Jdi na obsah Jdi na menu
 


Geologické zajímavosti Bílých Karpat aneb cesta (nejen) za neovulkanity I.

26. 11. 2012

 

Sloupcovitá odlučnost trachybazaltu - lom Starý HrozenkovPohoří Bílé Karpaty leží na východně Moravy. Proslulo zejména orchidejovými loukami. Těmi se dnes zabývati nebudeme. Nejprve položíme si otázku. Proč nazývají se Bílé Karpaty Bílými Karpaty? Odpověď jednoduchá. Díky vápencům. Vápence tvoří zdejší podloží. A vápenec je bílý. To ví každý blbec. Stačí si vzít do ruky kterýkoli průvodce a kouknout se na obálku. Jak jinak by se měly jmenovat kopce, na nichž rostou tak bělounké skály? Na titulních stranách průvodců může být cokoli. Na titulních stranách průvodců po Bílých Krapatech musí být Vršatecké Bradlá. Vršatecké Bradlá jsou na Slovensku. Tam mají také Bílé Karpaty. Iba sa nazývajú Biele. Tak je vlastně vše v pořádku. Jen ten chudák turista u Velké nad Veličkou marně bloumá, skály nenalézaje. Pohoří toto je z hlediska geologického možno rozděliti na dvě pásma. Flyšové a bradlové. Bradlové (vápencové) táhne se cca od Branče a pak dále Povážím na východ. U nás jest jen a pouze pásmo flyšové. Zato máme doklady vulkanické činnosti v mladších třetihorách anóbrž neogénu. Zhruba v ose Starý Hrozenkov – Bojkovice – Bánov. Flyš je tvořen střídajícími se vrstvami pískovce a jílovce. Není zrovna stabilní. Pojem pochází z němčiny. A znamená „téci“. Jednotlivé vrstvy se velmi ochotně sesouvají do nižších poloh. Pro běžného uživatele našich hor není zrovna nejatraktivnější. Žádné rozeklané skály, žádné štíty do oblak se pnoucí. Sem tam šutr v lese. A občas nějaký ten lom. Není však lom jako lom. Opuštěné lomy mnohdy bývají neuvěřitelně krajinotvorné. Ne vždy. Ne většinou. Mnohdy. Pojďmež se tedy trochu proexkurýrovat. Začneme ve Starém Hrozenkově. Minule jsme zde juchali nad krásnou krojů a lahodností slivovice. Obecní lom Starohrozenkovský je poměrně snadno objevitelný. Stačí postupovat po naučné stezce Moravské Kopanice. Jde se pořád po silnici směřující do Žítkové. Kdo spatří tabuli NS, má vyhráno. Kdo ji nespatří, nechť příště tolik nebumbá. Jest tvořen olivinickým trachybazaltem se sloupcovitou odlučností. Prd nám to řekne, však hezky vypadá. Zelinkář se může na podzim potěšiti pohledem na vrbku rozmarýnolistou (Epilobium dodonaei). Není to zase tak moc velká vzácnost, však pozornost vyžaduje. A to i ouředně. Na tu nás ostatně nasměruje i tabule naučné stezky. Nač nás však neupozorní je další botanická zajímavost. Spatřiti zde je možno jednu za našich lián plamének plotní (Clematis vitalba). Ona to vlastně není žádná zajímavost. Jedná se o poměrně běžnou zelinku. Někdy i v zahradách pěstovanou. Květy bílé, poměrně fádní. Dekorativní jsou spíše nažky s chlupatými přívěsky. Na konci srpna je jich zde hromady. Možno se kochati. Plaménkové polštářky padající ze stěn lomů vypadají pohádkově. A znovu opakuji. Ten nádherný květ není květ, ale plod. Již nejeden známý marně listoval atlasem. Tabule NS slibuje hromady obojživelné žoužele. Naleznete-li vodu, jistě se objeví i žába. Lom tento byl by i ideálním nocležištěm. Pokud by i domorodci nepodlehli jeho kouzlu. Pořád se tam někdo courá. Kdo půjde dále po zmíněné naučné stezce, dorazí i k další lokalitě – Bzová-Lokov. Někde označován jedním jménem, onde druhým. Nejednotná terminologie. Někdy vypadá to, jako by vlastně byly dva. A neb v u obce Bzová je i další, tentokráte ještě funkční, je v tom pěkný čurbes. Na Lokově se již ocitáme mimo sféru vlivu vyvřelin. Těžil se zde běžný pískovec. Učenec dí: pískovec svodnického souvrství bělokarpatské jednotky. Působí hezky, jen je trochu zarostlý. Patrně zajímavější je travertinová kupa napravo od lomu. Je třeba ji trochu hledat. Však i člověk ducha chabého ji po dvou minutách objeví. Stačí najít nejvychozenější pěšinku. Na této má růsti jedna za našich nejvzácnějších kapradin, kriticky ohrožený, jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium). Podmínky zde má ideální, to ano. Však neobjeven. Na několik pokusů. Travertinovou kupu si též nemožno představovati jako obrovský kamenný krtinec. Spíš mechem porostlé kaskády potůčku. Za takový popis jistě dostanu za uši. Není však z mé hlavy. Takto ji označil onen pár, jež stojíc přímo na ní, marně tuto hledal. Faktická poznámka k cestě. Zejména pro ty, kdož jeli by sem na velocipedu. Trasa NS Moravské Kopanice vypadá nevinně. Na mapě. Na orientačním plánku ještě nevinněji. Jakmile člověk dostane se k rozcestníku „Pod Lokovem“, měl by mít vyhráno. Čeká ho už jen cca kilometrový poklidný špacír. Ve skutečnosti lesní cesta, ač plná serpentin, přesto sklonu nevídaného. Lépe je vést kolo i z kopce. Natož nahoru. Kdo se vrací stejnou cestou, nechť jej raději nechá u zmíněného rozcestníku. U dědinky Bzová je i další lom. Tentokrát funkční. Na romantická rozjímání nevhodný. Dle některých turistických map vápencový. Ve skutečnosti se zde těží opět pískovec. Kdo se naň chce podívat, musí o víkendu. Jinak bude vykázán. Kdo pojede sem po silnici ze Žítkové či Hrozenkova, odbočku jistě najde. Je pěkně označená. Kdo vydá se po ní, dozajista bude tázán, zdali si nevšiml cedulky se zákazem vstupu. Lépe je dojet do dědiny a na odbočce mezi pomníčkem a hospodou zahnout vpravo. Po pěkné silničce dojede k bývalé bráně. Za ní to vypadá jako po výbuchu. Přeleze pár šutrů a je přímo v epicentru dění. A nikdo si jej ni nevšimne.

A obrázky jsou zde. Jsou stejné pro všechny čtyři díly potování po geologických zajímavostech v oblsti Bílých Karpat...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA