Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mikuláš aneb za valašskými čerty

1. 12. 2011

Čerti z LidečkaNa podzim roku 863 přicházejí solunští bratři, Cyril s Metodějem, na Moravu a nestačí se divit. Začátkem prosince jejich druhdy zbožné ovečky odívají se do ďábelských masek, rozbíhají se po obcích i městech, ničí co jim přijde pod ruku, napadají kolemjdoucí, šíří kolem běs a hrůzu. Dle místních pověstí, pak věrozvěstové pochodují po staroslavné zemi, na každém kopečku vztyčují kříže, vlastnoručně budují desítky kostelů a pokoušejí se lid přesvědčit, že pohanské rituály stojí za prd. Věřící si vyslechli kázání, pokývali hlavou, zatleskali, poděkovali za poučnou mluvu a vznešeně strávené chvíle, zamyslili se a jakmile kněží odešli do sousední vsi, vytáhli zpoza pecí sošky pohanských bůžků a začátkem prosince opět naklusali do ulic, děsíc pokojné sousedy. A jestě po dlouhé věky tak činili. Až církev mezi bandu rozjívených démonů nacpala svatého Mikuláše. Na Valašsku jen Svatého. Jakmile se čerti příliš rozčertili, dostali po prackách berlou. To se jim moc nelíbilo a stali se vymírajícím druhem. Mnohdy vymírajícím a ještě k tomu degenerovaným. Až někteří snížili se natolik, že k zádům přimontovali si křidélka, do rukou chopili harfičky a stali se z nich andělé.

Folklorní jevy můžeme v současnosti rozdělit do třech hlavních skupin. Za prvé – folklorismy. Krúžek lidových písní a tanců pořídí si příslušnou literaturu, nastudují, kterak se Mikuláš kdys slavil a poté toto předvedou veřejnosti. Nebo organizovování valašských mikulášských obchůzek na ostrově Tobago. Druhou a nejpočetnější skupinou jsou folklorní jevy prošlé inovací. Mikuláš již není Svatý, ale hodný strejda, jež donese robátkům cukroví a vypadne. Čert není strašný, necpe zlobivce do pytle a neodnáší je do pekla. Je roztomilý a sem tam jej najdeme chcíplého ve výtahu. Obdarovat děti sušeným ovocem, koledoval by si Mikuláš o frakturu horní končetiny či spodní čelisti. Někde se už ni obchůzky nekonají. Dítka dostanou od rodičů dárečky v igelitce. Samozřejmě s patřičným obrázkem podivně oblečeného děduly s nějakou zvláštní tyčí v ruce. Občas, místo Svatého s doprovodem, přijdou příbuzní. Darují dětem perníček, sežerou kačenu, bábovku a štrůdl, vypijí kávu, slivovičku a odpotácí se na domů. Otrlejší a žíznivější na další návštěvu. Mikuláš jak jej zná 99% populace. A konečně třetí skupinou jsou jevy autentické. Těch je asi jako lvíčků zlatých alias Leontocebus rosalia. Jedním z mála příkladů těchto jevů jsou právě mikulášské obchůzky na Hornolidečsku a části jižního Valašska. Zejména v obcích – Francova Lhota, Pulčín, Valašská Polanka, Valašská Senice, Lidečko, Horní Lideč, Lačnov, Střelná, Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota. Dokonale je zde patrná reminiscence archaických obyčejů, připomínajících věk temna. Ba, dokonce, zde dochází i k jisté regresi. Čerti, dříve kriticky ohrožený druh, se úspěšně rozmnožili. Průvodu již nevévodí majestátná postava Svatého. Naopak. Mikuláš očividně dostal po čuni a nyní se stydlivě drží v pozadí. V některých tlupách zcela chybí. Ztratil své nohsledy z pluků andělských. Tito spálili křídla, bílé úbory, hvězdičky na hlavách a opět se z nich stali příslušníci Satanovy čeládky. Krom ďáblů pobíhají po vsích i další masky. Smrt. S příznačně špičatým nosem. Takové zobáky jsou považovány za jev vskutku starobylý. Koník. Žádný to poníček Toníček. Je to pěkný výlupek. Zpravidla nejagresivnější člen celé bandy. Mnohde považován za nejdůležitější prvek. Mladší čert či nosič. Každý nějak začínal. A někdo musí tahat pytle se sváčou. Masky si nahrají, nešíří kolem sebe veselí a dobrou náladu. Útočí, napadají šíří děs a hrůzu. Vystupují ze tmy. Nejlépe ze tmy a mlhy. Řítí se po dědinách jako lavina. Nekomunikují. Pokud ano, neartikulovaně řvou. Lomozí. A napadají všechny kolem. Obvykle jen symbolicky. Ale na nějaké to píchnutí o ježčí kůži není nouze. Prostě paráda! Mikuláš je možná hodný strejda nosící pamlsky. Ale taky pěkně nudný patron. Jak to už u hodných strejdů bývá. Andělé zpívají zbožné písně. Jako rocker dávám přednost ďábelskému lomozu. Ovšem vývoj je vývoj. Vývoj, jak známo nezastavíme. Co se nepovedelo potlačit repsesivním složkám státu a církve, daří se nyní komerci. Nějak nám ta banda démonů ztrácí fantazii. Mikuláš chodil v kýčovitých oblečcích vždycky. U čertů je to horší. Zaregistovány již byly dokonce i zakoupené škrabošky. Pomalu začíná znovuzesilovat i pozice Svatého. Z čertů má národní hospodářství prd. Ti perníčky, kalendáře a jiné důležité věci nerozdávají. Je třeba nakupovat a nakupovat a konzumovat a konzumovat. Takový čert jen pobíhá a píchá. Co z toho? Aby se nám z těch pekelníků nakonec nestali obyčejní prodejní kejklíři. Rozepisovat se nebudu. Mohli by mne příště džignút do zadku...

Obrázky  nic moc... Oni se ti huncúti příliš hýbali... Co naplat, jsou to čerti...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA