Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spiranthes spiralis aneb cesta za švihlíkem

13. 12. 2013

 

Orchidejová sezona začala. Vykvetl vstavač bledý. Ještě jsme se ni řádně v nose neprošťourali a orchidejová sezona byla v perdeli. Objevil se švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Švihlík krutiklas je naší nejpozdnější orchidejí. A jednou z nejvŠvihlík krutiklas (Spiranthes spiralis)zácnějších. V celé Evropě. Na Moravě je známa pouze jediná lokalita. NPP Švařec u Štěpánova nad Svratkou. Češi na tom nejsou o mnoho lépe. Ti mají taky jen jediné místo výskytu – NPP Pastviště U Fínů v Albrechticích u Sušice. Situace zoufalá. Nepodléhejmež však panice. Objev u Sušice byl uskutečněn v 80. letech. Švihlík je miniaturní nenápadný prďola, jehož další nálezy zdaleka nejsou vyloučeny. V temných botanických kuloárech hovoří se již o lokalitě třetí. Snad někde v Beskydech. Skvělá zpráva. Vedeme 2:1.

Charakteristickou vlastností čeledi vstavačovitých je popularita. Po lipnici jesenické neštěkne ani pes. Zato každý prstnatec má svou osobní webovou prezentaci. Natož švihlík. Netřeba se tedy zabývati zvláštnostmi životního cyklu této rostlinky. Popsáno jinde. A lépe. Moudřejší bude poskytnouti něco praktických rad těm, jež chtěli by na Švařec v příštím roce zavítati. Na první pohled zbytečné plýtvání virtuálním prostorem. I na ten druhý. Nechť však případný zájemce vyhne se některým, byť drobným a nepodstatným chybám, jež učinili desítky jiných před ním a využije zkušeností průkopníků. Skutečnost, že listy vyrůstají z hlízy nové, zatímco lodyha ještě z té loňské si zjistí jinde.

Návštěvu NPP Švařec nelze doporučiti laikům a botanickým elévům. Botanický elév spláče nad cenou jízdného. Od 15. prosince bude bečet ještě víc. Švařec je velký, švihlík malý. Švihlík je malý, malilinkatý a nenápadný. I s GPS souřadnicemi pro neznalce téměř neobjevitelný. Nejednou jej marně hledá i odborník, že? Doufejmež, že toto je jednou z příčin jeho vzácnosti. Švihlík je poťouchlý a zlomyslný hajzlík. Dokonale ovládá časoprostorové přesuny. Objeví-li jej milec rostlin, poklekne, narve čumák dva centimetry od květu, chtěje si tento řádně prohlédnout. Zvedne oči k nebesům, bohům děkuje. A švihlík nikde. Po dvaceti minutách objeví se o 10 cm dále a 30° východněji. Švihlík je urážlivý ješita. Vycítí-li nezájem, mizí navždy. Opustíte-li objevený květ, již jej nenajdete. Lid neznalý povahových rysů rostliny této, umístí vedle něj klacík a jmou se pátrati po dalších. Klacík najde snadno. Pohoršený švihlík ztratil se neznámo kam. Na své místo vrací se až po odchodu onoho necitelného sprosťáka. Začátečník bez zkušenějšího doprovodu je ztracen. A druhý den raději odkráčí s manželkou na Pernštejn.

Ideálním východiskem k cestě za švihlíkem je městečko Nedvědice. Kdo prd najde, aspoň ten hrad si prohlédne. Lenoši mohou odtud jet na Švařec busem. V IDOSu nechť zadají Koroužné, Švařec. Do Štěpánova vede červená turistická značka. Botanik, jež vydá se po značce spatří nádherné exempláře Impatiens glandulifera a Urtica dioica. Zdejší kopřivy ve snaze přerůsti netýkavky a zajistiti si trochu světla překonávají výškové rekordy. Kam se hrabe naučná stezka Koménka. Tam stabilní oprlení dosahuje výše pupku. Sem tam se nějaký velikán dostane k hrudníku. Na červené značce z Nedvědic do Štěpánova padají cestovateli menší exempláře za krk, občas ho vzrostlejší poplácají po lebce. Lid méně masochisticky založený může postupovat po silnici. Ze Štěpánova pak vhodno je využíti trasu NS Štěpánovský čtyřlístek. Zbloudivší otáží se na školu. Zde jest první zastavení. Cesta ke švihlíku značena není. Stačí však ve Švařci uhnouti ze stezky naučné na polňačku mezi domy č.p. 7 a 6 (hezký bílý statek) a kol obludné bílé úpravny vody docápat až k NPP. V osmi případech z deseti začíná v tomto okamžiku pršet.

Naivní optimisté věřící ve zlepšení počasí mohou přespat v Nedvědicích v penzionu Hanáček. Zařízení toto využijí i fotografové, jež na Švařci čekají na příjemné večerní světlo. Cena ubytování činí 450 Kč na osobu a noc (prosinec 2013). Možností je mnohem více. Penzion Hanáček má obrovskou nepopiratelnou výhodu. Na botaniky jsou zde očividně zvyklí. Mamlas s kebulí oprlenou kopřivami, promočený, zabahněný, se zády a zadkem plným kuličkami svízele přítuly nestojí štamgastům v restauraci ni za zvednutí hlavy. Příjemná servírka a recepční zároveň se mile usměje a rovnou doprovodí hosta do pokoje. Jinde nebohého badatele směrují na Hlavní nádraží Brno. Cimry idylické. Penzion leží snad 5 minut od nádraží ČD. Zastávka busu na Švařec je hned vedle. Kdo chce ráno prchnouti dříve, než hospůdka se otevírá, proplíží se vedlejším vchodem a uloží klíče na okno. Možno též z vlaku vystoupiti v Doubravníku, počkati na zpáteční spoj a ony klíče sem uložit dodatečně. Pohne-li člověk zadkem nikdo si toho nepovšimne a nebude jej považovati za osobu ducha mdlého. Z pokoje je třeba vyplížit se o něco dříve. Systém otevírání bočních dveří je záhadou i pro zkušený řádně proškolený personál. Základní životní fakt zní: na nádražích mají vždy drobné. V Nedvědicích nemají drobné téměř nikdy. Zejména ne po ránu. Kdo pokusí se zaplatiti za jízdenku tisícikorunou, pojede příštím spojem. Peníze je možno rozměnit v nedaleké Jednotě. Po zakoupení nějakého pišingru. Jen co ji otevřou. Botanik, jež je zároveň fanouškem železničním nechť řádně se na nádraží rozhlédne. Je zde možno udělati idylický, ba přímo kýčovitý, obrázek přijíždějícího vláčku v pozadí s tyčícím se hradem Pernštejnem...

A jako vždy. Obrázky jest možno shlédnouti na Rajčeti. Však omlouvám se za jejich úroveň. Jsou to jen fotky zkušební. Kartu s těmi finálními as šlohli trpajzlíci. Kdo by se chtěl přesto podívat, múže kliknout zde...

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA