Lomo, Holga, Vilia, Corina, ti druzí a GIMP
Minule nahlédli jsme na prográmek Poladroid. A někteří se již klepou nedočkavostí, až se pustíme do tvory digitální lomografie na nějakém sofistikovanějším softwaru. Konkrétně na Gimpu. Proč zrovna Gimp? Protože na něm pracuji já. Gimp zvládne totéž co do nebes vynášený Photoshop. Někdy i lépe. Někdy i hůře. O Photoshop Elements ni nehovořím. Krom toho si jej může každý stáhnout zdarma. Jedinou nevýhodou jsou snad specifické ikonky. Však i pro ně je Gimp Gimpem. Zvyknete si na ně. Zamilujete si je. A pokud je tvůrci někdy v budoucnu opustí, podáte na ně trestní oznámení. Jak tedy na Lomo? Pokusmež se o to v následujících 9. krocích. Vydržíte-li všechny ty pindy kolem...
1) Vybermež obrázek
Není to tak jednoduché. Po stránce obsahové i formální. Ne každý snímek se hodí k převodu do černobílé podoby. Ani průměrný láčkovec nebude převádět fotku „Jásavé barvy podzimu v bukovém lese“ do černobíla. Ne každý snímek se hodí k ořezávání do čtverce. Kompozice v tomto formátu se řídí trochu jinými pravidly. A stejně tak není každý snímek vhodný k výrobě digitální lomografie. Lomografie nahrazuje technickou nedokonalost fotoaparátů nápaditostí. A co ta stránka formální? Na internetu jest možno nalézti řadu lomosnímků širokoúhlých. Případně fotografovaných s využitím mnohonásobného zoomu. Věřte nebo ne, Vilia zoom neměla. Kruťte hlavou jak chcete, ale neměla. Většina lidí si toho nepovšimne. Chcete-li se vytahovat před redaktorem Československé fotografie, dostane psotník. Vybraný obrázek zkopírujeme a kopii v Gimpu otevřeme. Vždy jest třeba pracovati na kopii. Dnešní veledílo se vám již zítra nemusí zamlouvat. Zbabráte-li originál, jste v troubě.
2) Ořežmež snímek
Kdo chce mít obrázky co nejvěrnější, nechť pohlédne na krabičku s fotografickými papíry. Bude ve sklepě spolu s vaším prastarým fusáčkem a bruslemi zvanými Kačenky. Krom upozornění, že možné je ji otvírat jen v temné komoře je zde údaj o velikosti papírů. 9 x 13 cm. Což byl as nejoblíbenější rozměr. Jsou-li v této krabičce zároveň fotky z vašich druhých narozenin, klidně ji můžete otevřít i při denním světle. A podívat se, jak ta záhadná analogová fotografie vlastně vypadala. Chcete-li imitovat snímky z Polaroidu či dnes tak populární Holgy, jest třeba je oříznout do čtverce. V případě Polaroidu skoročtverce. 7,6 x 7,9 cm. Jak toho dosáhnout je jistě každému jasné. Klávesová zkratka Shift+C, objeví se nabídka Oříznout, volba Pevné: Poměr stran a do rámečku se napíše 1:1, 9:13, 76:79 či cokoli jiného. A možno vesele řezat.
3) Změňmež velikost snímku
Chcete-li obrázky jen publikovat na webu nebo jimi přeplňovat emailové schránky svých bližních, je dobré provésti jejich zmenšení již teď. Je-li velikost fotky nyní 5 MB, věřte, že po úpravě jich může mít i 25. Zejména starší počítače to rozdýchávají dosti těžce. Některé skončily až na computerové JIPce.
4) Simulujmež soudkovité zkreslení objektivu
Žádný objektiv není bez vady. Natožpak objektiv u Vilie. Jednou z nich je tzv. soudkovité zkreslení. Vysvětlovat nebudu. Kdo chce může se podívat na www.google.cz. Zde se však vynořuje otázka. Má cenu je vůbec imitovat? Většina dnešních kompaktů soudkovatí dostatečně. O mobilech nemluvě. Nemáte-li solidní zrcadlovku se solidními objektivy, jistě se s ním dennodenně potýkáte. Byť o tom zpravidla nevíte. Záleží tedy na vás. Při pohledu na obrázek z Paříže se zachyceným Vítězným obloukem, tvrdím, že cenu to má. Tuhle deformaci nemožno přičíst mým olšovým rukám. Takže: Filtry – Zkreslení – Zkreslení objektivu. Hlavní nastavte na cca 5,000. Je-li výchozí snímek pořizován horším foťákem, stačí cca 2,000-5,000. U lepších aparátů možno být odvážný a ustálit se někde mezi 5,000-10,000. To však již nemusí být ideální. Ale ten Vítězný oblouk vskutku připomíná spíše deformovaný glóbus. A není to jediná kulovitá budova v mé sbírce.
5) Simulujmež neostrost
Správný fotograf ví, že na snímku má být ostrý tzv. hlavní motiv. Ostatní nechť je rozostřeno a neodvádí pozornost. Výrobce Vilie byl v tomto směru vskutku progresivní. Ostrý je jen střed. A to ne vždy. Fotograf vám sic též řekne, že hlavní motiv nemá (až na výjimky) ve středu co dělat. Ale nebuďme puntíčkáři. A co teď? Vrstva – Duplikovat vrstvu. Pracovat pak budeme s vrstvou Pozadí kopie. Kdo nechce, nemusí. Někde zhruba uprostřed snímku si vytvoříme kruhový výběr. Nebo aspoň zhruba kruhový. Ti vyčůraní jej učiní i mírně mimo střed, kolem ksichtíku svého miláčka. Navolí Prolnout okraje (klidně 50). Najedeme si na Vybrat – Invertovat. Následuje Filtry – Rozostření – Gaussovské rozostření. Poloměr nastavme jak vodorovně tak svisle na 2 – 5. Pět už je většinou moc. Budiž! U Vilie je střed nejostřejší. Což neznamená ostrý, kterak si představují tvorové roku 2012. Takže zrušíme výběr. Vybrat – Nic. A vrátíme se do Filtrů – Rozoostření – Gaussovské rozoostření. Poloměr tentokráte postačí 0,5. Kdo pracoval ve dvou vrstvách, může detaily doladit změnou krytí. Kdo pracoval ve vrstvě jedné má smůlu. Může si v tabulce Vrsty, Kanály atd. zmáčknout žlutou šipečku. A na nezbabrané místo se vrátit v historii změn. A znovu si zopáknout lekci o rozostření.
6) Simulujmež neostrost pohybovou
Nesvádějme vše na optiku. Fotograf je též někdy pěkný mamlas. Klidně fotí z ruky na 1/30 sekundy. A pak se diví, proč má Pepíček místo obličeje šmouhu. Takže opět Filtry – Rozoostření – Rozmáznutí pohybem. Nastavíme Lineární a ponecháme parametry: délka 5 a úhel 10. Kdo chce, může parametry změnit. Je jen třeba míti na paměti, že za slunného letního poledne dokáže pohybem máznout snímek a) idiot a b) genius. Lidé mají tendenci věřit variantě a). Byť u Vilie to byl jednodušší. Minimální čas byl 1/250 sekundy. Naopak v pošmourném podzimním podvečeru dokáže udržet 1/30 vteřiny bez stabilizátoru a) stativ a b) podvodník. V tomto případě mají lidé tendenci věřit variantě b).
7) Přidejmež barvy
Lid sprostý má rád snímky barevné. Barevnější. Nejbarevnější. Vědí to dnešní producenti fotografických aparátů. A věděli to i v Minsku, když k sobě lepili součástky Vilie. A zde již vyplouváme z bezpečných vod přístavu. Většina populace ni netuší, kterak jejich objektivy zkreslují. Kdo o těchto vadách nemá povědomí, nebude je hledat. Kdo je nebude hledat, nevšimne si jich. Ač si slovutní fotografové myslí že ano. U rozmazání je možno podívat se na originální snímky a stanovit optimální hodnoty. U barev je to jiné. Těch si každý všimne na první pohled. U klasické fotografie máme problém. Barevnost není ovlivněna jen aparátem, ale též použitým filmem, vývojkou negativní i pozitivní, papírem a čert ví, čím ještě. Takže průser. Stanovit, jak má být snímek optimálně barevný nelze. Nu což, vrhněmež se na práci s křivkami. Nejlépe opět v nové vrstvě. Opět Vrstva – Duplikovat vrstvu. Poté zmáčkneme Barvy – Křivky. Ve volbě Kanál je nyní Jas. Křivku mírně esovitě prohneme. Změníme Kanál na Červená a učiníme totéž. Stejně tak se Zelenou a Modrou. Obecně platí, že čím víc je daná barva na snímku zastoupena, tím více je možno křivku prohnout. Exaktněji to vyjádřiti nelze... Budiž.
8) Přidejmež vinětaci
Vinětace jest další optickou vadou objektivu. Projevuje se ztmavením v okrajích. Naprosto běžná záležitost. I dnes. Nemáte-li vlastní srovnávací materiál, projděte si mé snímky na Rajčeti. Mě se vinětace líbí. Nemohu si pomoci. Nijak se jí nezbavuji. Naopak občas přidávám. Tak opět Vrstva – Nová vrstva. Zvolme možnost – Průhlednost. I na klávesnici zmáčkneme čudlík L. Objeví se karta Mísení. V jiných editorech označovaná coby Přechod. Režim – Normální, Tvar – Radiální, Opakování – Nic. U Přechodu klepněmež na šedobílý obdéníček a zvolmež Přechod do průhlednosti. Klikneme na čtvereček za ním, nechť se v něm objeví fajfka. A Posun posuňme na 50. Poté již zbývá jen vytvořit vlastní přechod. Myší klikneme zhruba na střed obrázku a táhneme až někam k nástrojové liště. Přechod je hotov. V kartě vrstvy snížíme krytí na cca 50%. Ať to s tou vinětací nepřeháníme. Nekoukáme se jen na rohy, však též zhruba ke středu obrázku. Úplně černé rohy a světlé kolco uprostřed snímku nesou dokladem přehnané pečlivosti.
9) Přidejmež šum
Klasická fotografie obsahuje co? Klasická fotografie obsahuje zrno. Digitální pak šum. Rozdíl je jednoduchý. Zrno je až na výjimky hezké, šum bez výjimek ošklivý. Každý lepší grafický editor určený pro práci s fotografiemi o sobě tvrdí, že umí napodobit filmové zrno. Neumí to žádný. Gimp nevyjímaje. Existuje hromada návodů, kterak je možno dokonale zrno imitovat. Výsledky jsou buď mizerné nebo ještě mizernější. Není to neschopností autorů. Zrno je prostě zrno. Co my teď s tím. Pokoušíme se napodobit klasickou fotografii. A klasická fotografie zrno mít musí. Nebudeme se s tím babrat. Nic není dokonalé. Zvolíme Filtry – Šum – HSV šum. Zadržení snížíme na 1. Odstín zvýšíme na 5. Zbytek necháme byt. Budiž. Celou akci případně ještě jednou zopakujeme. Není to nutné. Záleží na obrázku. Uvidíte. V některých případech jest lépe použíti Filtry – Šum – RGB šum. Zrušíme volbu Nezávislé RGB, zafajfkneme Korelovaný a snížíme hodnoty všech barev na 0,1. U některých fotek je možné nechat hodnoty na 0,2. Zejména u obrázků černobílých.
A tím jsme pro dnešek skončili. Je třeba dát si šlofíka. Někde jsem četl, že je vhodné ke snímku přidati specifické okraje, jež vznikaly netěsností fotoaparátu, nedokonalým založení filmu atd., atd. Činnost tato je dosti složitá, zdlouhavá a dle mého mínění neefektivní. I naprostý fotografický elév se jich v temné komoře zbavoval. Pokud fotil barevně a nechával proces vyvolání filmu a výroby zvětšenin na spotřebním družstvu Fotografia, učinili tak za něj. Okousaný okraj tak je sice zajímavý, však, dle mého, nedodává snímku na autentičnosti. Bude-li zájem, můžeme se k tomuto tématu navrátit. Ale zatím ne.
Kdo se v předcházejících řádcích zamotal, nezoufá. Příště si předvedeme, kterak je možno jít na vše jednodušeji.