Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skály pod Zámčiskem (Komín)

24. 5. 2011

Skály pod ZámčiskemÚspěch spojený s hledáním Prostředních skal u Lačnova, dodal mi optimismus k pátrání po Skalách pod Zámčiskem. S věží Komín. Tyto nejsou nikterak ukryty před zraky zvídavého návštěvníka. Žádné tajemno s jejich objevováním spojeno není. Jen pokaždé, kdy jsem se sem vypravil, začalo pršet. Nemyslím nějaké to pokapávání. Regulérní průtrže mračen mne spláchly. Posledních několik pokusů jsem dokonce absolvoval busem. A to mám přes kopec. Pan řidič, spatříc mne, ihned volal, nechť jeho drahá manželka sklidí prádlo. Jednou na mne dokonce na Bystřičce počkal. Ale příští víkend, prosím, nejezděte. Potřebuju nasušit seno králíkům.

Skály pod Zámčiskem tvoří zakončení skalnatého hřbetu z vrcholu Zámčisko. Kupodivu. Kdo čte pozorně ví, že Zámčisko je Klenově. A Klenov je u Bystřičky. Přehrady Bystřičky. Nejpilnějším čtenářům jistě neunikla informace, že u přehrady je též lom. A tento je nejlepším orientačním bodem při cestě na skály. A neb je neustále funkční, jest vhodné jít sem o víkendu. Ať nemusíte počítat troubení a prchat před výbuchy. Či nasratým lomařem. Ač jsou zde v okolí poměrně černé rekreační chaty, jest velmi pravděpodobné, že zde budete sami. Snad jen občas nějaký zbloudilý horolezec. Chataři si přec nepořizují víkendové baráky aby pak chodili po okolí. Sedneme si na verandu, otevřeme lahváče a kocháme se pohledem na své nové autíčko za zvuku MP3 přehrávače. Uděláme něco pro své zdraví. A jak takový pobyt v přírodě prospívá dětem! A jak tedy ke skále? Jedete-li po silnici od vlakového nádraží, spatříte letní kino. A pod ním je odbočka k lomu. S cedulí. Někdy i uzavřenou závorou. Závora se obejde a pokračuje dál k lomu. A od lomu stále rovně. Podél potůčku, jež pod vámi plyne. Po několika metrech (možná desítkách metrů) jste u skal. Budou po vaší levici. Jsou celkem patrné. Nemožno se zmýliti. Druhou možností je pokračovat shora. Od Zámčiska. Což je cesta nepoměrně složitější na orientaci. Vhodná pro zvídavé. Namíříte si to někam dolů. Přibližně západním směrem. Pravděpodobnost, že se vskutku trefíte je tak dvě promile. S dobrou mapou tři. S kompasem a znamenitými orientačními schopnostmi možná čtyři. Projdete se, zamažete zadek blátem, narazíte kotník. A skončíte na výše zmiňované silnici. Odtud viz výše uvedený popis. Navštívíte však místa, kde mnoho lidských šlépějí není. Pomineme-li lesáky a zbloudilé horolezce. Tito mají na Komíně na výběr z 5 cest obtížnosti 5+ až 7+. S možností boulderingu téměř po celé délce skal. Tyto jsou však v lese a po značnou část roku poměrně vlhké. Což jest poznatek, jež mi byl sdělen. Sám jsem klouzal celkem průměrně. Ani kraťasy jsem nemusel moc prát. Možná by stačilo odrolit. Proplétání se mezi skalami není zrovna záležitost vhodná pro chorobné odpůrce nečistot. Zvláště po dešti. Sv. Petr je pěkně mazaný. A nepodařilo se mi jej zcela oblbnout. Hlavně cestička od lomu ke skalám byla pěkně rozbahněná. Pěkně jsem se porochňal. Ještě bahenní zápasy by se zde mohly pořádati. Místo toho na protější stráni brigádníci pálili dříví. Další partička činila totéž nedaleko Dušné. Lesy tu začínají být pěkně prořídlé. To zas bude skučení a hromování v dolinách. Až nám opět trochu víc sprchne. A též jeden bicyklista se tama řítil. Rychlostí cca 2 km/hod. Toť nápad pokoušet se projet na velocipédu tímto tankodromem. Kde nejsou louže, leží aspoň větve. I já nechal kolečko doma. A měl jsem štěstí. Tudy jistě ne, přátelé. Možno jej nechat pod skalami a poté se pro ně vrátit. Však lépe je pokračovat dále a skončit na turistické pěšince někde mezi Klenovem a Dušnou.

A opět možno podívati se na Rajče. 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA