Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sedlnické sněženky 2011

23. 3. 2011

Nedaleko od Nového Jičína, v oblasti označované jako Kuhländchen, anóbrž Kravařsko leží obec Sedlnice. Co je vlastně to Kravařsko? Etnografický region rozprostírající se podél Moravské brány v okolí měst Odry, Nový Jičín a Příbor. Původně oblast osídlená moravskými Němci s úžasnou smíšenou kulturou. Po poválečném odsunu lidu germánského a následnému znovuosídlení však zaniká. Tak to byla krátká nárSněženkyodopisná vsuvka na úvod. Sedlnice jsou poměrně malou obcí, jež se proslavila farním kostele s řadou renesančních náhrobků. Kostel je obvykle zavřený. Dále zde pobýval úžasný německý romantický básník Josef von Eichendorff. To byl ovšem Němec. Goethe byl sice také Němec, ale nežil u nás. Jen jezdil do Varů, čachtal se v koupelích, občas popíjel minerálku a kupoval karlovarské růže a oplatky. Dobré pro ekonomiku. Němectví je tedy odpuštěno. Eichendorff ač autor znamenitý byl u nás odsouzen k zapomenutí. Germanizátor. Dovolil si mluvit a psát nečesky. Naštěstí se ho nepodařilo zcela vymazat z paměti. Tak je možno u bývalé gotické tvrze, později zámečku a dnešních ruin shlédnout jeho pomníček a přečíst si báseň „Sněženky“. A sněženky jsou patrně tím nejzajímavějším co možno v obci shlédnout. Každoročně na jaře je zámecký park zaplněn jejich něžnými kvítky. V některých letech to vskutku vypadá, jakoby se zde lokálně udržel sníh. Nejen v parku je možno tyto uvidět. V hojném množství kvetou na zahradách, na okolních loučkách. Místní obyvatelé jsou naštěstí na tuto raritu dosti hrdí. Ostatně podobně jako v Lačnově na šafrány. Tak se snad nedočkáme jejího blízkého zániku. Budete-li se tvářit dosti zaujatě, jistě vás někdo uchopí za ruku a potáhne do své zahrady. Proč čumíš k sousedovi, když u mne jich roste víc? A hezčí! Bělejší! A protáhne širokým i dalekým okolím. I tu sousedovu zahradu nakonec předvede. Onehdá četl jsem naříkání, kterak bylo opět zplanýrované nějaké tvrziště. Autor hřímal na mizerné zákony, jež tyto památky prakticky nechrání. Nebylo by lépe následovat zdejšího příkladu a vzbudit v lidech hrdost, že mají něco tak zajímavého na zahradě, než stavět policajta ke každé králikárně? Zámek s parkem je zhruba ve středu vesničky. Jak tomu mnohdy bývá. Uvidíte kostel, nepřehlédnutelnou budovu Informačního centra Sněženka. A budete-li řádně hledat i zámek spatříte. Je to takové malé venkovské šlechtické sídlo. A, díky značnému stadiu rozkladu, snadno přehlédnutelní a zaměnitelné s rozsáhlejší zděnou stodolou. Vede k němu i dřevěná směrovka od silnice. Pamatuje jistě lepší časy. Lépe je hledat cedulku ukazující směr do hospody v zámeckém parku. Tu však spatříte jen v případě pojedete-li ze směru do Bartošovic. Služeb zmiňovaného IC mnoho nevyužijete. Otevřeno bývá až od 13:00. A to ještě jen pondělí až středa. Ale pokud se dostanete k jeho webu, zjistíte kontaktní mailovou adresu a můžete se předem dotázati, zdali sněženky již (ještě?) kvetou. Škoda, že tuto informaci nezveřejňují přímo na stránkách. Jako třeba v již zmiňovaném Lačnově.

Jako každým rokem i letos směřoval první delší výjezd právě do Sedlnic. Byť slovo větší je třeba bráti s rezervou. Lenoši a nemohoucí mohou vlakem. Či busem. Spojení jakž takž. Jen vás oba dopravní prostředky vyhodí poměrně daleko od vlastní vsi. Ono to není zase taková dálka. Ale nějaký čas strávíte pochodováním. Zejména od vlaku. Podle mapy vede hned od náraží zkratka. Polňačka. Třeba ji někdy někdo najde. Teoreticky by tam něco být mělo. Přece nebudou místní kroužit kolem vsi po silnici. Já jel, přirozeně, na kole. Idylka. Skoro idylka. Kdyby nebylo šíleného krpálu z Valmezu do Hodslavic. A pak zmateného pojíždění v Novém Jičíně. Cestu si stále nepamatuji. Je třeba se otázat. Kdo nevezme si mapu je v pytli. Ale i ten Jičín stojí za prohlídku. A takový větrník v cukrárně na náměstí… Vzal jsem to přes Rybí a Závišice. V Rybí je krásný polodřevěný kostelík Nalezení sv. Kříže. Tuším. Musel bych se podívat. Původně ze 14. století, v době třicetileté války vypálen a poté přestavěn. Zatímco jinde se staré dřevěné kostely houfně nahrazovaly kamennými, zde proběhl proces opačný. Po vypálení polskými kozáky v roce 1624 byly původní gotické klenby nahrazeny dřevem. A stojí dosud. Začátkem 19. století jej ještě trochu zrenovovali. Každopádně stojí za zastavení. Již potřetí mne prastará babička upozornila, nechť si vezmu kolo sebou na hřbitov. Mínila tím ten u kostela. Nechť mi jej nešlohnou. Nemusím se s ním dát i pochovat. Paní jsem tam potkal již třetím rokem. Že by mne již vyhlížela? V Závisících je jistě také něco zajímavého. Jen si teď na nic nemohu vzpomenout. Profrčel jsem je rychlostí blesku. Je to z kopce. A cestou zpět bylo třeba spěchat. Trochu jsem se pozdržel vytahováním se z říčky Sedlnice. A budu taky muset začít víc jezdit. Vlekl jsem se jako slimák. Vloni se mi podařilo kouknout se i na rybníky v Bartošovicích. Letos jen na rybníček Sedlnický. Je u něj bikepark. Tak jsem chtěl Blesce ukázat, jaký jsem dobrák. Nenutím ji poskakovat přes umělé hrby a jezdit po plošinkách. Kromě zámeckého parku byly břehy říčky Sedlnice (u Borovce – na dolním konci dědiny) nejlepším místem. A skoro romantickým. Nebýt čurbesu. Ideální pod vrchem Peklisko. Spíše kopcem. Lépe řečeno větší hromadou. Má 306 metrů… Tam se mi též podařilo sklouznout do vody. Chtěl jsem si sic kapsáče už vyprat, však tak rychle to nebylo zapotřebí. Naštěstí bylo teplo. A jsou z nějaké rychleschnoucí látky. Jen u rozkroku schly pomaleji. Já vždy říkal, že ideální svetr je po kolena dlouhý. Z domu před svítáním a zpátky po setmění. Tak se jdu probírat obrázkama…
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA