NS Vizovické prameny 2010-10-28
Tak, a je to tady. Máme konec října. Po třetí hodině odpolední, již slunce zapadá za kopce. A kdo si nechce rozbít čuňu, je nucen použít světlo na svém velocipédu. Slabší nátury jej zastrkují do sklepů či kůlen a začínají pátrat po lyžích. Což mi připomíná, že bych se po nich už také mohl podívat. Doba tato však skýtá celou řadu možností. Konečně se mohu podívat na místa v okolí, na kteréžto se mi nedostávalo času přes rok.
Po několika prolenošených odpočinkových dnech, strávených částečně poleháváním (je třeba nechat organismus zregenerovat), konzumací cholesterolu a cukrů (k regeneraci jest zapotřebí energie) a četbou sebraných spisů Hermanna Hesse (i duševní strava je důležitá), jsem se vypravil se
na Naučnou stezku Vizovické prameny.
Nejprve několik faktických údajů. Stezka tato měří cca 14 km, začíná u vlakového nádraží (asi), na 7 zastaveních se můžeme seznámit zejména se zajímavostmi okolí vizovického a tamní lázeňskou tradicí. Končí pak v Distillery Landu Rudolfa Jelínka. Zatímco po zbytku trasy se můžeme pohodlně řítit turistickým značením, je onen „zlatý hřeb“ pečlivě utajen. Žádná cedule, žádný ukazatel směru, žádné značky. Jest třeba se vydati po silnici směrem na Zlín, vpravo spatříte benzinku, pokračujte dále a po několika metrech narazíte na nenápadnou odbočku vpravo. Ostatně tam by se již nějaká cedulka objevit mohla. Sám to netuším. Návštěva tato mne příliš neláká. K místní produkci se raději vyjadřovat nebudu. Však vězte, že chcete-li pohostiti Valacha, není radno mu nabízet zdejší destilát. Je to jako dát znojemskému milovníku vína Hradní svícu. Já bych k návštěvě spíše doporučoval místní Zámeckou čokoládovnu. Je přímo na zámku a nemožno ji minout. Sám jsem na trasu vyšel teprve po zkonzumování několika trnek v čokoládě. Po červené turistické značce se dostaneme na Janovu horu. Jakmile mineme několik nevzhledných novostaveb, paneláků 21. století, budeme mít Vizovice a široké okolí jako na dlani. Nádherné výhledy určitě stojí za plahočení. Pokud nebude opar. Jako nyní. Cestou budeme míjet relikty dřevěné lidové architektury. Některé však již nespatříte... Postupně vystoupáte až k tzv. Janovu hradu. Tento sic neleží přímo na trase, naštěstí je odbočka pěkně a zřetelně vyznačena dřevěnou šipkou s nápisem. Dnes zde však ční již jen pozůstatek po požáru. Stavba tato a její historie je však velmi zajímavá a zmíním se o ní ve zvláštním článku. A budeme opět stoupat. Téměř až na Spletený vrch procházíme bukovým lesem. Hlavně na podzim, kdy je listí nádherně zbarvené, stojí toto za námahu. Nyní bylo již ve velké míře opadáno...
Po vyplazení se na Spletený vrch opustíme červenou značku a vydáme se vlevo po modré. Následuje krátká procházka po hřebenovce s pěknými výhledy až dorazíme na rozhlednu Doubrava. Je otevřena v závislosti na sezóně. Doporučuju se nejprve kouknout na aktuální informace na Netu. Po zelené značce se pak vracíme do města kolem Chladné studánky a Turistického pramene. Po pravé straně je možno se pokochat pohledem na budovy bývalých lázní.
Další obrázky jest možno shlédnouti na adrese: http://tommy-harold.rajce.idnes.cz/NS_Vizovicke_prameny_2010-10-28/