Hody s dožínkami Starý Hrozenkov
Probíraje se fotografiemi prastarými, jež kdys plánoval jsem umístit na internet a sesmolit k nim nějaký doprovodný textík, k čemuž z časových důvodů nedošlo, objevil jsem něco snímků z oblasti Bílých Karpat. Vrhněmež se tedy na ně. Nejprve vydáme se do centra moravských Kopanic, do Starého Hrozenkova.
Starý Hrozenkov leží na moravské straně průsmyku Starohrozenkovského, jednoho z nejvýznamnějších přechodů mezi Horními Uhrami a naší slavnou zemí. Taková poloha může být velmi prospěšná. V průsmyku se postaví budka a projíždějící kupčíci jsou obráni o clo a dobrovolný příspěvek na údržbu silnice a toalety v křoví. Je jim rázně doporučena směna valut a požádáni jsou o cigarety s velbloudem. Na Valašsku mnoho takových míst nemáme i museli jsme objevit krásu zbojnictví. Je až s podivem, že na místě takto exponovaném nestojí žádný hrad. Nejbližším je Zubačov (Zuvačov) u Komně. Lokalizace u hraničního přechodu může být výhodnou. Může tomu však býti i naopak. Zejména pokud se v Uhrách začnou rojit kuruci. Takový kuruc s celním úředníkem obvykle příliš nespolupracuje a zaplatí-li v zájezdním hostinci, pak výhradně znehodnocenou měnou. V písemných pramenech se u Starého Hrozenkova rytmicky opakuje pustý – osídlený – pustý – osídlený – pustý – osídlený. Otázkou je, do jaké míry i zde dochází k onomu prazvláštnímu demografickému jevu. Žádá-li panovník daně, vsi pustnou. Přijede-li kontrolní komise, objeví 166 volů. A k nim i pár poddaných. Barokní statistik to neměl jednoduché. Byla doba zázraků. Člověk je tvor vytrvalý. Desetkrát mu spláchne voda dům a on jej stále staví na jednom místě. Proto ni Hrozenkov nezanikl. Ba rozrůstal se. Stává se centrem moravských Kopanic. Do těchto krom něj patří Lopeník, Vápenice, Vyškovec a Žítková. Do výčtu někdy řazeny jsou i další, nemající sic kopaničářský charakter, však podobnou duchovní i materiální kulturu. V dobách nedávných byla zde tendence spojovat obce do větších celků. Už to vypadalo, že Starý Hrozenkov stane se centrem moravských Kopanic, jež tvořeny jsou Starým Hrozenkovem. Nedošlo k tomu. Přišli jsme o etnografickou zajímavost. Specifickou národopisnou oblast zahrnující jednu obci a její osady. Díky pravidelným nájezdům z východu zde mnoho památek nenalezneme. Krom těch lidových. Můžeme se zde setkat s celou řadou pověstí. Zvláštní skutečností je, že zdejší lid těmto povídačkám skálopevně věří. Třeba té o nejlepší slivovici na světě. Na obranu je nutno poznamenat. Nejednu stopečku zde vypil jsem. Domorodci jsou neobyčejně pohostinní. Ve všech případech byla znamenitá, jemňounká, bříško zahřívající. Na Valachoch je mnohdy třeba býti hodně zdvořilý, by člověk mohl hostitele pochváliti. Starý Hrozenkov je též pořadatelem Kopaničářských slavností. Neb Kopanice jsou i za průsmykem, jedná se o setkání mezinárodní. Jednou za rok pak v obci nazdobí traktory a uspořádají Hody s dožínkami. Smyslem Hodů s dožínkami je pobavit se. Patří tedy k těm lepším akcím. Hody s dožínkami začínají průvodem. Zúčastněné soubory, doprovázené dechovkou a alegorickými traktory či jinými povozy projdou obcí. Z jednoho konce na druhý. Z jednoho konce dědiny na druhý vede poměrně frekventovaná silnice E50. Jeden z hlavních tahů na Slovensko. Naštěstí se žádný z traktoristů nenechal vyprovokovat k závodům s kamionem. Na jejich zdobených přívěsech dobrovolníci předvádějí nejrůznější činnosti. Mlátí obilí cepem, obsluhují mlátičku typu A, obsluhují mlátičku typu B a pijí slivovici. V tomto případě mi nevadí ni tradiční kopaničářská dechová hudba. Skrz provoz není prakticky slyšet. A tak nějak se k tomu pochodování hodí. Průvod se prošpacíruje a je zahájen hlavní program. Pan starosta vyslechne právu o ukončení žní, nalije kalíšky a jme se juchati s krojovanými dívčinami. I zde odmítají vyslechnout mé volání po podrobnějším itineráři. Naštěstí není potřeba. Vlčnovjany poznám. Mají čepičky s červenou bambulí a, pokud nezpívají, pijí víno. Pokud víno nepijí, zrovna si jej kupují. Z toho též plyne, že Vlčnovjanky zůstaly doma. Škoda, přeškoda. Na Uprkových obrazech vypadají hezky. Kopaničářské lidové kroje patří k nejkrásnějším. Tím pádem můžeme vést spory o jejich původnosti. Zároveň jsou neuvěřitelně vkusné. Tak to s tou nepůvodností zas nebude tak strašné. K řešení této otázky však bude zapotřebí dalších výzkumů. Zejména analýzy spodniček. Spodnička, jak známo, není vidět a nepodléhá módním trendům. Sběratelé lidové slovesnosti a otcové zakladatelé vědecké etnologie ji mnohdy nespatřili. A nestihli ji přetvořit v duchu ideálu dokonalého venkovana. Nu což, budu se zde muset vrátit. Proti čemuž neprotestuji. Starohrozenkovské Hody s dožínkami jsou bezesporu jednou z nejlepších akcí nejen zdejšího regionu. Hyzdí je jen jeden stánek s veteší. Snad se nenamnoží. Ve Velké nad Veličkou bývala též obdobná pohoda. Dávno je tomu, dávno...
A, jako vždy, obrázky možno shlédnouti zde...