Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dajan Bajanovič Murzin

4. 5. 2012

 

Je květen. Blíží se oslavy konce II. světové války. Nebudou jistě příliš hlučné. Němci jsou přece dnes našimi kamarády. A blíží-li se oslavy konce války, bylo by záhodno zmíniti se o události, na kterou náš tržně-ekonomický tisk pozapomněl. Dne 10. února 2012 zemřel, stár 91 let, ve městě Ufa v Baškirsku, legendární Černý generál, velitel partyzánů Dajan Bajanovič Murzin.

Murzin narodil se 20. leMurzin v době válečnédna 1921 ve vsi Staryje Balykly v Baškirsku. Baškirsko leží na západ od Jižního Uralu. Od dětství chtěl státi se učitelem. Doby se mění. My chtěli býti kosmonauty. Nebo ještě lépe - popeláři. Kosmonautika a oranžové vesty v době jeho mládí však ještě vynalezeny nebyly. Po vystudování pedagogiky se učitelem vskutku stal. Však kariéra za katedrou skunčila poměrně záhy. Dochází k sovětsko-finské válce. Murzin je nejen učitelem, ale také vlastencem. A jako vlastenec se hlásí, coby dobrovolník, na frontu. Absolvuje přípravku v Ufě a Leningradě. Dnešní Pitěr. Neboli Petěrburg. A odjíždí na finskou frontu. Přijede na frontu a válka končí. Doba však vypadá všelijak. Zůstává tedy v Rize. Coby student školy vojenské. 1941 ukončil vojenské učiliště a slouží jako zástupce velitele čety 10. střelecké divize Pobaltského vojenského okruhu. I dochází k napadení říše Sovětů říší Německou. Východ brání se statečně, však nepřítel linii protrhává a Murzin se poprvé ocitá za frontvou linií. Ruská armáda ustupuje. Možná ne tak krásně a spořádaně jako armáda francouzská. O to však rychleji. Nemožno se k ní zpět dostati. I zůstává na místě v Jampolské partyzánské skupině “Za vlast”. V originále “Za rodinu”. Rodina značí rusky vlast. Pro některé překladatele. Stává se velitelem rozvědky, poté roty a pak je raněn. Raněný partyzán je svým druhům naprd i odlifrován je na léčení do města Gorký. Když je vyléčen, stěhuje se opět. Tentokráte do Moskvy, do školy pro rozvědčíky. Od srpna 1942 do srpna 1943 působí coby agent v 1. štábní rotě Turkestánské legie. Jako agent proto, že Turkestánská legie bojuje na straně nepřítele. Stejně jako legie Идель-Урал. Nevím kterak se smysluplně překládá. Ni jak ji přepsat do latinky. Díky Murzinovu působení se však nakonec do náruče Rudé armády vracejí. I Dajan je vyslán do Moldávie, kde organizuje partyzánskou skupiny “V. M. Molotova”. Nazvána dle vynálezce koktejlů. S touto pak bojoval nejen v Moldávii, ale zasahoval také do Oděsské a Vinnické oblasti Ukrajiny. A to až do dubna 1944. V čase tom vyslán byl opět studovati. Člověk se učí pořád. Tentokrát do Speciální školy rozvědčíků partyzánského hnutí Ukrajiny. A již v srpnu stává se součástí skupiny vyslané s cílem organizace partyzánského hnutí na Slovensko. Výsadek tvořilo 16 osob občanství předválečně československého v čele s Jánem Ušiakem a 5 rudoarmejců pod vedením Murzinovým. Zakládají zde partyzánský oddíl (později brigádu Jana Žižky z Trocnova). Po velkých nesnáStěpanov a Murzinzích se přesouvají na Moravu. Ovládají prostor Beskyd. Dá se říci okres Vsetín s přilehlým okolím. Což se něměcké okupační moci příliš nelíbí. Už na začátku listopadu daří se jí pomocí konfidentů brigádu téměř rozprášit. Druhého listopadu je u Čertova mlýna zraněn jak Ušiak, jež v bezvýchodné situaci raději páchá sebevraždu, tak i Murzin, jemuž se podaří uprchnout a partyzány znovu zorganizovat. V polovině téhož měsíce akci opakují. Známá operace “Tetřev” Tentokráte méně úspěšně. A už v prosinci má brigáda na 700 členů a noví stále přibývají. Führer si může v Berlíně hlavu ukroutit. Balí si kufr a přijíždí do Prahy. Zjistit co se v tom pitomém protektorátě vlastně děje. Vypisuje odměnu. 3 miliony říškých marek za Murzina živého. Nebo dvě mega za mrtvého. Za zmínku stojí věk Dajanův. Kdo řádně podívá se výše, snadno spočítá, že v době operací na Moravě mu bylo, jářku, nějakých 23-24 let. Likvidací partyzánů je pověřen Otto Skorzeny. Otto von Skorzeny je eso. Eso es. Není nic co by nedokázal. Až dosud šel od úspěchu k úspěchu. Osvobodil Mussoliniho ze zajetí. Zorganizoval státní převrat v Maďarsku. Zde neuspěl. Neúspěšnému esu se vynadá, Murzina označí svým osobním vrahem a život jde dál. Ještě pár měsíců. V květnu 1945 končí válka. V Evropě. A protože se jednalo o válku světovou a nikoli evropskou, bylo by vhodno její konec oslavovati trochu později. V Tichomoří se to mydlilo ještě skoro do konce roku. Německo každopádně kapitulovalo. A když kapitulovalo Německo, Murzin vypravil se domů. Do Baškirska. Oženil se. Už na to začínal mít věk. Bere si radistku svého oddílu. A opět touží po povolání učitele. A opět se mu chce dále studovat. Učit se, učit se, učit se. Jak řekl Lenin. Jen nedodal co a od koho. Gajan Bajanovič Murzin vystudoval práva. Stává se asistente prokurátora v Sterlitamaku. A pak vedoucí odboru státního zastupitelství pro dozor nad vězeňstvím v Baškirsku. V letech 1955-1960 a znovu 1962-1969. Proluku v letech 1961-1962 způsobilo povýšení do ministerských komnat. Stává se náměstkem ministra vnitra pro kádrové záležitosti. Když jej omrzelo vězeňství, vrhá se na stranu opačnou. Je z něj byl předsedou advokátní komory Baškirské SSR (1969-1986). V období 1987-1990 ředitelem Muzea mezinárodního přátelství a členem prezídia Rady válečných veteránů v Baškirské republiky. A od roku 1990 užíval si důchodu. Do osudného 9. února 2012, kdy krátce po oslavě 91. narozenin umírá. A jak píší na Wikipedii – tento článek je příliš stručný. Proto se do příště pokusím přeložit jeden z posledních rozhovorů, jež Dajan učinil u příležitosti svých 90. narozenin... 

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>