Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prostřední skály u Lačnova

30. 4. 2011

Krajina u LačnovaJsouc v Provodově, povšimnul jsem si informační cedule. Má zde býti nějaká skála. Mlčačka. Či skály Mlčačky. Dle plánku hledal jsem je neúspěšně. On ten plánek též nebyl nějak zvlášť přesný. A taky jsem se tím nechtěl příliš zdržovat. Aspoň mám nyní co dělat. Pátrat po skaliscích. Sednuv na kolo, vyjel jsem vizovickým směrem. Dojel pod Syrákov, otočil se a valil zpět. Proč zase funět do takového kopca, když tu máme ještě jeden rest. Prostřední skály Lačnovské. Ty budou jistě zajímavější. Hlavně před nimi nejsou dva krpály. Též napadlo mne, zdali by nebylo lépe zajeti domů a sežrat bábovku. Tato varianta se zpočátku jevila coby nejlepší. Však bábovky nemaje, odolal jsem. A již nyní mohu předeslat, že Prostřední skály u Lačnova nejsou jen součástí horolezeckých bájí a mýtů. Konečně se mi je podařilo objevit. Šikovný chlapeček. Musím se pochválit. Aspoň někdo.

Na Lačnově se od mé poslední návštěvy nic nezměnilo. Pán sedící se sekyrkou u hromady dřeva u ní sedí stále. Hromada je však o něco menší. Minimálně o tři polínka. Jen u rybníků tentokráte rybářů nebylo. Paní, zahrádku okopávající, mne poslala na Vařákovy paseky. Prý je tam dnes nějaké sláva. Budou tam mít projevy papaláši z okolních dědin. Není tomu ještě ani 15 let, co jsem naposledy slyšel presidentský projev novoroční.Tak se snad obejdu. Možná i nějaké atrakce pro děti. Od desíti hodin. Co se dá dělat. Jednou jsem se zařekl, že ty skály najdu, tak je přeci najdu. Ostatně pochybuju, že by se tam kvůli mě tahali s cukrovou vatou. Cesta ani nebyla natolik rozbahněná. Tak snad nebudu muset kolečko moc drhnout. Do týdne by vše mělo opadat. Rozbahněná ne, však rozjezděná dostatečně. Tlačil jsem, tlačil. Projeti by se sic dalo, však proč se natřásat. Zatím mám času dost. Až budu ztracen pobíhat po lesích bude to jiná. Pravda však nebyly zas tak hrozná. Jak tedy ke skalám? K Dolním trefí i blbec. Vede k nim žlutá turistická značka. Od Dolních je pak nutno se pár metrů vrátit. Narazíme na potůček. Prý to je Seninka. Čert ví... Podél potůčku pak vede lesní cesta. Jdeme-li směrem z Lačnova, je třeba zabočiti nalevo. Od Dolních skal napravo. Nelze se splésti. Opačným směrem nevede nic. Po několika metrech se cestička rozdvojuje. A Prostřední skály leží v klínu mezi. Tentokráte byly ještě i trochu vidět. Nechápu. Minule jsem tudy procházel několikrát a nebyly patrné. Asi kouzla. Chce to se k nim vyškrábat. Však jsou poměrně pěkné. Na pohled něco mezi Dolními a Horními. Praštil jsem sebou asi jen pětkrát. Průměrný člověk by to snad mohl zvládnout bez pádu. Nahoře je dokonce ohniště. Tak jsem zde nebyl první návštěvník. Cest horolezeckých je zde tuším sedm. Obtížnosti 3-7. A opět je možno se nahoru dostat i normálně. Jen výhled je jaksi nulový. Nepočítáme-li stromy. Určitě zdejší skalky stojí za návštěvu. Minimálně zde není takový ruch jako na dalších dvou. A místy jsou opravdu krásné. Nemusím se zase rozepisovat o puklinách typu tafoni, voštinách, kulovitých dutinách, obsahu oxidů železa, že ne? Kdo chce, nechť zavítá. Ostatně zacházka je to skutečně minimální.

Pak kolem skal Dolních odfuněl jsem na rozcestí. Ještěže nemám horské kolo. To bych pak musel vše vyjíždět a zpotil bych se. Kolem další lesní tůně vyrobené Valmezáckými ochránci. A viděl jsem čolka! Tohle zviřátko jsem nespatřil již pěknou řádku let. Pak jsem se nahnul. Třeba ho ještě uvidím. Ještě, že jsem měl na sobě jen kraťasy. Lesní tůň může být vskutku pěkná věc. Ale mohla by být čistší. Chápu, že ten žabinec do ní snad opravdu patří. Ale kdo si jej pak má vybírat z vlasů? Ještěže nemám již háro jako zamlada. Nyní stačí hlavičku řádně hadýrkem vypucovat.

U vrchu Krajčice stala se mi pak věc nevídaná. Odložil jsem kolečko u informační tabule a jenom tak kolem špacíroval po lesních cestách. I zastavil vedle mne vůz. Řidič nechtěl vidět mé průkazy totožnosti. Ba dokonce neláteřil, že rozšlápl jsem mu jeho soukromou šišku. Tázal se, zdali nepotřebuji pomoct, nezabloudil-li jsem. Zvěděv, že jen tak bloumám po okolí, doporučil mi místo s krásným výhledem. S tímto přístupem jsem se u nás už dávno nesetkal. Na východně normální, za západě poměrně běžné, však u nás nevídáno. Byl jsem řádně vykulen. Tak bych mu ještě takto chtěl poděkovat.

Jenom ti mravenci. Oni jsou to hajzlíci chránění. Někdy netuším proč. Klíšťata na mne nelezou. Komáři si mne nevšímají. Hovado aby člověk přemlouval, nechť si na mne na chvíli sedne a spočne. Nejsem zrovna oblíbený cíl téhle žoužele. Však mravenci! Je jich tu nějak moc. Pořád jsem měl na nohách vylezené půl mraveniště. A koušou! Na palečku mi jeden udělal dva milimetry dlouhou díru. Měl bych jít na šití. A nechtěl se pustit! Copak to jde? Když si jen vzpomenu, kterak jsem, coby dítko, hltal Ferdu. Pokaždé, jdouc do lesa, měl jsem po kapsách kilo kostek cukru pro brablenečky. A tohle mám za to. Jestli budu ještě někdy v životě malý, tak se na ně vyprdnu!

A kdo se chce podívat na obrázky, má možnost: http://tommy-harold.rajce.idnes.cz/Prostredni_skaly_u_Lacnova_2011-04-29/