Jdi na obsah Jdi na menu
 


A co dál aneb plány na zbytek léta

18. 7. 2012

 Máme za sebou půlku července. Léto se blíží ku konci. Zanedlouho začne sychravý podzim. A já tu sedím na zadku. Za chvíli ze mne bude gaučák. S přibývajícím věkem se člověk stává rozvážnější. I z malého mráčku může být velká bouře. Chce-li vyrazit do ciziny vyžaduje k tomu oblohu modrou jako šmolka. Je-li modré nebe bez mráčku, bývá horko. Je-li horko, člověk se zpotí, těžce dýchá, ba i nějaké civilizační chorobě může podlehnout. Jakmile však už druhý den sedí doma v křesle, začíná se nudit. A já se nyní nudím pekelně. Tak vypisuji. Vypisuji ze dvou důvodů. Jednak je relativně pravděpodobné, že se v blízké době odmlčím na delší dobu, než je u mne zvykem. Za druhé naivně doufám, že by se zde mohla vyskytnouti dívčina, jež by mi mohla doprovod dělati. Chce-li tato někam vyrazit, má bicyklistická lýtka, umí spát pod stanem a nemá, kdo by jí v dálné cizině po večerech masíroval tlapičky, může na mail napsat a začít přivazovat spacák na nosič velocipedu. Co tedy hodlám páchati? Nic zas tak velkého. Zajet si na Krym. Jak jsem již i já upozornil, příští rok máme 1150 výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu. Tak to je taková pěkná záminka. Lid nepoučený se jistě nyní plácá do krania. Pěkná pitomost. Jet se válet na Jaltu a ještě se vymlouvat na Cyrilka s Metúdkem. Kdo tedy neví, nechť zapíše si do notýsku: ještě v 11. století běžně se na mincích moravských objevoval symbol kotvičky. Pozůstatek to tradice velkomoravské. Na mincích se nejčastěji zobrazovaly kebule panovníků a křesťanské symboly. Díky primitivnímu provedení snadno zaměnitelné. Morava v této době byla zaslíbena sv. Petru a sv. Klimentu. Atributem sv. Klimenta je kotva. Proč byl v době Velké Moravy naším národním světcem kdos, o němž většina z nás nikdy nic neslyšela?  V roce 860, než vydali se Věrozvěsti na misi moravskou, vypravili se k Chazarům. I cestou stavili se v Chersonu. Jak víme z lidových pověstí, jejich největším koníčkem bylo káceti pohanské modly, obraceti hromadně celé okresy na křesťanskou víru a šplhati na nejvyšší kopce v okolí, aby zde mohli vztyčit kříž. V Chersonu měli smůlu. Agilní domorodci to již učinili za ně. Nemůže-li křesťanský misionář devastovati pohanská obětiště, nudí se. Aby si ukrátil dlouhou chvíli, vyhledává ostatky svatých. A tak Konstantin s Metodějem objevili ostatky sv. Klimenta. Tyto pak dopravili jednak do Říma a jednak na Moravu. Dle Legendy Římské bylo to právě úspěšné působení u Chazarů a snad i nalezení ostatků sv. Klimenta, jež přimělo knížete Rastislava, aby obrátil svůj zrak k Byzanci a požádal císaře Michala III. o vyslání misie i k nám. Objektivně si můžeme říci, že kníže náš as nikdy v životě neslyšel ni o Chazarech ni o Klimentovi. Jen chtěl mít u sebe kněží, jež nebudou mu kaziti požitek z večeře nezvučnou němčinou. Takže máme za sebou historické vysvětlení. Cherson leží u Černého moře při ústí Dněpru. Město toto však není to, jež hledáme. Cílem bude antický Chersonésos nedaleko Sevastopole. Současný Cherson založila až Kateřina Veliká a ze stejné doby je i jeho název. V době velké carevny bylo v módě pojmenovávat nově založená města po jejich předchůdcích antických. Jen zpravidla neměli tušení, kde onen antický předchůdce původně vlastně ležel. A při Ukrajinských vzdálenostech ostatně pár set kilometrová odchylka nehraje žádnou roli. Zahlédl jsem již několik cestopisů jejichž autoři si toto neuvědomili. A máme zde další průšvih. V poslední době objevuje se myšlenka, že onou lokalitou z legend by vlastně neměl být Chersonésos, ale Kerč. Proč zrovna Kerč netuším. Literatura z těchto zemí u nás není zrovna nejdostupnější. Asi proto, že zde bylo další antické město. Ovšem, kde na Krymu nebylo antické město? Tak co se dá dělat. Když už tam člověk jede, mohl by nakouknout na obě místa. A když už je romantik na Krymu, nemůže vynechati  Bachčisaraj. A, koneckonců, proč se i do té Jalty nejuknout... Cestou tam by též Kamenec Podolský bylo vhodno navštíviti. Už se k tomu chystám drahně let. Zblblý Sienkiewiczem. Jest to ono místo z Pana Wołodyjowského v němž tak úporně bráněno bylo Polsko a celá Evropa před nájezdem Turků a Tatarů. Možno okouknouti Batěvo, coby zapomenuté město jeho východomoravského imperátorstva. Však takové detaily nechávám, jako vždy, na koňovi, event. sličné spolucestovatelce.