PP Vřesoviště Bílová
Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes... Na základní škole vždy nám tvrdili, kterak s láskou budeme vzpomínati na krásné dny bezstarostného dětství strávené v tomto ústavu. Mýlili se. I Sládek se mýlil. Uprostřed hlubokého a tmavého hvozdu hledá vřes jen naprostý idiot. Je otázkou do jaké míry je ovlivněno mé vnímání obrozenecké poesie černí tabule a temnotou školních chodeb...
Vřes obecný (Calluna vulgaris) má rád otevřený, sluncem prozářený, prostor. Potřebuje-li jej někdo nutně objevit v lese, musí do světlé dubiny či boru. Vřes je zcela běžná rostlina. Dle Červeného seznamu nestojí ni za pozornost. S výjimkou moravských Karpat. I zde se však sem tam ukáže. Souvislejších porostů je pomálu. V Hostýnských horách snad jen PP Vřesoviště Bílová. V okrese Vsetín nPP Zbeličné kopečky a něco v údolí Bzové ve Velkých Karlovicích. Nic moc. A do Kraví hory u Znojma mají tyto naše pidilokalitky taky daleko.
Na Zbeličné kopečky u Huslenek se podíváme někdy příště. Do Bzového bychom se něco nacápali. Zbývá Vřesoviště Bílová. Bílovou na mapě nehledejmež. Jedná se o pouhou chatovou osadu. Cca 2 km od Rajnochovic. V katastru téže obce. K vřesovišti nás poměrně pohodlně dovede červená turistická značka. Buď z již zmíněných Rajnochovic či z obce Lázy. Dopravní dostupnost v obou případech prachmizerná. Zejména cizozemci nechť zapíší si do notýsku, že železniční zastávka Rajnochovice ve skutečnosti leží u Podhradní Lhoty. A i do této se pěkně projdou. Ideální je vyjít z Lázů. Zbývá pak již jen cca 15-20 minutový poklidný špacír. Velocipedista může se kochat představou, kterak to z toho krpálu cestou zpět pofrčí. Velocipedista znalý kraje se může cestou tam či zpět zastavit a občerstvit se kyselkou. Opět sirovodík. Velocipedista kraje neznalý, nechť se na to vyprdne. Prameny leží zcela jinde, než jsou udávány v mapách.
Co možno na vřesovišti spatřit? Vřes. Vřes je miniaturní keříček. Květy nemá ani tak rudé, kterak se nám snaží nakecat poeta, ale spíše růžové. Případně světle fialové. V Bílové se poměrně často setkáme s jinak vzácnou bílou formou. Kdo nebude čučet jen na filajové květy a prohlédne si i zelený podrost, najde plavuň vidlačku pravou (Lycopodium clavatum subsp. clavatum). V tomto případě se jedná již o druh ohrožený, do kategorie C3 spadající. Plavuně známe všichni. Z Cesty do pravěku. Plavuně, přesličky, dinosaury, trilobity a jiné hajzlíky. Plavuně známe všichni, však viděl je málokdo. A kdo je viděl, nevšiml si jich. Je to ten přerostlý mech. Kdo není si jist, nechť před návštěvou jukne na Net. Obrázků je zde dosti. Kdo chce spatřiti vidlačku i s výtrusnicovými klasy, musí vyrazit o něco dříve. Výtrusy dozrávají v červenci až září. Dle odborné literatury. Na Bílové je možno na nějaké výtrusnicové klasy zapomenout minimálně v polovině srpna. Stejně ohrožený (C3) jest jalovec obecný pravý (Juniperus communis subsp. communis). Ten, na rozdíl od plavuně, nepřehlédne ni slepec. Zejména fotograf má z rostlinky této velkou radost. Suché větvičky a jehličky mají tendenci vyskytovat se zrovna v místě, kde milec obrázků umístí svůj zadek. Kdož půjde pak po turistické trase směr Lázy, může uviděti na okraji lesa dokvétající tavolník. Tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia) by sic též spadal do kategorie ohroženosti C3, však zde jest druhová příslušnost otázkou nezodpovězenou. Neb jedná se o rostliny zplanělé z některé z okolních chatiček a usedlostí, netřeba bádati.
Vřes kvete od července do září. Někde uváděno dokonce do října. Kterak je tomu v Čechách netuším. Na Bílovou je optimální vyrazit na přelomu srpna a září. Ti, jež chtějí si zvěčnit zdejší rostlinky v optimálním večerním světle mají smůlu. V 17:00 je prakticky celé vřesoviště v beznadějném stínu. Jak je tomu ráno vědí bohové. Ráno slušný člověk spí.
Na předchozích řádcích patrno jest, že klávesnici v ruce již dlouho nedržel jsem. Člověk bádající a pátrající řeší otázky praktické. Má-li chuť na rum, jedná a nefilosofuje. Tak budeme pro dnešek raději končit. Snad četbou zušlechťující literatury opět myšlenky mé vzlétnou a jazyk zlepší se. Má zde poutavou knihu o železničním provozu. Příště nakoukneme na zmíněné nPP Zbeličné kopečky. Zde hrozí nebezpečí z prodlení.
Kdo by se chtěl podívati na obrázky z Bílové, může tady. Předem je třeba upozorniti na jednu skutečnost. Je jich málo a těžko se hledají. Když už se najdou, jsou v naprosto nefotogenické poloze. Jsou-li v poloze fotogenické, začíná pršet. Nezačne-li pršet nastává noc. Nenastane-li noc přijde tornádo. Vřes je pravým opakem. Rostlinek je hodně na jednom místě. Nespolupracují, válejí se tam jak chtějí. Takže obrázky zase nic moc. Aspoň mám výmluvu...