Jdi na obsah Jdi na menu
 


NPP Váté písky

18. 10. 2013

… Jejich přesypy jsou pozůstatkem poslední doby ledové, kdy byla otevřená, bezlesá krajina vystavena silnému působení větru. Z říčních teras Moravy tak byly vyváty písky, které se ukládaly v oblasti mezi dnešním Moravským Pískem, Vracovem a Rohatcem. VytvLycaena phlaeas (ohniváček černokrídlý)ořily 10 až 30 (!) metrů silné vrstvy... (Informační tabule NPP Váté písky). Včíl sme v riti, včíl sme v riti! Jak vznikly váté písky ví každý mamlas. Minimálně ti, jež podobnou lokalitu navštívili. Přifoukl je sem vítr. Proto jsou váté písky vátými písky. Kdyby je sem nasypali stavaři, budeme hovořit o dovezeném čurbesu. Váté písky jsou váté písky. Možná u Vlkova. Písek na Moravskou Saharu nepřifoukl vítr. Vítr zde posléze jen vytvořil duny. Písek na Moravské Sahaře vznikl v jezeře. V době před 25 – 17.000 lety skutečně hodně fouká. Natolik, že písek vytvoří hráz na soutoku Moravy s Dyjí. I celý Dolnomoravský úval je zatopen. V období před cca 15 – 14.000 lety. I v jezeře tomto vznikají písky. Prdlajs naváté větrem. Kdo nevěří, nechť pohlédne na kratičký příspěvek RNDr. Jaroslava Kadlece, Dr. „Moravská Sahara nebo Moravské jezero?“ z roku 2011 na stránkách Geologického ústavu AV ČR. Ale nedozví se tam více než zde. Pořád to říkám. Nevěřme informačním tabulím...

Příspěvek tento je vskutku kratinký. Tuším devět vět. Však inspirativní. Tak to u krátkých statí bývá. Kde neplýtvá se slovy, množí se myšlenky. Měl bych se poučit. Jak ovlivnilo toto jezero migrační trasy mamutů? Kdo by neznal jejich lovce. Nejslavnější a nejvýznamnější to epochu našeho paleolitu. Dobu, kdy Morava stala se nejrozvinutějším místem světa. Aspoň Štorcha jistě většina z nás četla. Eduard Štorch nebyl žádným badatelem. Byť se o to pokoušel. Dílo jeho jest plno nesmyslů. Však lovce mamutů proslavil více než Karel Absolon. Tak už to na světě chodí. Gravettien (na jižní Moravě pavlovien) byl vskutku slavnou érou. Dolní Věstonice a Předmostí u Přerova zná snad každý. Nemožno se domnívat, že ony hordy lidí zde žily celoročně. Tlupy se sejdou na jaře a na podzim, pácnou pár mamutů, sežerou je a opět se rozptýlí po okolí. Gravetiten zazáří na obloze a uprostřed největší slávy mizí. Zrovna v době, kdy v Dolnomoravském úvalu má vzniknout ono jezero. Jezero znemožní sezónní migraci mamutů ze severu na jih. I naopak. Kupodivu. Netáhnou-li mamuti, nemá cenu se scházet. Čím bychom se na tak malém kousku země živili? Lid se neshromažďuje, volně se poflakuje po okolí. Nedochází k tak intenzivní výměně informací, znalostí, technologií. Civilizace lovců mamutů upadá. A vytváří kulturu epigravettskou. Do té doby, než vtrhnou do vlasti naší lovci sobů. Nebo to taky mohlo být úplně jinak...

NPP Váté písky je polopoušť uprostřed Moravy. Někde se uvádí poušť. Je to spotřebitelsky atraktivnější. Uzounký proužek mezi železničními stanicemi Bzenec-přívoz a Rohatec. Kdys měla údajně až 16 km2. Čert nám byl toho Bechtela dlužen. Borový hájek je borový hájek. Zejména pro nás, zvyklé na smrkovou monokulturu. Ale taky si jej mohl vysadit někde jinde. Ona by se ta ekonomika nepo...

Váté písky snad nejsou vátými. Ale písky určitě. Člověk jedoucí do Bzence těší se na co? Člověk jedoucí do Bzence těší se na víno. Že Bzenecká Lipko? Nebo na burčák. Burčák já můžu. Je-li poblíž toaleta. Křídou psaný nápis na vstupu do parčíku u nádraží praví, že zde hajzlíky určitě nejsou. Není zde ni šohaj s PETkami zakaleného moku vítající cizince. Ba ni automat na kávu na nádraží. Je zde pískovna. Všude nápisy vstup zakazující. Pod trestem ztráty cti a hrdla. Je to nebezpečné. Nemohu si pomoci, však v okamžiku, kdy někdo tak dojemně strachuje se o mé zdraví, začínám čichat nějakou čertovinu. Pozor pískovna – vstup na vlastní nebezpečí. Pozor – probíhá těžba. To chápu. Zákaz vstupu na okraj též. Zákaz kouření u skladu dynamitu. Zákaz manipulace s bagrem. Ale zákaz vstupu? Průměrný člověk do pískovny neleze. Co by tam tak dělal? Do pískovny leze blázen ve volném čase bádající nad stratigrafií kvartérních uloženin. Nebo toužící shlédnout nový pásový dopravník. Stratigrafie ni pásový dopravník nejsou snad ničím tak intimním, by muselo být nad celým územím vyhlášeno tabu. Budu-li chtít šlohnout buldozer, na cedulku se zákazem vstupu se vyprdnu.

Kdy nejlépe je jeti na Váté písky? Slušný člověk jezdí na Váté písky šmírovat kudlanky nábožné či pakudlanky jižní. A jiné podobné hajzlíky. Ideální doba je pak srpen a září. Ideálně ve všedních zářijových dnech. O srpnových víkendech zde bývá trochu narváno. Nejsem žádný misantrop, však 38 fotografů na jednu kudlanku mi připadá jako nečestná a nesportovní přesila. Takový fotograf mívá stativ. Na stativ je možno upevnit fotoaparát. Či jej v případě potřeby použít jako zbraň. Není nic strašnějšího než rozzuřený fotograf s tímto vražedným nástrojem v ruce. O prázdninových víkendech je možno doporučit návštěvu lokality začátečníkům. Kudlanky se špatně hledají. Kudlanky jsou hajzlíci maskovaní. Horda v chumlu stojících lidí je jasně identifikuje. A některá dobrá duše milému elévovi onoho hmyzáka i ukáže. Kdo raději šmíruje rostlinky, musí si zjisti kdy kvetou. Kdo chce si užíti klidu a skutečné polopouštní krajiny, nechť zavítá sem v říjnu. V říjnu se na kudlanky nejezdí. A to ani o víkendech. Kytičky dokvétají. Sem tam nějaká ta divizna brunátná či smil písečný. V říjnu zde vládne klid. Jako na Sahaře. Jen místo velblouda vám co 10 minut před čumákem prohučí mezinárodní rychlík. A to zde chce ještě nějaký debil stavět rychlostní silnici...

A kterak to v NPP Váté písky u Bzence vypadá v polovině října jest možno viděti zde...