Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hostýnský Yeťty - příprava aneb kterak uspět na závodě

13. 2. 2012

Každé malé dítě ví, že Hostýnský Yeťty je jedním z nejvýznamnějších závodů v běhu na lyžích v oblasti Podhostýnského mikroregionu. Na takový závod nemůže jet člověk nepřipraven. Je Běžkařská idyla - pohled od rozhledny na Vartovnětřeba si aspoň jednou projet trať. Projet si trať znamená vstávat ve čtyři hodiny ráno. Ve čtyři hodiny ráno slušný člověk nevstává. Zejména ne v pondělí. V pondělí kdo může si přispí. A kdo nemůže mu závidí. V pondělí se zaklapne budík a spí se dál. Aby nebyl trénink ošizen jede se na Vartovnu. Cesta na Vartovnu je opravdu idylická. Pokud po ní nestahují dřevo. Na cestě rozježděné lakatoši běžky nejezdí. A když se už konečně rozjedou, po 10 metrech padají do metrové díry. Nebo narážejí do metrového valu. Nebo do zapomenutého padlého smrku. Stálo mi to za to? Zítra se jede na Hostýn! Tak! Úterý je takové malé pondělí. To se člověku z postele moc nechce. Pokud nemusí. Ono se mu z ní nechce i když musí. A je opravdu nezbytně nutné cpát se na nějaký Hostýn zrovna dnes? V úterý se jede na Cáb. Cesta na Cáb je opravdu idylická. Pokud po ní nesvážejí dřevo. To je pak z poloviny pokryta ledem a z druhé poloviny větvičkami. Na ledu běžky kloužou, nejdouc zastavit. Na větvičkách stojí a nejdou rozjet. Zpravidla se pravá noha ocitá na ledu a levá na větvičkách. Někdy naopak. Pokud jedna noha jede a nejde zastavit, zatímco druhá stojí a nejde rozjet, následuje pád. Stálo mi to za to? Zítra se jede na Hostýn! Tak! A nebudu o tom diskutovat. Ve středu se láme týden. Možno zvolat: Již se nám to sobotí. A když se nám to už sobotí, z postele se moc nechce. Člověk poctivý, chtěje se probrat, vypije litr kávy. Instantní. Za velmi výhodnou cenu v supermarketu pořízené. A usne. Později, studujíc etiketu, nalezne tam dole neviditelným písmem psaný záznam: Bez kofeinu. I jede se na Baťkovou. Cesta na Baťkovou je idylická. Běžkaři, jež také v předcházejících dnech jeli na Hostýn mu zanechali pěknou stopu. Jen trochu zavátou. Ale to neva. Uprostřed bílé pláně jeden z nich upadl. Cha! To musel být mamlas! To mi vysvětlete, jak sebou může někdo bacit zrovna zde! Měl by raději hrát ping-pong. To přeci není ani normální sebou švihnout uprostřed louky. To vskutku není normální. Že by tam dole něco bylo? Skála? Zapadaný kmínek? Kráter po dopadu meteoru? Kdo moc přemýšlí, moc se dozví. A dojedouc na inkriminované místo je tak zmatený a rozrušený neznámým tajemstvím, že téže padá. Předchozí mamlas upadl, vstal a jel dál. To umí každý. Jen skutečný frajer dokáže se sesypat po celé stráni dolů a zarazit se o kurník. Sněhu po pás. Někde ve sněhu běžky. Někde ve sněhu tyčky. Někde ve sněhu termoska. Kdo hledá, najde. Stráví tak příjemný den. Stálo mi to za to? Zítra se jede na Hostýn a basta! A ve čtvrtek se na Hostýn opravdu jede. Vstane se ve čtyři, sklidí se obdivné pohledy spolucestujících v autobuse a z Bystřice se vyškrábe pěšky k bazilice. Na Hostýně nikdo není. Který blbec by tam taky jezdil v tak nekřesťanskou hodinu. A ještě k tomu ve sněhové vánici. Pár metrů dopředu vidět je. Trasa z Hostýna na Bukovinu je pokryta ledem. Že já blbec nezůstal v posteli. Pak už to jde. Jen je to až ke Třem kamenům do kopce. Sem tam úseky pokryté spadanými větvičkami. Na nich to moc nejede. Na nich to nejede prakticky vůbec. Nejlepší je se ze Skalného pořádně rozjet a přistát na větvičkách. Zákony setrvačnosti jsou zákony setrvačnosti. Lety a pády.

Závod startuje na Hostýně. Hostýn je jedno z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Musím tam reprezentovat. Reprezentovat znamená oprat si větrovku, svetr, triko s dlouhým rukávem, kalhoty a podkolenky. Nemilá to činnost. Na podkolenkách se po vyprání objevuje díra. Na každé jedna. Předtím tam nebyly! Reprezentovat znamená nejezdit děravý. Štupovat se bude později. Operou se druhé. Bílé. Jsem úplný metrosexuál. Podkolenky se vyperou podruhé. A potřetí. Konečně jsou opravdu bílé. Příště nebudu čekat tak dlouho. Navoskují se lyže. Je sudý rok. Mám jen červený vosk. Na jemnozrnný sníh při teplotách 0°C a více. Meteorologové očekávají chladný den i noc. Možná padne teplotní rekord. Jet na správně navoskovaných lyžích dokáže každý blbec. Nakrémují se boty. Už do nich trochu zatéká. A černé leštidlo na vojenskou obuv zakryje vyhoblovaná místa. Z vnitřní strany. Zejména u pat. Když se brzdí, tak se brzdí. Brzdit se musí. Brzdit je umění. A já brzdit umím. Botama, zadkem i čuňou. Brzdím dobře, brzdím rád. To pak kůže jenom lítá. Nemohu jet v bílých podkolenkách a mít odřené botenky. Musím reprezentovat. Nachystá se kafe na ráno. Jen ne to bezkofeinové. Jet na Hostýn znamená vstávat ve čtyři hodiny v noci. Probrat se ve čtyři hodiny v noci člověk nedokáže s kávou bez kofeinu. Nachystá se voda do konvice. Najde se čaj. Je jen šípkový. To zase budu zdravý. Dá-li se pytlíkovému šípkovému čaji z Jemči opravdu říkat šípkový. Najde se med. Připraví sváča. Hladov člověk nemůže podávat výkony. A jde se brzy spát...