Kateřinský jarmark v Hovězí 2011
Kateřinský jarmark v Hovězí je velkou a významnou událostí regionu. Soudě dle návštěvnosti. A ve srovnání se Svatomatrinským trhem ve Vizovicích zcela určitě. Kateřinský jarmark má několik vad. Na stáncích je (většinou) nabízena obvyklá jarmareční veteš. Unifikované cukrovinky, svařák ze Zbojnického červeného, vietnamská obuv a trička s nápisem CCCP. I zde se dozajista najde několik zajímavějších prodejců. Mezi všemi ostatními krámy se zcela ztrácejí. Ve spojení s davy koupichtivého lidu je patrně velmi snadno přehlédnete. K dobré náladě přispívá živá hudba. Dechovka. Nic proti dechovce. Nemusím-li je poslouchat. Husle a cimbál by se však na Valachoch vyjímaly přeci jen trochu lépe. Husle a cimbál jsou ke slyšení v KZ. Neboli v kulturním zařízení. Zde též pracují nejrůznější řemeslníci, předvádějící um našich předků. Dávných předků. Souzeno dle mé šikovnosti. Soucitní pořadatelé nemají to srdce vyhnat je na mráz. Tím pádem zde připadá asi 16 lidí na metr čtvereční. A proplout tímto davem je umění. Snad z počátku či v samotném závěru akce. To nemohu posoudit. Přišel jsme poměrně pozdě. Kolečku se nechtělo do takové zimy. A vypustilo duši. Zadní. Po onom zjištění mi nezbylo, než se vypraviti pěšky. Pumpovat se mi nechtělo. A než bych se dokodrcal vlakem... A z trhu prchnul jsem ihned po skunčení soutěže v konzumaci jitrnic. Znechucen. Chtěl jsem ji vyhrát. Jitrničky jsou miniaturní. A vítěz jich zchroustal pouze třináct. Za deset minut. Nebyl bych tedy bez šance. Však atentát na mou osobu spáchán byl. Kolikrát jsem již zde vysvětloval, že jsem ochoten přijmou pozvání na bábovku. V kteroukoli denní i noční hodinu. A nic. Až najednou den před jarmarkem. Díky tomu jsem ještě před soutěží nebyl schopen pozřít ni jablíčko. Tak jsem se ni nehlásil a připojil se k fandícímu davu. Kateřinský jarmark se pyšní též zahraniční účastí. Ze Slovenska. Slovenská izba má však k dispozici ještě menší prostor než řemeslníci valašští. Je zde i Čertovský bar. Ceny ďábelské. Neochutnal jsem nic ze zdejších specialnit. Ani venku. Svařáček bych si dal. Neopatrně nahlédnul jsem za stánek jednoho z prodejců. Víno jež spolehlivě rozežere útroby značně otrlého bezdomocvce vskutku nemusím. Byť jeho pachuť přerazí hřebíček a skuřice. Pán ze stánku s medovinou mne naháněl poměrně intenzivně. Jako ostatně každého. Až mi začínaly docházet výmluvy. A to se dovedu vykecat z každé situace. Ceny však vskutku připomínaly drahotu. Stejný se vyskytnul i druhý den v Karlovicích. Tam mne ke konzumaci přemlouval ještě vehementněji. Vysvitlo sluníčko a na horkou medovinu bylo teplo. Odolal jsem. Stejně jako u stánků s mléčnými výrobky. Žádá-li po mě někdo 40 – 50 Kč za půllitránek žinčice, považuji jej za blázna. A s blázny se nebavím. Je to nebezpečné. Mohl bych něco pochytit. Sýry se u nás též očividně vyvažují zlatem. Slivovička se též rozlévala. Domácí. Jelínkova. U stánku řeznického byla fronta přes půl obce. Řezničtí pomocníci měli plné ruce práce. Což jim nebránilo neustále ochutnávat. Jednou rukou seká, řeže a druhou umisťuje do úst nejlepší kousky. Davem se prodíraly Lucky, čerti a Mikuláš. Lucky poctivě ometaly a rozdávaly kokinka. Dětem. Neměl jsem chuť, tak nevím jaké. Čerti se činili. Zejména jeden byl očividně placen od kusu. Každého se pokoušel dostat do pytle. Zejména osoby pohlaví ženského. Hezčí do něj cpal vlastnoručně. Ty ostatní přemlouval, nechť tam vlezou samy. Aby se vyhnul nařčení ze sexismu, občas i nějakého chlápka se pokusil pro peklo získat. Mě ne. Dostal by kýlu. Pokud bych se to toho pytlíčku vůbec vešel. Opravdový šprýmař a veselá kopa. Kateřinský jarmark v Hovězí stojí za to navštívit. Pokud se příliš nudíte. Zajisté lepší než televizní seriály. Ve srovnání s jarmarkem u Karlovského muzea však vyhlíží jako nedomrlé dítko... Snad by stálo za úvahu, zdali není výhodnější nahnat tetičky z příbuzenstva ke troubám a přimět je upéci něco tradičního cukroví, jež by se dalo zpeněžit, než pronajímat stánky prodejcům se stále stejnými kokosovými kmeny...