Jdi na obsah Jdi na menu
 


Běžkař obecný - jarní metamorfóza

5. 4. 2012

 

Je jaro. Sluníčko svítí. Květiny rozkvétají. A běžkař obecný klesá na těle i duchu. Příroda si s námi umí krutě zahrávat. Jen co se běžkař řádně rozběhá a nerozbíjí si čuňu každých 56,2 metru, nastává obleva. V zoufalství vyráží stále více a hlouběji do hor. Nastává pravá sněhová horečka. Jakmile z kuloárů doslechne se o zasněžené ploše na Soláni o velikosti fotbalového hřiště, chopí lyže a vyráží. Nacpe se do přeplněného vlaku, v cílové stanici nakoupí zásoby a zařadí se do procesí svých dychtivých druhů. Na Soláni není k hnutí. Svařák je dávno vypit. Nastává zmatek, panika a nepokoje. A tu zazní davem zpráva, že i na Kasárnách ještě nějaké zbytky sněhové pokrývky kdos viděl. A masy se valí přes kopce. První žluťásek usednuvší na rameni značí porážku. Běžkař skomírá. Běžkař truchlí. Běžkař zcela veřejně pláče. Jedné březnové noci má hrůzný sen. Nemá v něm oděnu větrovku, na nohou poctivé lyžařské boty a běžky, nestojí uprostřed bělostné pláně a nehledí s dojetím na inverzi v údolích. Stojí bosky a v tričku na vrcholu nějaké skály a zírá s dojetím na smog v údolích. V tu ránu je zalit potem smrtelným, procitá, zděšen vyskakuje a pokusí se prchnout ještě hlouběji do hor. A do nohy si zapichuje trn. Jsme svědky úžasného jevu, jež my latiníci odborně označujeme metamorfózou. Příroda dokáže být k běžkaři krutá. Je to však zároveň dobrá matinka, jež nedá zahynouti svému druhu oblíbenému. Nedojít k této proměně, během druhé březnové dekády, spolu s objevením se většího množství sněženek, skončila by většina běžkařů s otevřenými žilami. Případně by prchli do Grónska. A neb ostrov tento není schopen uživit 36 běžkařů na metru čtverečním, během několika týdnů by zde všichni vyhynuli hladem a epidemiemi. I dochází proto k onomu dosud nevysvětlitelnému jevu. Z běžkaře se stává bicyklista či chodec. Po nocích sic stále sní o závějích, však ráno již s nadšeným jekem usedá na kolo a vyráží do okolí.

Metamorfovaný běžka bývá pak často laickou veřejností zaměňován s kolistou silničním či horským. Situaci tuto zapříčiňuje spíše obecná neinformovanost, než reálná podobnost druhů. Už na první pohled je možno povšimnout si základních rozdílů. Kolista bývá oděn v cyklistický dres, cyklistické kraťasy, používá cyklistické brýle a méně odvážní i cyklistický suspenzor. Běžkař naproti tomu jezdí v tričku a kraťasech. Zejména na počátku jara se občas zapomene a hlavu si chrání čepicí s bambulí. Běžkař racionálně zvažuje, není-li vhodné před kopcem sesednout a velocipéd doň vytlačit. Kolista považuje tuto alternativu za nedůstojnou a způsobuje si kardiovaskulární potíže. Kolista s prvními sněhovými vločkami upadá do stavu hibernace, populárně zimním spánkem označovaného. Naproti tomu běžkař se na začátku zimy aktivuje, běhá na lyží a tuží své tělo. Následkem toho pak i na jaře podává vyšší výkony. Prvního prosince uvelebí kolista svůj zadeček do polštářku na gauči a vstane z něj až s oblevou. Běžkařův zadek je tužen pády na muldách. Pro kolistu tedy bývá první seznámení se sedátkem svého velocipédu trudné. Běžkař se naopak cítí jako v ráji. Žádné pády, žádné pohmožděniny. Kolista s jarem znejistí. Pravidelnou údržbu bicyklu sic na podzim provedl, však je tento skutečně ve 100% stavu? Vrhá se naň s klíči, imbusáky, kapsami plnými šroubků. Po několika dnech oprav, odtlačí nepojízdné kolo do servisu. Běžkař zlehka setře loňské bahýnko a je připraven. Drží se prastaré zásady. Nejede-li kolo – namaž je. Vylije naň něco oleje z friťáku. Díky olejové lázni se součástky umoudří a zapadnou zpět na svá místa. Na složitější opravy si bere kladivo. Dvě až tři klepnutí na správné místo zpravidla plně postačují. Nejsložitější problémy bez potíží odstraní místní traktorová stanice. Mechanici zde bývají šikovní, mnohdy mají k dispozici kovářskou výheň a neúčtují si za utažení šroubku 50Kč. Nosič sice namontují naopak, však tento na kole vydrží příštích 20 let. Kolisté bývají tvorové nervózní. Píchnou-li duši, pronášejí neslušné, ba hrubé výroky. Někdy bývají vyloženě sprostí. Běžkař klidně odkráčí do nejbližší hospody, seznámí se s domorodci a jen tak mezi řečí se zmíní o svém problému. Nejeden pak opouští pohostinství s kolem doplněným motorem z embéčka, domácími koláčky v baťůžku a parohy připevněnými na nosič. A nezdaří-li se dílo? No což, bylo veselo, mám nové přátele a domů se dostanu busem...

Ohlédněmež se tedy naposledy za prošlou zimou a spolu s běžkařem nostalgicky zavzpomínejme na sněhem zapadaný Vsetín. Obrázky jsou tady...