Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) aneb opět na Galovských lúkách

13. 5. 2013

Šmírovali jsme vstavače bledé. Vykvete-li vstavač bledý, začíná sezona orchidejí. Druhým nejčasnějším kvítkem z čeledi vstavačovitých je prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Prstnatec bezový je v Červeném seznamu cévnatých rostlin veden coby silně ohrožený (C2t). Ono „t“ značí úbytek 50-90% historických lokalit. Aspoň na Moravě vešel se do kategorie této tak tak. Coby silně ohrožený je i pod ochranou zákona. Kdo Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina)občas sem nakoukne ví, že prstnatce bezové jsou, narozdíl od svých dalších prstnatcovitých bratranců, velmi snadno určitelné. Stačí se podívat na kterýkoli obrázek. Prstnatce bezové na se ve svých trvalých bydlištích vyskytují ve dvou barevných formách. Žluté a nachově červené. Plus nejrůznější žlutočervené variace. S albínky se v tomto případě setkáváme relativně vzácně. Já viděl čistě bílý snad jen jednou či dvakrát. Prstnatce bezové patří k ocrhidejím nejoblíbenějším. A nejvyhledávanějším. As díky svému brzkému květu a nádhernému zbarvení. Časnější kolega vstavač bledý je přec jen trochu fádní. Spotřebitel vyžaduje jásavé veselé barvy. Proč sambucinky kvetou jak žlutě tak nachově mu nedává spát. Teorií je možno vyslechnouti dostatek. Míra zmatenosti různá. Kterak je tomu ve skutečnosti? Prstnatce bezové jsou pěkní vyčuránci. Což u této čeledi není jevem nikterak neobvyklým. Patří k orchidejím šálivých. Nalákají hmyzáka překrásným květem, zaprasí mu nožičky a čumák pylem a sváču nenabídnou. Žádný nektar. Ani kapička. Nebohý hmyzák poletuje z květu na květ a bříško prázdné. K naštvání. Hmyzák není pitomec. Do rodiny, kde ni kousíček štrúdlu nenabídnou, se příště na návštěvu necpe. Hmyzák je dost velký pitomec, by uvědomil si, že květy jsou stejné, jen barva je jiná. Než zjistí svůj omyl je odkveteno. Nezhyne-li hlady, příští rok si dá na tyhle vypečené lakomce pozor. Příští rok objeví se hromady méně zkušených, plných mladického nadšení a entuziasmu. A proto též prstnatce bezové vykvétají tak časně. Nejoblíbenější lokalitou prstnatce bezového na Valašsku je PR Galovské lúky u Huslenek. O Galovských lúkách jsme již hovořili. Opakování je matka moudrosti. Dostat se do zdejší PR je vskutku jednoduché. Za benzinkou a obecním úřadem v Huslenkách postupovati po silnici směr Hrachoveček. A pak pořád ho „hlavní“. V místě, kde končí asfalt, jest záhodno odložiti velociped. Stejně ho slušný člověk po většinu cesty tlačí. Dál jej tahá jen pitomec. Po tankodromu zdejší polňačky se moc jet nedá. Dolů je to taky pěkně o hubu. O kolo netřeba se strachovat. My Valaši ještě nejsme natolik civilizovaní, abychom kvůli získání bicyklu podřízli jabloň. O trnce nemluvě. Projdeme kol příbytku místního drobného pastevce. Nemožno se zmýlit. Chová kozy. A ovce. Proč jsou některé ostříhané jen z poloviny je záhadou. Člověk uvědomí si vlastní zdegenerovanost a zhýčkanost. Já bych lopatu a kosu potřeboval. Mineme příbytek zdejších usedlíků. Informace tato již dlouho platit nemusí. Pozorný pocestný povšimne si nádherného zářezu do svahu po domem. Podloží nezpevněno. Jednoho dne nám krásně zaprší a barák se zastaví až v Bečvě. Letos se prstnatce bezové pochlapily. Kvetlo jich něco kolem 700. Do udávaných 6.000 něco chybělo. Drobná statistická odchylka. Sambucinky jsou sambucinky. Díky sambucinkám uniká pozornosti mnohem zajímavější zelinka. Hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens). Ten však kvete později. Správná doba k návštěvě nastane tak za měsíc. Zhruba před polovinou června. Hořeček žlutavý pravý je ohrožen dokonce kriticky (C1t). Což značí, že na více než 90% známých historických lokalit odeslán byl do věčných lovišť. Nejpilnější mohou spatřiti i hořeček žlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica). Taktéž kriticky ohrožený. V téže kategorii. Ten je však již zcela na pokraji vyhynutí. Neroste však na Galovských lúkách, ale v Hlubočku. Myslím. Nějak si tu mapu nevybavuji. Kvete ještě později. Jako na celé řadě dalších populárních vstavačových lokalit jest vhodno naplánovat návštěvu v den pracovní. Je-li ta možnost. I ta je pravděpodobnost, že nikoho nepotkáte minimální. Popularizace je popularizace. I pasekáři z okolí se tu procházejí. Ty čagany v jejich rukou se mi nelíbí. Třeba si dávati pozor na čuňu. Kdo nechce se práti s davem má celou řadu dalších možností. Prstnatce bezové zde zas takovou kuriozitou nejsou. Stačí se poflakovat po okolí. Kdo bude se poflakovat po okolí, může objevit hodně vzácnou žlutočervenou odchylku. Květ žlutý s nádherně červeným středem. Kde konkrétně roste nechť zůstane utajeno. Netřeba by na další místo směřovaly davy zvědavců. Obrázek, zatím nemám. Důvody objektivní i subjektivní. Špatné počasí a skleróza. Komu nechce se poflakovat po okolí, může do Velkých Karlovic. Pošmajdá-li po silnici směr Makovský průsmyk, kousek před tímto napojí se na zelenou značku směr Třeštík, může zabloudit na samotu Na Člověčí. Najde-li odbočku. Opět doporučeno jest juknout se na mapy na Seznamu. Lesní a polní cestičky zakresleny jsou zde přesně. Na Člověčí je lokalitou dosud téměř neznámou. Pidizprávička vyšla snad jen ve Zpravodaji CHKO Beskydy 2011/2. Zpravodaje tyto je možno stáhnout z internetu. Na Člověčí se nepotkáte prakticky s nikým. Najít místo toto není zas tak jednoduché. Ale taky ne složité...

Počasí nevlídné umožnilo mi konečně něco udělat s obrázky. Zvědavci tedy mohou konečně nakouknouti na Rajče...
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA