Jdi na obsah Jdi na menu
 


III. slavnostní průvod Moravanů ve Zlíně

20. 6. 2012

 

Kdo prodral se hromadou pozvánek, kterak možno by bylo příjemně stráviti sobotu dne 16. června, jistě položil si otázku, kam nakonec vypravil se ten blbec Tommy. Volba to byla těžká. A zároveň jednoduchá. Nejprve odpadly skútry. To přec jen není zrovna můj šálek čaje. A štrachat se do Rožnova, podívat se, kterak na náměstí přijede hromada prskoletů a ihned odfrčí za dalšími zážitky se mi nechtělo. Odpadl Přerov. Folklorních slavností ještě letos bude. Vsetínský krpec, Liptál, SoláIII. slavnostní průvod Moravanů ve Zlíněň, Babí léto a čert ví jaké ještě. Zbyl průvod Moravanů ve Zlíně, traktory v Senici a Hovězské kosení. Vyhrál Zlín. S poznámkou – po skončení zdejší akce se přesunu do Senice. A nebude-li mne to tam bavit, stihnu ještě konec v Hovězí. Zlín byl dobrou volbou. Průvod se mi líbil. Program taktéž. Celé akci chyběly jen tři věci. A) marketing, b) marketing a c) marketing. Tak se na to trochu jukněme. Je skvělé sledovat, kterak se v posledních letech množí nejrůznější kulturní a společenské aktivity. Lidé jsou ochotni věnovat spoustu času, energie a mnohdy i peněz, aby uspořádali něco, z čehož nebudou mít žádný finanční prospěch. Není tomu tak dávno, kdy většina z nás odmítala zadarmo chodit i čůrat. Je smutné sledovat, kterak pak podobné aktivity končí nezdarem, neb nebyla věnována pozornost základním marketingovým problémům.

Propagace. Vstal jsem pozdě. No, vstal jsem vlastně brzy. Ale z postele se, jako obvykle, moc nechtělo. Vyjel jsem pozdě. Vyjedu-li pozdě do Zlína, neploužím se po cyklotrase a pálím po hlavní silnici. Ušetřím aspoň hodinu času. Na místo dorazil jsem s dostatečným předstihem. Nadměrným předstihem. Jel jsem jako ďábel. Jsem-li v kterémkoli blízkém městě či obci a mám zde dostatek času, věnuji se své oblíbené činnosti. Čumím na plakátovací plochy. Tato aktivita má pro mne zvláštní kouzlo. Dozvím se, co se v daném městě děje. Ostatně většina mých pozvánek pramení právě z tohoto zdroje. A to sem dávám jen opravdu to nejlepší a nejzajímavější. Nejzajímavější pro mne. Okouněl jsem u několika desítek plakátovacích ploch. Na žádné z nich nebyl plakátek zvoucí na tuto akci. Přátelé, nevím-li, že se něco podobného koná, nemohu se tohoto zúčastnit. Nebudou-li ve Zlíně vědět o koncertu Metallicy, přijdou čtyři lidé. Biletářka, uvaděčka, uklízečka a hasič. Občas zaslechnu moudrou myšlenku – kdo chce, cestu si vždycky najde. To je něco jako reálně socialistické sci-fi. Kdybych měl neustále prohledávat všechny internetové stránky s tematikou moravskou, valašskou, procházet plány vystoupení všech folklorních souborů, navštěvovat stránky všech dědin v okruhu 50 km, musel bych takových 36 hodin denně zírat na monitor. Vyhledat si konkrétní akci mohu jen v tom případě, mám-li povědomí o jejím konání. A je-li tato pro mne vskutku atraktivní. Mimochodem, již několik let se chystám na Jízdu králů do Vlčnova či Hluku. Nejlépe na obě. Nikdy jsem ji neviděl. Vím, že se koná. Vím, kdy přibližně se koná. A každoročně si vzpomenu v době, kdy růže z královy cuně již dávno uschla. Kéž bych tak příští rok někde zahlédnul plakátek. Představa, že lid bloumající po náměstí, švarné krojované dívčiny spatří, zastaví se, zatleská a ve finále bude plné náměstí nadšeně aplaudovat projevům, je též mylná. Roste význam volného času. Lidé se neradi nudí a obvykle jen tak neblonckají po bulvárech. Lidé obvykle mají jiný program. Minimálně pádí domů na kuře na paprice. Donesu-li pozdě ingredience, dostanu k obědu chleba s gothajem. To potěší málokoho. Slíbím-li švarné, ač nekrojované, holčině, že s ní v sobotu po obědě budu drandit kol Dřevnice na bruslích, nemohu ji zklamat. Mohl bych dostat po papuli. Slíbím-li dítkám sobotní návštěvu ZOO, neutěším je proslovem Tomio Okamury. Dám-li si dopoledne na pivních slavnostech tři piva, na náměstí se přesouvati nebudu. Není tam záchod.

Název akce. III. slavnostní průvod Moravanů ve Zlíně. Jistě zajímavý a poutavý. Pro moravského aktivistu. A co ti ostatní? A není právě těm ostatním akce určena? Moravští aktivisté si mohou klidně dát sraz v putyce a pohovořit si v klidu a bez mikrofonů. Kdo domnívá se, že zůstanu ve městě, zejména je-li venku 30 stupňů ve stínu, kvůli Slavnostnímu průvodu kominíků, je nebezpečným snílkem. Nejsem-li člen Klubu za komíny krásnější. Vidět pár černých panáčků, kterak štrádují městem, v centru dvakrát vyskočí a zvolají „Ejchuchů“, vskutku není můj ideál trávení volného času. Co takhle Kominické slavnosti. První bod programu – slavnostní průvod atd. Kominické slavnosti zní dobře, ne? Tam může být celkem prdel. Na Sraz historických traktorů jedu neb kdos kdys akci pojmenoval Sraz historických traktorů. Na Slavnostní průjezd valašskosenických malorolníků obcí bych se mohl vykašlat. Mimochodem, celý nedělní večer jsem poletoval jak čamrda. A nyní jsem spokojen. Mám vypůjčen Atlas traktorů.

Občerstvení. Otázka složitější. Zde záleží na dohodě s radnicí. Stánkařů je dost. Přímo nadbytek. Pivo a párek s hořčicí jsou nedílnou součástí všech lidových veselic. Kde není pivo a párek s hořčicí, chcípl pes. Jen bezbřehý optimista doufá, že kol poledne parného letního dne, bude někdo radostně postávat tři hodiny na náměstí, nemohouc hrdlo svlažit. Nemít sebou vodu, zdrhl bych již při prvním vystoupení. Však kolik je pitomců, jež přijedou ze Vsetína na kole a ještě k tomu tahají v batůžku 4 litry vody, půl litru kávy a chléb se sýrem? Sami účastníci průvodu se poměrně radostně rozprchávali do stínu. Někteří popíjeli přinesenou minerálku, někteří i něco žvýkali.

Program. Jak již výše uvedl jsem, program byl moc hezký. Líbil se mi. Velmi se mi líbil. Byl však krááátký, kratinký. Průvod začíná v 10:30. Vlastní vystoupení pak o cca hodinku později. A kolem jedné hodiny odpolední se začíná pomalu balit. Krátký program může býti výhodou. Shlédnu vystoupení a po zbytek dne se mohu věnovati svým dalším aktivitám. Mohu ještě jet na traktory. Ale co kdyby se žádné traktory nekonaly? Strávím zbytek dne ve sluncem rozpáleném městě. As velmi záhy budu proklínat své rozhodnutí jít se pokochat moravskými vlajkami, místo toho abych si vylezl na Lukov. Nebo sebou švácnul do přehrady na Všemině. Popravdě řečeno, kdyby nebyly traktory, jel bych do Přerova na folklorní slavnosti. A to jsem byl kandidátem za Moravskou národní stranu v parlamentních volbách v roce 1997.

Nu což. Nebýti Moravanem již od narození, III. slavnostní průvod Moravanů ve Zlíně by mě jím neudělal. Díky minimální účasti, začal bych as pochybovat, že vůbec nějací Moravané existují. A možná bych se dal k Baskům. Snad příště bude víc času věnováno otázkám propagace. I jiným. Ve městě velikosti Zlína se dá očekávat účast cca 500 lidí. V případě, kdy zároveň probíhá další akce, jako pivní slavnosti. Při delším programu zhruba 2000. Je zde počítáno však s fluktuací návštěvníků. Nechť mne někdo nenařkne, že je chci na náměstí nacpat všechny najednou...

A jako vždy. Skoro vždy. Obrázky jsou zde...