Okolím Vizovic na Bojatín
Tak už mě to nebaví. Celé dny se poflakovt po hradech. Kromě toho mám už doma dalších 20 kilo střepů. Nějak je přestávám mít kam dávat. Už se mi dokonce i zdálo o Bílé paní. Samé sprosťárny. Moc pěkné! Ale změnu to chce. Znám lepší probuzení, než spadnout při dovádění se strašidlem z cimbuří. Sednuv na kolo, přejel (znamená přetlačil) jsem Syrákov a zaparkoval ve Vizovicích. Kam teď? První varianta: Klášťov. Nééé! Zdrhnout z hradů a zamířit na hradisko? Tak jsem jen tak bloumal. Nejprve na Lhotsko. Chtěje se zde napít, vytáhnul jsem z baťůžku Barevný atlas rostlin. Ba, ba, již si vzpomínám! Našel jsem na pasekách u Lípy hvězdnatec čemeřicový. A chtěl se podívat, co je to vlastně za zelinku. Ale proč mám knížku v ruksáčku nemám ponětí. Butélka s vodou bude asi v knihovně. Vskutku bylo na čase změnit cíle. No což, voděnku si budu muset koupit. Řekne se to snadno. Po cestě ve Lhotsku je pěkný obchůdek. Vejdouc tam, spatřiv zákusky, zapomenul jsem na vodu. Netřeba kroutit hlavou. Výběr byl přísný a uvážlivý. Žádné větrníky, punčové řezy a podobné kalorické bomby. Kuřátka! A kuřecí je, jak známo, dietní. Spousta proteinů. A byly tuze dobré! Když jsem se vrátil pro vodu, paní mi ještě jedno zabalila na svačinku. Přeci nebudu tam horách strádat! A dál v klidu pokračoval jsem po žluté značce turistické až k rozcestí pod Suchým vrchem. A Vlastně dál nad Vysoké Pole. Do samotné dědiny jsem nedošel. Nějak jsem se po cestě pozdržel. Nejdřív u kapličky sv. Františka pod Suchým vrchem. Tuhle stranu Vizovických vrchů prakticky neznám. Tak žijou lvi. Kaplička je to opravdu pěkná. Z venku. Vevnitř trochu omšelá. Ale narozdíl od mnohých jiných otevřená. Můžete vejít, vyklepat omítku, jež vám spadne za krk a rozjímat. Vedle ní je studánka. Vede k ní pěšinka a dva ukazatele. S nápisem „Studna“. Pod tímto pojmem jsem si vždy představoval něco většího. Však osvěžení bylo vítáno. Suchý vrch se nejmenuje Suchý jen tak z legrace. Údajně se sem chodili naposled pomodlit emigranti před odjezdem do Nového světa. Moudré rozhodnutí. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Co je cesta do Argentiny proti takovému krpálu? Pokračujmež dále. Nad obcí Vysoké Pole je jedno z méně známých moravských poutních míst. Kaple Panny Marie Vysocké anóbrž Vysocká kaple alias Bojatín. Vznikla u vodního pramene. Vskutku neznajíc zdejší kraj, musím si vypomoci informacemi z informační cedule. Má-li se uzdravit chlapec, musí pro vodu jeho tata. Pokud dívka, pak matka. Vyjít je třeba před východem slunce. Nezastavovat se, s nikým nemluvit, jen a pouze se vroucně modlit. Nabrat vodu a na hrušku před kaplí pověsit prádlo churavého a pramínek jeho vlasů. Doma pak maroda svatou vodou omýt. Nemocný se pak jistě uzdraví. A pokud se neuzdraví, možná i zemře. Pozorně jsem se díval a na hrušních žádné spoďáry nevisí. Zato jsou zde dva zajímavé kříže. Jeden je u vodní kapličky. Pochází z roku 1838 a dal jej postavit nakladatel Franz Trčka. Proč, to vskutku nevím. Druhý má na podstavci letopočet 1777 a znak rodu Illeshazy. Je to jedna z mnoha podobných památek na Jana Křtitele hraběte Illeshazy, kteréžto dává zbudovat, zejména v 70. letech 18. století, k utvrzení Valachů ve víře katolické. Mnoho jich neutvrdil. Za pokus to však stálo. Kromě toho zde spatříte celou řadu křížů dřevěných. Z dědiny sem vede křížová cesta. Kaple samotná však je zavřena. Menší kaplička u zázračného pramene nikoli. Asi však původně být zamčená měla. Někdo ji odemkl, že nejde zamknout. Sám jsem ji po nakouknutí zavíral asi desetkrát. I vody jsem se napil. Zatím žiju. A to jsem ani nesplnil všechny požadavky. Vlastně ani jeden. Tak to třeba neplatí. Původně chtěl jsem dojít až do vesnice. Ale kuřátko jsem spořádal a bylo třeba mysleti na návrat. Nejprve stejnou cestou kolem kapličky Františkovy. Pod Suchým vrchem pak po modré, sedlem Barák (mezi Vizovicemi a Loučkou), kolem rozhledny Doubrava na vrch Spletený. U silnice v sedle Barák je tabulka s otevírací dobou rozhledny. Podle ní měla být otevřená. Mezi 10:00-17:00. O víkendu velikonočním pak do 18:00. Hrubé slova lidí jsoucích opačným směrem svědčily, že něco není v pořádku. Aspoň jsem ušetřil za vstupné a kávu. Vědět to, pořídil bych si ještě zákusek. Neva. Místo toho jsem se ve Vizovicích pokecal zmrzlinou.