Jdi na obsah Jdi na menu
 


Valašské Klobúky

14. 10. 2011

Renesanční pranýřA jsme zpět ve Valašských Klobúkách. Po česky Kloboukách. Valašské Klobúky jsou metropolí jižního Valašska. Jižní Valašsko je takové divné Valašsko. Pro nás Vsacany. Krušnohorec to patrně bude vidět jinak. Valašské Klobúky byly kdys poměrně významné sídlo se slibným rozvojem řemesel a obcvhodu. V dobách dávných. V dobách méně dávných řemesla ustoupila průmyslu. Průmysl se zde příliš nerozvinul. Díky značné odlehlosti od center. Průmysl se zde příliš nerozvinul a nebylo se třeba příliš zatěžovati zlepšováním dopravního spojení s okolím. A díky tomu se zde zachovala celá řada reliktů dob minulých. Zejména stavby tradiční dřevěné lidové architektury. Když vyhořel Kroměříž, začalo se zde stavěti z cihel a kamene. Vyhořel podruhé. Stavby se staly ještě ohnivzdornější. Vyhořel potřetí. Netřeba pokreačovati. Tomu se říká vývoj. V Klobúkách se na vývoj zvysoka vykašlali a stavěli stále ze dřeva. Až v důsledku požáru v roce 1896 (přesněji 29. července) se začalo město budovat z jiných materiálů. Spíše vlivem dobové módy. Vídeňský sládek přeci nebude bydlet v obyčejné roubence. I vznikla vila Josefa Bratmann (č.p. 116). Jako jedna z prvních prací architekta Huberta Gessnera. Pěkné dílko. Stavebníci nebyli naštěstí příliš důslední. A tak se nám zachovalo několik dřevěnic i poměrně nedaleko náměstí. Stačí se projít po silnici směřující k Brumovu. Nejznámější a nejdochovalejčí je č.p. 11. Nyní v majetku ČSOP Kosenka. ČSOP Kosenka spolupracuje se Ústavem evropské etnologie na Masarykově universitě v Brně. I škvíry mezi trámy jsou ucpány mechem. Hned vedle je možno podívati se na č.p. 10. Jeho majitel nespolupracuje se nikým. Trámy jssou řádně stesány a díry netřeba ucpávati ničím. Do třetice je nedaleko č.p. 7. Dům Pivečkův. Díky reknostrukci v roce 2001 v něm mnoho původní hmoty nehledejme. Však rekonstrukce byla přesto nadmíru zdařilá.

Kdo bude se vraceti od dřevěnic na náměstí po silnici, nemůže minouti měšťanský tzv. Červený dům anóbrž Katovnu z roku 1781. V té době sic Klobúky již právo hrdelní ztratily, vysvětlujte to však domorodcům. Kdo neuvěří, že zde sídlil zdejí kat a radostně popravoval delikventy, dostane po papuli. Kdo uvěří, může se vyzunknouti stopečku slivovice. Nejlépe vlastní. V ideálním případě nabídne i informátorovi. Kdo nenabídne je nezdvořák. A nezdvořáci dostávají na Valachoch po čuni. Krom nezvyklého vzhledu a červeného nátěru zdí, trčí směrem k silnici ze zdi prapodivné korýtko. Tudy vytékala krev odsouzenců. Dle velikosti korýtka a možného průtoku zde muselo být vskutku veselo. Člověk má přeci jen maximálně 6 litrů krve. Kat měl jistě spoustu práce. Nezbude než přijmout zcela neromatnickou variantu, že tudy vytékaly splašky z domácnosti na ulici. Za tuto myšlenku však v Klobúkách dostanete po papuli podruhé. Slupky od cibule místo úpění polapeného zbojníka. Takový útok na jemnocit domorodců si nemožno dovoliti Však pryč s neradostnými a neveselými příběhy a mordování neušlechtilých lapků i ušlechtilých horalů. Na náměstí je možno podívati se na další zajímavost. Renesanční pranýř z druhé poloviny 16. století. Jeden z nejstarších v republice. V horní části jsou zde ještě patrny otvory pro pouta a řetězy. Je tedy použitelný. Takže, dívčiny, budete-li mne sráti, do Klobúk si spolu zajedeme! Krom pranýře je na náměstí též stará radnice. Dnes muzeum. Ostatně muzeum dnes sídlí i ve zmiňovaném Červeném domě. Kdo sídlí v měšťanském a kupeckém domě č.p. 105 z roku 1722 nevím. Každopádně se jedná o nejstarší měšťanský dům ve městě. Vystavěný po kuruckých válkách. Při nich Klobúky, v souladu válečným právem, lehly popelem. Jako památku na doby pohnuté chovají Klobúčané dvěře Macenaurovy chalupy. Jsou v nich záseky kuruckou šavlí. Zdali se nakonec Rákoczyho žoldák dovnitř dostal není známo. Dle jedné varianty ano. A vyvraždil zde celou dvanáctičlenou rodinu. Dle druhé též ano. A podřezal nejen tuto, ale i šestnáct příbuzných a přátel, na návštěvě zde dlících. Dle třetí ne. Postával pak u domu a sekal všechny na potkání. Dokod sám nesešel věkem. Záseky však mohou též pocházet od sekyr věřitelů. S rozvojem obchodu a řemesel jsou ruku v ruce i drobné půtky. Největším obchodním uměním je vysvětliti dodavatelům, proč musím zaplatit až příště. A odběratelů, proč musí vytáhnout stříbro jestě před dodáním zboží. Občas se však mezi věřiteli najde neurvalec, jež na slova vlídná a rozumná příliš nedá. Další možností je pozdní příchod majtele z hostince. Žádnou z těchto alternativ Klobúčané příliš neuznávají. Přežilo by ji příliš mnoho účastníků.
A neb Klobúky byly městěm se slibně se rozvíjejícími řemesly, možno se podívati i na ulici Koželužskou. Co se na této ulici dělo netřeba vysvětlovati. Jakou mají místní romantickou historii o tomto místě není známo. Jistě v sobě skrývá potoky krve a hromady lidských údů. Nepochybně není pojemnována po koželužích, ale po hrubém majiteli panství, jež zde stahoval ubohé poddané z kůže.
Abychom neopouštěli hromady mrtvol, možno obejíti si zdejší kostelík Povýšení sv. Kříže. V jeho zdi je zabudovám náhrobní kámen Mikuláše Buštíka zemřelého 10. září 1682. Dle literatury je nápis na něm dobře patrný a čitelný. Asi mi slábne zrak. Naštěstí zde není zaznamenána nižádná moudrost věků či literární veledílo. Pouhá informace o úmrtí. Je třeba zachovati památku. Ale ne zas tak moc. U hrobu netřeba se příliš zamýšleti. Tak obrovský majetkový vzestup Mikulášův stále zůstává v oblsti dohadů a legend. Patrně mordoval pocestné...
Další obrázky jsou k vidění opět zde...
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA