NPR Strabišov-Oulehla
A jsme opět v Lískách. Minule jsem se zde trochu prošťoural vosím hnízdem. Tak zpět na místo činu. Lísky, jak známo, usilovně soupeří s valašskými Huslenkami o titul hlavního města orchidejářské Moravy. A vyhrávají. Jak na potvoru zde rostou zásadně druhy nejatraktivnější a nejohroženější. A všechny téměř na jednom místě. V Huslenkách se člověk něco nacaprtá. A není-li místním znalcem, mnohdy prd najde. Co tak NS Za valašskými orchidejemi? Kdo dostane se do Lísek má vše téměř u papule. Pokusí-li se něco přehlédnout, informační cedule mu v tom zabrání. Dostane-li se sem vůbec. Budete-li si spoj vyhledávat v IDOSu, zapomeňte na Lísky. I na Chvalnov-Lísky. Nejlépe je zadati Střílky. A zbylé dva či tři kilometry došmajdat. Vychytralejší mohou Chvalnov-rozcestí. A zbylé dva či tři kilometry došmajdat. Ve Střílkách je možno v čase volném zavítat na pověstný barokní hřbitov. Ale o tom někdy příště. Ve Chvalnově pak očumovat PP Přehon. Přehon pověstný jest výskytem koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis). O tomto čase jej zde však opravdu nehledejte.
Největším trhákem NPR Strabišov-Oulehla je, bezesporu, vstavač trojzubý (Orchis tridentata). Základní informace podal jsem minule. Kriticky ohrožený, pět lokalit. Na Moravě. V Čechách nebydlí. Na Slovensku častější. Ale že by zde rostly louky plné trojzubců se říci nedá. Když hovořili jsme o prstantci bezovém, označil jsem jej za pěkného podrazáka. Naláká hmyzáka na krásný kvítek, zaprasí mu celou hlavičku čert ví jakým svinstvem a sváču nenabídne. Náš drahý, kriticky ohrožený, trojzubec je vyčůraný úplně stejně. A to jsou ještě ti slušnější.
Takový střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) čili po slovensky črievičník papučkový, to už je opravdový zmetek. Ni na tom nemění jeho zařazení mezi silně ohrožené (v kategorii C2b). Střevíčník by potřeboval bez milosti spráskat. Takového květu si hmyzák všimne hned. Nemožno jej minouti. Nebohý, krásou okouzlený hmyzáček usedá na papučku. A padá dovnitř. Ha včíl sme v lapáku, pane hrábě. Stěny kluzké, nahoře navíc zahnuté. Ubožáček si o ně chvíli rozbíjí hlavičku. Než zjistí, že uniknouti lze jen pod tím bílým jazýčkem s červenými tečkami. Nebo to také nezjistí. Sdělil-li rodince předem cíl svého letu, mohou mu dítka nosit svačinku dokud střevíčník neodkvete. Nespadnou-li za taťkou. V opačném případě zde bídně hyne. Po dešti, kdy v papučce je voda se menší broučínci prostě rovnou utopí. Důvtipnější tedy cestu ven najdou. Lezou a lezou. Najednou jim milá kytička vylije na lebku kýbl lepivého sajrajtu. A švácne přes ni pytlem pylových zrníček. Zážitek na celý život. Aspoň je o čem vyprávět vnoučatům. Nebudou-li chtít večer spát, postraším je střevíčníkem. Zajímavo jest, kterak hodní, naivní a důvěřiví kulíšci tihle hmyzáci jsou. Papulu ještě zapráskanou tím hnusem, kebule se mu točí, hvězdičky kolem ní lítají. A už zase padá do papučky romanticky okouzlen krásou a vůní onoho květu...
V části Strabišov bydlí i vstavač nachový (Orchis purpurea). Opět silně ohrožený. A opět C2b. Vychytralí jej zde hledat nebudou. Bohaté naleziště je v PP Včelín u Cvrčovic nedaleko Zdounek. Co by kamenem dohodil. Ve Zdounkách jsme za pár minut busem. Chvíli pošmárujeme si to po žluté, přejdeme Cvrčovice a nedaleko za obcí leží přírodní památka. V bezprostřední blízkosti značky. Dle některých map její okraj značku kopíruje. Není tomu tak. Mezi trasou a Včelínem leží rozbahněná pastvina – pás nepřívětivě vzrostlých kopřiv – příkrý bahnitý sráz do potoka – potok – příkrý bahnitý sráz – pás kopřiv ještě vzrostlejších. Lépe je možno se sem domotat ze Cvrčovic. Podrobnou mapu třeba připravit si již doma. Domorodci bývají na malinách. Nebo dojít k místu, kde žlutá značka uhýbá ze silnice doprava. Téměř u další vísky – Milovic. Po několika metrech možno spatřiti pěšinku směřující naopak vlevo. Dle některých map vede po druhém břehu potůčku až zpět na Včelín. Dle reálu končí v potoce. Možno si odbýt pravidelné květnové mytí nohou. Ve Včelíně se již dávno ovce nepasou. Dík zmíněným přístupovým problémům zde kytičky nikdo nevalchuje. Travní drn zhoustnul a konkurenčně slabé vstavače jsou v perdeli, pane hrábě. Nekontrolují-li zde obětavou práci ochránců nepřizpůsobiví tůristi, na kosení se očividně též zapomíná. Tohle nejsou Malhotky. Kdo si nohy letos již umyl, nechce mít oprlená lýtka a chce opravdu něco vidět, najde si svůj Orchis purpurea v Lískách.
Z běžnějších hajzlíků tu vegetuje vstavač vojenský (Orchis militaris). Běžnější je pojem relativní. V Červeném seznamu nacpán je do stejné kategorie jako ti dva předchozí – silně ohrožený (C2b). S tímto se však i na Valachoch občas setkáme. Jak už víme, vstavače jsou pěkní sprosťáci. Kdykoli a kdekoli mohou, kříží se. Objeví-li se na louce vstavač trojzubý a vojenský, bude zde i jejich levoboček – Orchis x canuti. Určiti tohohle opět není zas takový problém. Květ na první pohled připomíná vstavač trojzubý. Podíváme-li se pozorněji, přilbu jeho však netvoří ony tři charakteristické rohy či zuby jako u tohoto, ale tato je naopak uzavřená jako u vstavače vojenského. No jo. Chtělo by to spíše obrázek. Obrázků by bylo dost. Kdyby nezačalo pršet. Bude třeba počkati do příštího roku. Ostatně zde těch kříženců musí být daleko víc.
A konečně se podařilo dáti i obrázky na Rajče. Stačí kliknout sem...