Běžkař obecný (lokální forma valašský) - základní charakteristika taxonu
25. 1. 2012
Padá sníh. Opusťme tedy na chvíli otázky fotografické a vrhněme se na látku speciálně zimní, podívejme se na zvláštní lidskou odrůdu v odborných kruzích označovanou jako Běžkař obecný a zejména na její lokální formu Běžkař obecný valašský. V následném textu budeme, s vědomím jisté nepřesnosti, používat zkrácené lidové formy názvu – běžkař. Co neb kdo ten běžkař vlastně je? Mezi antropology dosud nepanuje jasno v otázce, je-li běžkař specifickým druhem rodu Homo, či jedná-li se pouze o poddruh Homo sapiens. Genetikové zastávají druhou možnost. Však nemají pevného důkazu. Málokdy se podaří zkřížit běžkaře s příslušníkem zbytkové populace. Běžkař cítí oprávněnou nedůvěru k osobě, jež nedovede ocenit jeho vyprávění o záludnostech trati z Ptáčnice na Tanečnici a neprovolává hlasité „Ohóóó“ při popisu kličkování mezi kameny při sjezdu na Soláň. Neběžkaři lezou na nervy hromady vosků na běžkařově nočním stolku. A to i v zimě! V květnu začíná hovořit o degeneraci.
Běžkař se od ostatního světa výrazně odlišuje. Je nepochybné, že všichni lidé neskutečně zbožňují zimu. Zejména v červenci a srpnu. Paří se ve stínu zahradní pergoly, cpou nanukem, odhánějí dotěrné vosy a sní o zasněžených pláních, sněhulácích a Dědu Mrázovi. Jakmile nastává sychravý podzim, nadšení opadá. A vidí-li padat první vločku, mrčí o bílém sajrajtu, neodklizených chodnících, břečce a rozbitých nosech na náledí. Naproti tomu běžkaře se s přibývajícími podzimními mlhami a krátícími se dny zmocňuje neklid. Kdy už to bude? Prohlíží si sbírku vosků, okupuje trhy sháníc teplé podkolenky a trénuje vaření svařáku. Spatří-li na okně první náznaky námrazy, propadá euforii. Už je to tady! V desetiminutových intervalech vybíhá před dům s pravítkem a měří výšku sněhové pokrývky, každý večer poctivě studuje Paměti Björna Dählieho a píše rozhořčené dopisy Českému hydrometeorologickému ústavu, jež hrozí mimořádně teplým listopadem. Je však dobrákem od kosti, kuřeti by neublížil. Rosničky toho zneužívají a krom listopadu hlásají i extrémně teplý prosinec. Ale nakonec se přeci jen dočká. Začne sněžit. Obvykle v pondělí. Napadá 10 cm krásného bílého prašanu. Běžkař jásá celý večer se cvičně prochází ve větrovce. V úterý je úplná vánice. Běžkař je nadšen a vyplácá tři tuby impregnace na lyžařské boty. Ve středu jsou i uprostřed města půlmetrové závěje. Běžkař omdlévá slastí, voskuje lyže a na víkend si naplánuje trasy v úhrnné délce 859 km. Ve čtvrtek přichází teplá fronta. Část sněhu roztaje. Běžkař utře slzu z líce, převoskuje a nakoupí suroviny na zavařovací hrnec slepičí polévky. V pátek leje jak z konve. Běžkař se chytá za hlavu, vaří polívčičku a celý večer stráví v tichých modlitbách. Sobotní dopoledne pak stráví broděním se v břečce a přeskákáváním asfaltových ostrůvků na příměstské trati. V poledne sundá lyže, vylije vodu z obuvi, usedne k radiátoru a žhaví telefon. Nutí všechny známé okolní pasekáře běhat v dešti po mezích a hledat zbytky sněhu, obvolává kolegy běžkaře a zjišťuje zdali náhodou někde nenarazili na sněhový mrak. V neděli pak v zoufalství sám vyráží na hřebeny. Po dlouhém pátrání nalezne asi kilometrový zasněžený úsek. Již šeří a běžkař se raduje, kterak si zde příští víkend báječně zadrandí. V pondělí není skrz sněžení vidět na půl metru a silničáři hlásí sněhovou kalamitu prvního stupně. V úterý se stává nesjízdnými 80% komunikací a děti školou povinné dostávají mimořádné prázdniny. Ve středu kamerunské posily ligových fotbalových týmů svorně prohlašují, že tolik sněhu v životě neviděli a na Nově se začíná otevřeně hovořit o globálním ochlazování a další době ledové. Ve čtvrtek nastává obleva a v pátek vykvetou petrklíče i na onom posledním kilometru běžkařské trati na hřebeni Javorníků. Běžkaři se hroutí svět. V prvním náporu žalu se pokusí probodnout hůlkou. Uvědomí si, že o sternum by mohl otupit špici a hůlku odloží. Kácí se do křesla, celý víkend sleduje dvacetiminutový dokument o Grónsku, usíná s mapou Špicberků pod hlavou a žádostí o politický azyl na Sibiři v šuplíku. Velvyslanec Ruské federace vyhlašuje stav nouze. Celý prosinec a leden okupují jeho úřad hordy pánů v kuliších, větrovkách, mávajíce hůlkami. Situace se stává kritickou. I zželí se svatému Petrovi potomka carů a opět začíná sněžit. Běžkař jásá. Je v jádru optimista. Ono se přec jen nakonec podaří vyrazit...