Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maleniska u Provodova

3. 5. 2011

Tak nám začalo 18. století. Západní Evropa se mele ve válce o Španělsko. V Britanii startuje průmyslová revoluce. Petr Veliký stříhá bojarům bradky. Ve Francii se malý Voltairek učí psát. Na východní Moravě přestávají vraždit, loupit a vypalovat Turci, jsouc vystřídání Uhry. Ti vraždí, loupí a vypalují civilizovaně. Nejsou to přec žádní pohani. A mlynářka Anča Vlaštovicová z Provodova si začíná stěžovat na bolesti hlavy. Zejména navečer. Též zrak se jí horší. Občas osloví svého manžela Juro. Já si tě, milý Pavlíčku, úplně spletla se strýčkem! Vroucně se modlí, až ve snu se jí zjeví stařeček, jež ukáže jí místKostel Panny Marie Sněžné na Maleniskuo na Maleniskách. Zde od této chvíle poteče voda, jež uzdravovati choré bude. Od té doby Aničku hlava tolik nebolí. Jenom takhle navečer. Manžela též poznává. Říká mu miláčku. Tím je zahájena slavná éra poutního místa na Maleniskách u Provodova. Ještě slavnější se stává po zázračném uzdravení Dorotky Jahodíkové. Její bratr kupuje ve Vídni obraz kojící Panny Marie. Autor neznámý. Zachycení Panny Marie při kojení (Maria lactans) má však býti středoevropským unikátem. On by to taky unikát byl. Nebýt patronky jihočeských Blat z Horního Bukovska. Pak máme tu z kostela sv. Jakuba v obci Chvojen u Konopiště. Na Moravě třeba Madona Bruntálská. Ni se nezmiňuji o překrásné Madoně vyšehradské. Nádherná. Madona dell‘ Umilita. Kojí sedíc na rozkvetlé louce. Hrozím se podívat do literatury, kolik jsem jich ještě ve skutečnosti existuje. Ono to s tou středoevropskou raritkou nebude zase tak horké. Řekněmež, že obraz kojící Madony je unikátní na Provodovsku. To však ještě neznamená, že nestojí za shlédnutí. Možno jej spatřit na hlavním oltáři. Pokud je náhodou otevřeno. Pokud není, nutno se spokojiti s fotokopií ve vodní kapličce. V roce 1720 pak majitel panství luhačovského Wolfgang hrabě Serenyi velmi těžce onemocněl. Dle příznaků kašílek a rýmečka. Pěkné svinstvo. Chudáček Wolfíček. Doslechnuv se o zázračně uzdravené mlynářce, požádal ji o radu. I strávili nejedno dopoledně zbožným rozjímáním. A modlitbami doplněnými omýváním se svatou vodou. Pan hrabě přestal kuckat a též Anička kvete zdravím. Od těch dob bylo nejednou možno spatřiti, kterak mlynářka nabírá vodu do puténky a pádí s ní směrem k Luhačovicím. Prevence je lepší než léčba! A aby ni církev nevyšla naprázdno, vyžádal si pan farář kapličku za uzdravení. Dostal ji. Nejprve dřevěnou. Pak je přestavěna do kamene. Z kaple se časem stal kostel Zasvěcen je Panně Marii Sněžné. Kromě toho je zde malá vodní kaplička nad pramenem Svaté vody. Hned vedle kostela. Kterak vzpomněl jsem o několik řádků výše, je v ní fotka obrazu Madony kojící. Kdyby náhodou kaplička spadla, možno se podívat na informační tabuli před kostelem. Tam je však obrázek nejmenší. Věkem sešlý. Pro informaci stačí. Zde je možno též přečíst si výše vypsanou historii. A nejste-li stále ještě duchovně uspokojeni, možno se projíti též po křížové cestě. Není nikterak dlouhá. Zato místy relativně strmá. A kamenitá. Při projektování patrně nebyla brána v potaz eroze. Poutník se nejednou špelí na zem. Poprvé jsem to považoval za projevy zbožnosti. Nebo tanec sv. Víta. Teď bahýnko sesulo ještě více a již se nepadá. Křížová cesta je souběžná se žlutou turistickou značkou. Pokud se příliš rozběhnete, skončíte v Luhačovicích. Nemohu si pomoci, ale raději zůstanu na Maleniskách. Zdejší voda aspoň nemá žádnou podezřelou pachuť. Pardon, příchuť. Sommelier kyselek lázeňských ze mne asi nebude. Aspoň jsem se naučil u jejich pití moc neškňúřit. Na druhou stranu tu však neprodávají lázeňské oplatky. Díky značné odlehlosti a minimálnímu spojení Provodova s okolním světem, slouži předevním místním. Domorodcům a chalupářům A díky tomu je zde vskutku božský klid. Rozhodně zde nenaleznete stánky s cukrovými růženci a tureckým medem. Možná o poutích. Většinu návštěvníků tvoří lid z blízkého okolí. Buď přicházející do kostelíka či na procházku s pejskem. Apropó, pejsků nejrůznějších ras i neras je zde vskutku dostatek. Též se přicházejí napít ze zázračného pramene. Tak budete mnohdy čekat za buldokem a čivavou. Nepředbíhejte, oni se též poctivě řadí do fronty. Předloni čekal i pan farář. Před ním stál dobrman.

A nakonec ještě krátkou, kratinkou doušku. Jsem bezbožný šťoura a ještě k tomu sprosťák. Ona ta zdejší Madona vskutku bude unikátem. Při pečlivém ohledání díla zjistíte, že má jen a pouze jediný prs, vyrůstající někde zprostředka hrudníčku. Jistě to bude mít nějaký skrytý, symbolický význam.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA