Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gentianella lutescens subsp. carpatica (hořeček žlutavý karpatský)

24. 9. 2013

 

To by člověk neřekl, kolik těch hořečků u nás kdys bydlelo. Dávno tomu tak není. Hořečci jsou pěkně nepřizpůsobiví mamlasi. Blaho lidské civilizace závisí na a) intenzivním hospodaření a b) intenzivním nehospodaření. To pochopí každý blbec. Ne tak hořeček. Ten ani neví, že smyslem existence nepřizpůsobivých menšin je nekontrolovatelné množení. A klidně si vymírá. Kdo tady ještě vlastně zbyl?

Hořeček nahořklý pravý (Gentianella amarella subsp. amarella)

Hořeček ladní pobaltský (Gentianella campestris subsp. baltica)
Hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens)
Hořeček žlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica)
Hořeček drsný Sturmův (Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana)
Hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica)

Onu jednu lokalitu hořečku nahořklého jazykovitého (Gentianella amarella subsp. lingulata) prozatím možno považovat za literární fikci. Důvěřuj, ale prověřuj. Hořečky se dělí na kriticky ohrožené a kriticky ohroženější. Chce-li člověk nějaký nalézt, musí sakra dobře vědět kam jet. A pěkně se projede. Což o to, Češi, ti jsou zvyklí. Ale nás Valachy to pěkně sere. Aby bohové udobřili si svůj lid nejmilejší, vynalezli jim hořeček žlutavý. Oba jeho poddruhy, letní i podzimní, lze najít na necelých 15 lokalitách. Zas tak moc si nás udobřovat nemuseli. Všechny lokality leží na Valašsku a v přilehlých oblastech Bílých Karpat. Obvykle se uvádí v Beskydech a Bílých Karpatech. Beskydy leží až za Bečvou. Kopce, na nichž bydlí hořečky, zovou se Javorníky. Kdo se sem chce podívat, měl by si to zapamatovat. Kvůli turistické mapě. Řekněmež tedy ve sféře vlivu CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty. Hořeček žlutavý má dva poddruhy. Letní hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens) a podzimní hořeček žlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica).Hořeček žlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica)

Máme podzim. Věnujmež se carpatice. Stále ještě je možno ji spatřit. Jen je třeba pohnout zadkem. K letnímu se snad ještě vrátíme v zimě. Hořeček žlutavý karpatský patří k hořečkům kriticky ohroženějším. Má pouhé 3-4 lokality. Dvě z toho v Huslenkách. Huslenky jsou nejen hlavní dědinou orchidejí. Tam roste všechno. Nešlo by tak náhodou zde nalézt všivec statný? V Huslenkách jsou dvě lokality. To jest polovina všech existujících. Ze všech existujících se jen jedna tváří životaschopně. Leží v nPP Zbeličné kopečky. Někdy uváděno jako Huslenky-Kychová. Někdy jako Huslenky-Hluboček. Někdy jako Huslenky, mezi Kychovou a Hlubočkem. Jistý terminologický zmatek. Kdo však zná výše uvedené názvy, najde Zbeličné kopečky velmi snadno i za pomoci mizerné turistické mapy. Nemožno minout. Zejména o víkendu. Jediná životaschopná lokalita kriticky ohrožené překrásné kytičky láká fotografy. Kde jinde je možno se setkat s někým, kdo má rád polní plevele a zárazy? Kousek od hořečků má růst pupava Biebersteinova pravá (Carlina biebersteinii subsp. biebersteinii). Neobjevena. Hořeček se usídlil v idylickém vřesoviště. Vřesoviště ještě idyličtější je o několik metrů dále. I se včelínem. V čase tomto včelky už moc nelétají.

Na Zbeličných kopečcích se letos postupně objevilo cca 50 jedinců. My, jež máme Huslenky za zadkem, máme výhodu. Možno se tam zastavit několikrát. Druhé místo v Huslenkách bylo nepoměrně chudší. Pouze jeden kousek. A to ještě nestačil ani pořádně vykvést. Usídlil se přímo na málo používané polní cestě. Málo užívaná neznačí neužívaná. Do druhého dne od nalezení jej někdo rozjezdil motorovým vozem. Stejně jako několik hořců (hořečků) brvitých (Gentianopsis ciliata). Ostatně kde jinde by tyhle rostlinky měly růst. Chtělo by se to chopit hrábí. Nějak vše zarůstá mechem. Semínko by muselo mít s sebou sbíječku. Ona druhá lokalita též není zcela neznámá. Dle Krupy (viz literatura na konci) zde již před 6 lety jedna rostlina nalezena byla. Huslenky-Uherská (starý lom). Chybička se vloudila do lokalizace. Ve starém lomu nic není. V druhém starém lomu už vůbec ne. Ten je v lese u potoka. Žádná louka se světlíkem a mateřídouškou. Kdo od lomu skrz tuto vyleze na vrchol kopce ocitne se na konci pasínku s jalovcem a borovicemi. A na polní cestičce rostou již zmiňované hořce brvité. Mezi nimi tedy i jeden hořeček žlutavý karpatský. Místečko přímo idylické. Snad by jen stačilo trochu péče. Pro fotografy špatná zpráva. Světlo prachmizerné.

A stránka je popsaná. Je třeba zase končit. Zbývá čas na shrnutí. Situace hořečku žlutavého karpatského je kritická. Nikoli však zoufalá. Vše záleží na lidech. Populace na Zbeličných kopečcích letos nebyla tak velká jako v nejlepších letech. Nebyla tak malá jako v letech nejhorších. Jen minimální velikost rostlinek byla až zarážející. Pokusy o utajení lokality v éře informačních technologií působí až vtipně. Zejména jedná-li se o navrhovanou přírodní památku. Až z navrhované přírodní památky stane se přírodní památka, bude zakreslena v každé turistické mapě. Přírodní památka nebude tak velká, aby ji každý mamlas nemohl prolozit třeba na kolenou. Bacha na pupavy. Lépe by bylo ke každé rostlince narvat do země kolík. Nechť nedojde k náhodnému pošlapání. A na informační tabuli případné krtečky upozornit na neefektivitu jejich počínání. O zbylá místa výskytu je třeba pečovat. Nenechat je zarůst travinami jako Nedašov, že? Vyhlásit ZCHÚ není tak těžké. O ZCHÚ je však třeba se i starat. Na Valašku je řada lokalit s podmínkami pro hořečky přímo ideálními. Hořečky jsou kytičky malilinkaté. Zejména vzpomenu-li si na ty letošní bonsaje. Možnost přehlédnutí je obrovská. Hořeček v Uherské „U lomu“ hledal jsem 3 hodiny. Zkoumaná plocha cca 10m2. Zkoumaná plocha vytipována jen dle zmínky o velkém množství hořců brvitých. Jakés takés podmínky má na dalších desítkách metrů. Nebýt zmínky o hořcích brvitých, nenašel bych jej. Nevysvitlo-li by na chvíli slunce a neotevřel-li by květ, nenašel bych jej. Neusednout a nedat si startku, nenašel bych jej. Možnost objevu dalších tedy existuje...

Hořečky jsou hezké květinky. Je-li květinka hezká, není nouze o literaturu. S literaturou je problém. Lidová knihovna na Bystřičce jistě nemá ni Klíč ke květeně ČR. Časopis Preslia patrně též neodebírá. Naštěstí je možno na něco narazit na internetu.

Zpravodaj CHKO Beskydy 2008/3. - zde se ovšem dozvíme jen to, že se taxon tento v našich horách nachází.

Z hlediska lidového a populárního je velmi příjemná publikace: Tkáčiková, J., Husák, J., Spitzer, L (2013): Valašské louky a pastviny. Dědictví našich předků. Vsetín. - tuto ostatně doporučuji všem laickým zájemcům o přírodu na Valašsku. O hořečcích jako takových se zde opět poučenější zájemce moc nedozví.
Pěkné je i dílko: Zachování biodiverzity karpatských luk. - hořeček zde má svou kapitolku. Už o něco sofistikovanější.
O celém rodu hořečků pojednává článek: Brabec, J (2013): Hoře, hořce, hořečky I. Hořečky v České republice včera a dnes. Živa 2/2013.
A konečně o hořečku žlutavém v Beskydech je možno se dočísti v závěrečné zprávě: Krupa, M (2011): Monitoring hořečku žlutavého (Gentianella lutescens) na území CHKO Beskydy. - zde uvedena i další literatura.

Všechny tyto jsou, jak již uvedl jsem, volně ke stažení na internetu. Stačí si do vyhledávače zadat název. Název. Ne citaci. Případně zkrácený název. Zkušený uživatel informačních technologií to zvládne levou zadní. Nezkušený nechť mi klidně napíše. Neočekává-li, že mu daný materiálek odešlu obratem. Za počítačem se moc nechce sedět na na podzim.

A pro dnešek už skutečně končíme. Kdo chtěl by se podívat, kterak ten hajzlík vlastně vypadá, může kliknout zde...

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA