Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okolím Vsackého Cábu

16. 11. 2011

Hraniční kámen vsetínského panství u vrchlu CábuA jsem poučen. Vrchol Vsackého Cábu je tam, kde stojí chata. Odjakživa tam byl vrchol. Všichni to vědí. Jen ten šťoura Tom si myslí, že když je nad chatou ještě svah, musí být vrchol výše. Tom je prostě chytrolín. Ještě o něco větší než pan president. Dobrá. Tak trochu informací od přemoudřelého chytrolína. Pokud by se chtěl někdo podívati. Rozhodne-li se učiniti nedělní vycházku na Cáb. Nejvyšší to vrchol v katastru Vsetína. 841 m.n.m. Takže žádná velehora. Oblíbené to místo pro víkendové špacíry. A bylo by ještě oblíbenější. Kdyby jen ty ceny na cábské chatě nepřipomínaly drahotu.

V roce 1921 vziká i na Vsetíně místní odbočka KČT. Tato jest velmi agilní. A již o osm let později buduje na Vsackém Cábu již zmíněnou chatu. A nedaleko do ní, na vlastním vrcholu rozhlednu. Bohužel, pouze dřevenou. KČT byla organizací velmi pokrokovou. Pohrdla tedy starými tradičními způsoby konzervace dřeva. Dnes se přeci již v býčí krvi trámy nenamáčejí. A rozhledna zpuchřela. Již v období druhé světové války. A spadla. Či byla odstraněna. Dnes je na jejím místě možno spatřiti jen několik betonových podstavců. Též kamenná mohyla zde byla vybudována. Opatřená zábradlíčkem. Pro ty jež závratí trpěli. Nechceš-li na rozhlednu, můžeš si vylézti aspoň na tuto hromadu šutrů a kochati se krásami okolí. Mohyla ještě stojí. V mírně zchátralém stavu. Na její vrchol však vylézti lze. Kdo tak učiní, neuvidí zhola nic. Stromy, stromy a stromy. Nějak nám ty kopce zarůstají. A jak se tam tedy dostat? Stačí si to vklidu šmárovat z Dušné po červené turistické značce. A kousek před rozcestníkem Cáb-rozcestí se koukat vlevo. Je zde ještě trochu patrná další značka ve tvaru trojúhelníčku. A po té se všplhati na vrchol. Značka tato je však málo patrná mimo dobu vegetačního klidu. Možno to udělat vyčůraně. Dojít k chatě. Je u ní lyžařský vlek. Dovléci se na jeho vrchol. A u něj již spatříte pěšinku vedoucí ke kótě 841 m.n.m. Budete ji míti po levé ruce. Ostatně tam již nezabloudíte. Kdo půjde tudy, může spatřiti i několik hraničních kamenů s nápisem HW. Což značí Herrschaft Wsetin. Anóbrž Panství vsetínské. Nejsou nikterak staré. Začátek 20. století. Asi. Možná. Snad. Ale aspoň něco.
Kdo již se vydrápe na Cáb může se občerstviti. Nejlépe ze svých vlastních zdrojů. A projíti se po okolí. Hned pod chatou, v místech, kde lyžařský vlek naopak končí, začíná PR Kutaný. Jedlobukový prales. Kdo vypne rádio, může zde i rysa spatřiti. Teoreticky. Prakticky je to téměř vyloučené. Je to přec jen plaché zviřátko. Neb se jedná o prales bukový, jest nejlépe sem choditi na podzim, kdy listy jsou nádherně zbarvené. Případně ještě později, až zcela opadají. Od srpna do listopadu můžete uvidět i naše nejkrásnější houby. Korálovec jedlový a bukový (Hericium flagellum, resp. H. Clathroides). Vskutku připomínají mořské korály. Jako vše krásné, jsou i tyto dosti vzácné. Naopak ve velkém množství zde rostou běžné „choroše“ – Fomes fomentarius neboli troudnatec kopytovitý. Ba, jsou to ty, z nichž se na valachoch vyráběly ony známé čepice „hubáně“. Choroš se urval, kůra odřezala a několik dní máčela ve vodě. A pak do ní bušili jak vzteklí. Nechť změkne. A nakonec ji nacpali na dřevěnou formu. V létě čepička tato pěkně chladila. Urbanová E. v knize Lidový kroj na Vsetínsku uvádí jako její hlavní nevýhodu hořlavost. Nevím, zdali jest možno tuto vadu považovati za nedostatek. Osobně jsem na lebeni ještě nehořlavou čapku neměl. S výjimkou vojenského blembáku. Normálně totiž do tavicíh pecí nelozím. V této knize jest ostatně i další chybička terminologická. Vskutku se nejednalo o Polyporus fomentarius. Polyporus vskutku značí choroš. Ale z pravého choroše by moc dobrý klobouček nebyl. Choroš je poměrně klasická houba. S kloboučkem a nožičkou.
Kdo již dostatečněkrát zakopnul o zpuchřelý kmen pralesního velikána, může se kouknout i do další přírodní rezervace, na PR Halvovský potok. Tu je třeba více hledati. Kdo najde rozcestí k Cábskému jezeru má vyhráno. Je zde opět jedlobuková porost. A krom toho výchozy pískovce a balvanovitá suť. Možno klopýtat do alelujá. Krom šutrů je zde možno spatřiti téměř vše jako v PR Kutaný. Jen na korálovce jsem zde ještě nenarazil. Není zde tolik padlých a ztrouchnivělých kmenů. Celkově přec jen Kutaný působí dojmem romantičtějším. Údajně se zde běžně vyskytuje muflon (Ovis musimon) v 50. letech století 20. zde vysazený. Nespatřil jsem jej ni běžně, ni zřídka. Asi byl nejprve vysazen a poté vystřílen. Přesně dle filosofie našich myslivců. Však ptactva je zde dostatek. Včetně kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), naší nejmenší a nejroztomilejší sovičky. I já jej zde viděl. A to je co říci. Zejména když člověk klopýtá přes ty hromady sesutých kamenů.
A tím pro dnešek končíme. Nechť vám ten chytrolín Tom příliš neblbne hlavu... Raději se koukněte na nějaké fotky...
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA