Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pomník Vincence Šimčáka pod Tesákem

8. 3. 2011

Pomník Vincence Šimčáka pod TesákemPomník Vincence Šimčáka

Umístění: k.ú. Chvalčov, při silnici Bystřice pod Hostýnem – Vsetín, cca 700 m pod vrcholem Tesák.
GPS souřadnice: cca N 49°22'17", E 17°46'19"
Odhalení: 8.5.1981
 
Tak a je to. Kterak jsem již před časem informoval, podařilo se mi při toulkách po hostýnských vrších objeviti pomník. Leží hned vedle silnice z Bystřice na Vsetín. Jedeme-li z města pod Hostýnem na Tesák, můžeme, cca 800 m pod vrcholem, po pravé straně spatřit památník padlé zde partyzánky Olgy Bardinové, Po dalších zhruba 100 metrech je další objekt. Tentokrát vlevo od cesty. Po většinu roku si jej pravděpodobně ani nevšimnete. Jest řádně zarostlý. Chybí na něm jakýkoli nápis. Deska byla odstraněna. A patrně recyklována. Však dle stop v na něm napadaném listí bylo patrné, že funkci svou plnil ještě relativně nedávno. Což podnítilo mou zvědavost a začal jsem pátrat. Nechť neobjevuji Ameriku, první dotaz směřoval na Informační centrum v Bystřici. Tam však nic nevědí. Zatím. Dle slibu mnou daného jim výsledek bádání sdělím. Možná ho však již znají… I počalo sáhodlouhé prohledávání dobových materiálů. Dle architektury (je-li tomu tak možno říkat) zařadil jsem jeho vznik někdy na přelom 70./80. let. A nastala osudová chyba. Celé tamní hory jsou přímo posety památníčky z dob válečných. Velmi agilně zde působila I. partyzánská brigáda Jana Žižky a celá řada dalších seskupení (skupina kpt. Jerryho, Moskalenkova, Jefremova atd.). Boje o Tesák, Chvalčov a Bystřici byly též neobyčejně tuhé. Nechť jsem se tázal kohokoli, všichni mne odkazovali na toto období. Ostatně styl zbudování by tomu odpovídal. I ukončení užívání na počátku 90. let. V té době se na partyzánskou tradici regionu jaksi pozapomnělo. Začal jsem tedy jednak pročítat periodika z let 1970 – 1980. Zjišťoval soupisy památek připomínajících dobu válečnou. Zároveň také zjišťovat veškeré odbojové pohyby v oblasti. Celou zimu. Tak nyní vím, kde a kdy se který odbojář poškrábal na hlavě. Však nezjistil jsem nic. Přitom se stačilo podívat do novin o rok mladších.
Co se zde tedy událo? Dne 27. června 1948 vzniká „I. odbojová skupina - Hory Hostýnské“. Zkráceně „Hory Hostýnské“. Jejím cílem je aktivní odboj proti komunistické moci. Nebudu zde vypisovat následné peripetie a skočím rovnou k osudnému dni 19. srpna 1950. Tento den dochází na uvedeném místě k přestřelce mezi Bezpečností a tehdejším velitelem skupiny Miloslavem Pospíšilem, při níž zahynul vrchní strážmistr Vincenc Šimčák. A na paměť této události zde byl 8. května 1981 odhalen pomník. Toť vše. Zabývat se více touto událostí není prakticky možné. Existují dvě skupiny pramenů a literatury. Dobová je, pochopitelně, silně propagandistická  a tendenční. Pak tu máme knihu Pospíšil, J.: Nesmiřitelní – Hory Hostýnské. Vizovice 1991. A to je již hotová demagogie. Otázkou je samotná Šimčákova smrt. Dle vyšetřovací verze byl zabit unikajícím Pospíšilem (Miloslavem). Pan Pospíšil (Jaroslav) tvrdí, že jej omylem zastřelili vlastní kolegové. Za nezvratný důkaz považuje výpověď obžalovaného. Ale, Hlaváčku, kdykoli se obžalovaného zeptáte, zdali zavražděného zavraždil, vždycky vám odpoví, že ne. Hory Hostýnské mají na svědomí řadu ozbrojených loupeží. Mj. u drobných živnostníků, za jejichž práva měli bojovat. Autor Nesmiřitelných ví, že přepadení byla ve skutečnosti fingovaná. Malopodnikatelé chtěli podpořit své ochránce a tímto se zabezpečili před perzekucí státní mocí. Jak to autor ví? Prostě to ví. Ostatně k otázce zásobování skupiny se příliš nevyjadřuje. Lakonicky poznamenává, že komunisti si přec nakradli víc. Nevím, nevím, zdali takto má vypadat naučná literatura. A co já s tym včíl? A to jsem se těšil, kterak zde budu vyprávěti nějaký strhující příběh… 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA