IV. sraz Porsche ve Vizovicích
V té čokoládovně mají všecko z čokolády! Ale úúúplně všecko! Tak jsem si to koupila! Ty nevíš co je to všecko??? Prostě všecko! Hmmm, to asi nebude příliš praktická hračka, paní... Máme za sebou, již avizovaný, IV. sraz Porsche, jehož účastníci zavítali na nádvoří vizovického zámku. Autíčka přijely, partnerky majitelů vtrhly do čokoládovny a majitelé si museli nechat na slivovičku zajít chuť. A ještě družkám pomáhat odnášet balíky čokolády do vozů. Obávám se, že i to „všecko“ se jim v sobotním horku pěkně rozteklo. Já zůstal u nugátových kostiček. A sežral je ihned na místě. Kromě jedné. Spadla mi na zem. A ten jezevčík byl rychlejší. Však jsem si doplnění energie řádně zasloužil. Jsouc na Syrákově příliš brzy, vzal jsem to přes Oškerovy paseky. Blbec. Mohl jsem jet pěkně z kopce a do Vizovic ni nešlápnout. Místo toho vrávorám na tankodromu. A ještě k tomu málem dojedu pozdě. Však nebylo to tak hrozné jako když jsem tudy šel na podzim. To nešlo projít téměř vůbec. Ale otlačený jsem pěkně. Den předtím pořídil jsem si nové botenky. Kožené sandály na léto. V pracovních oděvech, tak snad opět vydrží déle než měsíc. Obdivuju dívčiny, jež si nutně musí kupovat nové škrpály skoro každý měsíc. Nejprve musí křísit partnera. A pak podrobovat noženky tortuře rozcházení bot. A když jejich drahý dojí prášky na tlak a nervy, jakmile je obuv řádně prošlápnutá, již valí pro další. Kdybych to byl tušil... Však očekával jsem poklidnou jízdu na bicyklu. Ani sundat nešly. Zdejší trasa je na můj vkus přec jen dosti kamenitá. A když se mi to na chvíli podařilo, tlačily ještě víc. Nu což, za pár dní budou jako staré. Hned za Syrákovem narazil jsem na moc pěkný párek. Typologicky na první pohled zařaditelný do kategorie milenecké. Manželé se k sobě tak krásně netulí. Pán otázal se mne, odkud jedu. Ze Vsetína. Jejda, a nevšiml jste si, zdali je otevřená hospoda na Baťkové? Zmýlil jsem se. Dle následné reakce je možnou souditi na pár sezdaný. Patrně ne dlouho. Delší dobu ženatí pánové se tážou, je-li po cestě nějaké občerstvení, kde by si drahá ženuška mohla dáti kávu či kofolu.
A nyní jistě očekáváte vyprávění o oněch skvělých vozech. Byly různobarevné. Všechny na době měly někde napsáno Porsche. A byly to vozítka historické. Některé historičtější než jiné. A na můj vkus příliš nablýskané. Těžko se vyrábějí obrázky, když se na celém voze odráží sluníčko. I nostalgicky zavzpomínal jsem na sraz trabantů. Tam se tento problém týkal jen několika málo jedinců. Autíčka však parádní. Však Isettka je Isettka. Ať si o mě ve Stuttgartu myslí co chtějí. Počasí se vydařilo. Náhodou. Minulá rok, když zde zavítali veteráni bez určení značek lilo jako z konve. Nyní svítilo sluníčko. Dost na to, abych mohl býti v kraťasech. Málo na to, aby dívčiny vytáhly ze skříní sukýnky. O minisukýnkách nemluvě. Až na malé výjimky. A již vůbec se nepovalovaly na kapotách jen v bikinkách. Či bez bikinek. Jak to znám z reklam. Vidíte, kterak jsem poctivě studoval. Když už na něco jedu, chci vědět na co. Zde však na kapotě posedával jen jeden pán. Plně oblečen. S brýlemi. Zato se nehnul z místa. Celou hodinu. Ni čůrat nešel. Což je dozajista velmi podivné. Já bych si určitě odskočil. Zvláště, když zde mají tak pěkné záchody. Jen splachují ihned po přistoupení k toaletě. Měl jsem za to, že by měla voda proudit až v okamžiku, když člověk udělá krok vzad. Tento trik mi do minulého jara nebyl znám. I musil pak strávit deset minut u topení. Přec jen mokrý flek v rozkroku vypadal příliš podezřele. A naproti hajzlíkům je zvoneček. Zazvoníte-li, splní se vám přání. Ihned po instalaci cinkal jsem kterak zvoník u Matky Boží. Přál jsem si čokoládu. Až to paní nevydržela a donesla mi. Mohu tedy potvrdit funkčnost zařízení. Užitečná věc. Tentokráte jsem si však nic nepřál a bloumal kolem vozítek. Nemohu se přec vrátiti z výletu o dvě kila těžší. Já bych to klidně přežil, ale kolečko by mi jistě nafackovalo.