Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) aneb mizející druh Beskyd

10. 10. 2013

Lidé stárnou. Lidé stárnou a zapomínají. Chci-li zjistit, co jsme měl včera na véču, musím prozkoumat účtenku ze supermarketu. Stojí-li na účtence párky kuřecí, je docela možné, že jsem tyto i snědl. Ne však jisté. Občas je i najdu. V lednici málokdy. Nějaký mamlas je nacpal do krabice od tatranek. Dějí se věci mezi nebem a zemí. Zato toGentianopsis ciliata (hořec brvitý)ho smrada, jež šlohl mi na pískovišti kyblíček si vybavuji naprosto jasně. Jen co ho potkám, zmlátím jej. Je-li dle literatury možno nalézt hořeček žlutavý karpatský ve starém lomu v Huslenkách-Uherské ve společnosti mnoha hořců brvitých, chytám se za hlavu. To mne též mohli poslat na stráň s pampeliškama.

Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) je naprosto běžný plevel. Každý Valach jej dobře zná. Jen mu neříká hořec brvitý. Nejčastější termín zní „podzimní zvoneček“. Podzimní zvoneček. Lid učený rve si vlasy a úpí. Podzimní zvoneček je podzimní zvoneček. Co svět světem stál. Hořec brvitý byl dříve hořečkem. Mírumilný Dostál, chtěje zamezit dalším prolévání krve botanické při učených sporech, zove jej trličníkem. Trličník. To si ta něžná kytička opravdu nezasloužila. O Preslově prostřelenci netřeba se zmiňovat. Podzimní zvoneček bude podzimním zvonečkem stále. Dokud jej nevyhubíme.

Člověk stárne. Zřetelně si vybavuje modré koberce ciliatek. Vzpomíná na Pražáka, jež, místo sběru hřibů, plazil se po zemi s fotoaparátem, pokoušeje se zachytit drobný, dosti seschlý a ožraný modrý kvítek. Kdyby ten tak tušil, že na palouku o 100 metrů dál jich kvete pár set. Nevěřil. Kdy spatřil jsem větší množství hořců brvitých v posledních letech si nevybavuji. Což as není jen důsledkem ztráty paměti. Hořec tento v Červeném seznamu nacpán je do kategorie C3. Netuším jak jinde. Na Valachoch bychom jej zařadili do C1t. Na území CHKO Beskydy údajně nachází se cca 5 větších populací. Otázka zní: co je to větší populace? Větší populace není zrovna exaktní vyjádření. Větší populace může značit 10 rostlinek. Nedaleko starého lomu v Huslenkách-Uherské kvetlo před 6 lety 165 jedinců. Letos slabých 20. Ve většině případů na málo používané lesní cestě. Většina z nich rozježděna stejně jako onen nebohý hořeček žlutavý karpatský. Schopnost vegetativního rozmnožování nulová. Kde není semínko, nejsou nové rostlinky. Rozježděná kytička mnoho semínek nevyprodukuje. Podmínky ideální. Jen bez péče. Nejsou lidi a peníze. Co kdyby ten pán z CHKO Beskydy a jeho dvě lepé asistentky místo buzerování v kempu u Balatonu v Novém Hrozenkově raději vzali do ruky hrábě? Dvě ilegální ohniště jsou dvě ilegální ohniště. V místě migrace velkých savců. Tomu je třeba zabránit. U Balatonu se přes léto povalují denně stovky rekreantů. Proplétat se mezi nimi může jen medvěd duševně chabý. Či sem spadnout při epileptickém záchvatu. Epileptické medvědy si mohou Slováci nechat. V čem zde vadí ohniště vědí jen nesmrtelní bohové. A hořce a hořečky dále hynou.

Dosti jich kvetlo na Galovských lúkách. Ty už známe. Hodně je tomu dávno. Letos ni kvíteček. Snad jsem špatně hledal. Galovské lúky jsou rozlehlé. A čert ví, kde jsem je kdys viděl. U Korábečných. Též v Huslenkách. Lokalitu U Korábečných známe také. Zejména šmíráci prstnatce bezového. Či ti jež okukují hořeček žlutavý pravý. Hořců brvitých zde bývalo také dosti. Letos neobjeven. Snad jsem přišel pozdě. Snad jsem špatně hledal. Korábeční jsou také pěkný flák země. Otázka zní, není-li tamní management zaměřen příliš na orchideje. Co svědčí prstnatcům nemusí nutně prospívat hořcům. Možná by stálo za to, zeptat se starého pana majitele, kterak vlastně dané plochy obhospodařoval. Za jeho péče zde prosperovalo vše.

Sázka na jistotu. Gulošův lesík u Veřovic. V roce 2010 přes 200 kvetoucích rostlinek. Není-li hořec brvitý u Veřovic není nikde. Kdo chce do Veřovic musí vlakem. Dny se krátí. Veřovice jsou destinací oblíbenou. Na Velkém Javorníku otevřeli rozhlednu. Hordy turistů. Kdo chce na rozhlednu, neztratí se. Kdo chce do Gulošova lesíka je na tom hůř. Hlavně musí projít celou dědinou. Člověk šikovný objeví na internetu souřadnice. V roce 2010 přes 200 kvetoucích rostlinek. V roce 2013 opět možná 20. Utopených v zeleni. Nevím, nevím, jak dlouho nám tato lokalitka vydrží. Byť snaha o zachování zde patrná je. Kdos aspoň náletových dřevin zbavuje ji. Trošku.

Tak nám ten podzim pěkně začíná. Člověk se těší, kterak bude klepat kosu při focení mlhavých rán ve zdejších pralesích, klopýtat přes kořeny při pátrání po korálovci jedlovém a místo toho se honí za ciliatkami. Nachozených téměř 500 km. Objeveno cca 50 rostlin. Neblahá to bilance. Nějak nám stávkuje plánování. Je opravdu nezbytné čekati až i hořce brvité stihne osud hořečků? A dle rychlosti s jakou tento mizí z našich hor to nebude dlouho trvat. Za pár let snad zjistíme, že jediným exemplářem na Valašsku je onen vylisovaný v herbáři regionálního muzea...

Kdo by chtěl se podívati na obrázky, má možnost. Jsou jen vskutku dokumentární. A opět rozděleny do dvou částí. Ty z Veřovic možno objeviti tady. Přišel jsem tam o něco později. Ale přece. Z Huslenek-Uherské pak zde. V Huslenkách na hořce však slunce moc nesvítí...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA