kamení. A bodláky. Jen už se zase tolik nepase. Kde se nepase nejsou pcháče. Nejprve intenzivní socialistické hospodaření a poté ještě intenzivnější kapitalistické nehospodaření. Pcháče nám nějak mizí. Situace sic není zas tak katastrofická jako u již kdys zmíněných hořců brvitých, však přesto. Naraziti na pěkného jedince je stále obtížnější. A je třeba šibovat na Galovské lúky.

V České republice roste 10 původních druhů pcháčů. Krom toho jeden zdomácnělý a dva přivandrovalci. Determinace pcháčů je jednoduchá záležitost. Píše se v učebnicích botaniky. Stačí se podívat na obrázek. Pcháče se od sebe poměrně výrazně liší. Mýlka nemožná. Jednotlivé druhy pcháčů se od sebe vskutku poměrně výrazně odlišují. Pcháče jsou však přeborníky v hybridizaci. Budemež-li považovati onen zdomácnělý pcháč oset (Cirsium arvense) za domorodce, možno konstatovat, že těchto 11 druhů vytváří až 33 kříženců. Z toho 3 trojnásobné. Pcháči se tímto stávají naprostými přeborníky naší flóry v oboru hybridizace. Tolik bastardíků v naší květeně již nenajdeme. Srovnáme-li si poměr druhů a jejich kříženců, jen a pouze divizny dosahují jejich kvalit.  Máme 9 původních druhů a z nich 27 hybridů. Ovšem žádný trojnásobný. Pcháči jsou proutníci. Laik může nabýt dojmu, že nic jiného než levobočci u nás neroste. Odborník ví, že je to téměř pravda.

My Valaši máme výhodu. Nějak nemáme mezidruhové mísení v povaze. Ni náš národní bodlák se moc nekříží. Zcela výjimečně se zahodí s pcháčem obecným. Spojením tímto vzniká Cirsium ×gerhardtii (Cirsium eriophorum × Cirsium vulgare). Tento však na Galovských lúkách nenalezneme. Nenalezneme jej ni na Valašsku. Nenalezneme jej ni na Moravě. Pcháč bělohlavý se kříží zásadně v Čechách. Dosud v literatuře uváděny jsou tři lokality. Praha-Šárka, Velichov a Žandov. Velichov je možno hledat u Karlových Varů. Žandov u České Lípy. Pražáci musí mít něco extra vždycky. Z řádků předchozích patrno je, že pcháč bělohlavý neroste jen na Valachoch. Zajímavo jest, že zatímco v Čechách bydlí převážně v teplejších středních polohách, na Moravě cpe se do chladnějších horských karpatských oblastí. Snad si toho nevšimnou odpovědní badatelé a nevynaleznou dva poddruhy s přechodnou formou hanáckou.

Pcháč bělohlavý není zas tak velká vzácnost. Lokality sic ubývají však stále je jich dost. Na samotných Galovských lúkách roste plno ohroženějších rostlin. A to se ni nezmiňuji o všude uváděné však nikým nespatřené tajemné vratičce měsíční. Ostatně milec kapradin jež vratičku neobjeví, nemusí bečet. U prameniště ve svahu u studny bydlí silně ohrožená hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum). Pcháč bělohlavý má však řadu výrazné plus. Narozdíl od hadilky je nepřehlédnutelný. Narozdíl od jiných druhů snadno určitelný. A v neposlední řadě – v září už mnoho jiných zajímavých zelinek nekvete...

Znalec nevěřícně kroutí hlavou, pravidlený návštěvník nevěří. Obrázky již jsou na Rajčeti. Stačí kliknout sem...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA