Potomkové krále skotského
9. 11. 2010
Potomkové krále skotského
LP 1286 v zemi skotské umírá jeden z nejvýznamnějších zdejších panovníků Alexandr III. Dopustil se tím velmi nerozvážného až výstředního činu. Záhy po jeho skonu se vynořuje neméně než třináct uchazečů o trůn. Nepočítaje v to, přinejmenším diskutabilní, vládu Markétky „Norské panny“. Během následné občanské války, v níž bojovali všichni proti všem, došlo k velkému oslabení dříve vzkvétajícího království. V roce 1292 se stala situace již natolik zmatená a neúnosná, že se skotští představitelé obracejí na anglického krále Edwarda I. s žádostí o rozhodnutí. Tento nelení a v témže roce 1292 dosazuje na trůn barona Johna Balliola. Novopečený král se sice zpočátku snaží tvářit jako pokorný vazal koruny anglické. Nejprve skrytě, ale poté, co se vměšování do skotských záležitostí stává již neúnosné, zahajuje jednání s Francií o spojenectví a tím i národně osvobozenecký boj. Což velmi popudilo Edwarda Anglického, jež se svými vojsky začátkem roku 1296 vtrhl do Skotska, smetl vše co mu stálo v cestě, Johna zajal, přinutil abdikovat a poskytl mu skromný pokoj a stravu v Toweru. Naštěstí ne na dlouho. Po několika dnech byl bývalý panovník propuštěn a mohl svobodně odjet do Francie. Kde též poklidně zemřel v 1314. Až do smrti se však nadále považoval za krále Skotů a za nástupce prohlásil syna Edwarda de Balliol, jež též o navrácení koruny usiloval. Nikdo si jej však příliš nevšímal.
Po těchto událostech se však naplno rozhořel boj o nezávislost. Většina potomků Piktů nikdy abdikaci neuznala, prohlašovali ji za vynucenou a tudíž neplatnou. William Wallace a Andrew de Moray vyvolali roku 1297 povstání, jménem krále Johna, které sice skončilo neúspěchem, ale přeci jen otřáslo anglickou mocí a připravilo půdu pro nástup Roberta Bruceho, jež je považován za spasitele středověkého Skotska.
Vláda Johna I. Balliola nebyla sice příliš dlouhá a patrně ani ne úspěšná. Nebýt však jeho protianglického odporu, dějiny by se vyvíjely trochu jinak. Robert Bruce by nikoho nespasil, nevznikla by dynastie Stuartovců a nebyl by natočen film Statečné srdce. Přesto byl král John veřejností téměř zapomenut. V rodě Balliolů se však stává legendou, jméno John (Jan) se dědí z generace na generaci. Stejně tak prsten skotského krále, který byl jako vzácná relikvie uchováván a opatrován. A tento prsten bylo možno až do osudného roku 1945 spatřit na zámku v Hustopečích na Moravě. Pokud by se vám podařilo do něj dostat. Kterak se tam objevil?
V roce 1748 přichází do Vídně, ve své době známý, přírodovědec, člen pařížské Akademie věd, Jan Baillou. Jméno se v průběhu cca 450 let pozměnilo, však přesto se jedná o potomka Johna, krále skotského. Jeho syn Jan Ludvík Baltazar Baillou získal v roce 1799 od rytíře Jana Pavla Pagatsche z Pauburgu panství Hustopeče s Miloticemi a Vysokou. A přestože baroni z Baillou nepatřili na Moravě ke šlechtě nejbohatší, došlo za jejich vlády k velkému rozkvětu panství Hustopečského. V jejich vlastnictví pak zůstává až do konce II. světové války, kdy dne 6.5. 1945, poslední majitel Karel Jindřich, chybně odpověděl na zvídavou otázku partyzánovu, zdali je přítel či nepřítel. Jeho matka dožila zbytek života ve vídeňském klášteře, manželka i s dětmi odjíždí do Spojených států. A tím skončila téměř 150 letá sága rodu v Hustopečích nad Bečvou.
Zůstala po nich jen rodinná hrobka s kaplí nedaleko vlakového nádraží a několik pomníčků na místním hřbitově. Hrobku, bohužel, stihl osud, jaký potkal mnoho takových památek. Již po několika letech byla řádně vykradena, rakve v kryptě pozotvírány a ostatky vyházeny. Až v 70. letech byly zbylé kosti přeneseny na místní hřbitov a pohřbeny. Od té doby je tato památka prázdná a utěšeně pustne a chátrá. O tom, jak vypadá místo posledního odpočinku potomků skotského krále vypovím příště. Chci ještě udělati nějaké obrázky a ověřiti si informace...