Jdi na obsah Jdi na menu
 


700 let města Nový Jičín

18. 9. 2013

Císař Josef měl těžký život. Císař Josef byl panovníkem osvíceným. Osvícení lidé to lehké neměli nikdy. Osvícený panovník nemůže jen tak posedávat. Musí mezi lid. Lid je základem blahobytu říše. Lid pracuje. Lid pracuje rád. Lid ještě raději nepracuje. To císaři říkat nebudeme. Páni z kanceláří nepracují zásadně. Je třeba poznat život prost700 let města Nový Jičíného člověka. I Jeho Milost Císař Josef II. vyráží. Jezdí po monarchii, jakmile spatří umouněného burana za pluhem vyskakuje a nedbaje zablácené obuvi pokouší se též orat. Na Hané to jde. Půda je zde úrodná. Zkazit ji nemůže nic. Na Valašsku to taky jde. Půda je zde neúrodná. Neurodí-li se, nezpackal to oráč. Císař nocuje v zájezdních hostincích, pečlivě kontroluje zdali nedostal pivo pod čárku a nakousnutou uzenku. Po nocích vyráží v převleku mezi své poddané. Je-li sedlák dobrého srdce a pohostí chudého tovaryše i s jeho 27 členným po zuby ozbrojeným doprovodem, je odměněn. Zpravidla zlatou tabatěrkou. S císařovým portrétem. Císař dbá na public relations. Nemá-li sebou zlatou tabatěrku, musí si pro ni sedlák do Vídně. Ze Znojma to ještě jde. Vyžene-li sedlák onu chátru, na dveře mu bušící, zapomene se na to. Císař je nejen spravedlivý, ale také dobrotivý. A vůbec netouží se znovu setkat s tím velkým rafanem.

Josef II. pečuje o své poddané. A těm mamlasům je to ještě málo. Jakmile projíždí Valašskem, neustále mu do kočáru vskakují žinčicí páchnoucí obejdové a cpou mu do rukou žádosti o vydání Tolerančního patentu. Téhle zemi se raději vyhnout. Musí-li se už vladař kodrcat do Ruska, vezme to přes Kravařsko. Správněji Kuhländchen. Kuhländchen leží podél Moravské brány v oblasti kol měst Odry, Příbor a Nový Jičín. Přenocuje v Novém Jičíně. V Novém Jičíně žijí Němci. Stejně jako v celém Kravařsku. Tihle Němci jsou stejně všichni tajní luteráni. To jsou. Ale luteráni bohatí. Bohatý luterán císaři raději na očí moc neleze. Z bohatého luterána se chudý luterán může stát velmi lehce. Bohatý luterán náboženskou svobodu zas tak moc nepotřebuje. Panovník odchází na lože. Nakoukne pod peřinu, postel, do skříně i pod nočník. Žádný parlamentář. Žádná deputace v koupelně ukrytá. Císař Josef blaženě usíná. Už dlouho neměl tak klidnou noc. A dlouho, dlouho o tom na potkání vypráví. Reklama je reklama. Nový Jičín stává se nocležištěm významných osobností. Kdo by se nechtěl natáhnout ve městě, kde si tolik lebedil sám veliký císař? Generalissimus Ernst Gideon von Laudon se zde dokonce uložil na věčnost. Být Jičínští trochu pohostinnější, mohl jim zde zemřít i Suvorov.

Občané Ludwigsburgu mohou být právem hrdi na historii svého města. Ludwigsburg není historický název Nového Jičína. Ten zní, kupodivu, Neutitschein. V Ludwigsburgu žijí obyvatelé Kravařska vyhnaní po 2. světové válce. Nejen tam. Kdo se však chce seznámiti s kouskem historie naší staroslavné země moravské, musí právě sem. A měl by pohnout zadkem. Staří Kravařani vymírají. Mladí asimilují.

Současní obyvatelé jsou na minulost také hrdi. Každoročně pořádají Městské slavnosti. Letos dokonce třídenní. U příležitosti 700 výročí vzniku města. Data vzniků obcí se dělí na pochybná a ještě pochybnější. Proč si kaziti radost a všelidovou veselici. Taková se hned tak nevidí. Kluby vojenské historie, skupiny historického šermu a křest poštovní známky. Možnost šmírovati městský ruch z věže radnice. Pokud se člověku podařilo vystát frontu. Kolem poledne lid prchnul ke svátečnímu obědu. A řada jen na hodinu. Specifikem zdejších oslav jsou toalety. Moudří radní dovedou spočítat množství předpokládaných zúčastněných močových měchýřů, vynásobit tento jejich objemem a odhadovaným počtem vyčůrání. Žádné fronty. Hajzlíky čisté. To je mi hospodářství. Inu, Nový Jičín. Mé zájmy jsou poněkud přízemní. Slavnostní průvod. Hned dvakrát. Pro jistotu. Opakování je matka moudrosti. V průvodu loď. Že by i Jičín povýšen byl na přístav? Mušketýři střílí jako o závod. V průběhu celého dne. Sem tam se podaří odpálit i dělo. Protektorátní četnictvo neustále kontroluje historický autobus městem projíždějící. Zmrzliny dostatek. Burčáku také. I Štramberských uší. V pátek rekonstrukce historické bitvy z roku 1621. Jan Jiří Krnovský dává po čuni císařským. Tam jsem nebyl. Nemohu posouditi. Někteří z bojovníků vypadali padle ještě druhý den. Rytířský turnaj. Neviděl jsem. Zrovna jsem šišlal na oslíka. Takový oslík je užitečné zviřátko. A touto pravdou bychom mohli pro dnešek končit.

Kdo by se chtěl podívati na obrázky, jsou na Rajčeti. Rozděleny na dvě části. Bylo jich tentokráte opravdu hodně. Kdo není na Rajčeti, jako by ani nebyl. Každý druhý účastník to má slíbeno. I tak na většinu nedošlo...

První část je ke shlédnutí zde...

A tady část druhá...