Jdi na obsah Jdi na menu
 


Partyzánský aneb co nás čeká a nemine

27. 12. 2012

 Již uplynulo více než 12 měsíců od chvíle, kdy jeden z drahých přátel upozornil mne na 35. výročí úmrtí jednoho z čelných představitelů partyzánského hnutí moravského, Vladimíra Krajčíka, známého spíše coby kpt. Jerry. I navržena mi byla spolupráce. Interdisciplinární přístup je interdisciplinární přístup. Každý máme své metody a postupy. Diskuse je diskuse. Kouzlo diskuse je v možnosti poukazovati na žblebty toho druhého. Druhý se urazí, nazve vás kreténem a má celý večer o čem dumat. Naopak je to už horší. Zatímco mé ironické vnímání světa, ztěžuje mi sepisování odborných článků a publikací, jemu přísně vědecký pohled znemožňuje popularizaci zjištěných faktů. On zajistí dobové dokumenty, jež převede do řeči učené a sestaví zcela neprodejnou brožurku, já zneužiji jeho materiálů a poznatky shrnu do několika internetových článečků, jež snad si i někdy někdo přečte. Za základní zdroj poučení považovali jsme knížečku „Úderná rota I. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky kpt. part. „Jerryho“ - Vladimíra Krajčíka“, jež vyšla v roce 1947 v Holešově. Dá se předpokládati, že materiál tento bude obsahovat celou řadu konkrétních dat. A minimálně ulehčí pátrání v archivech. Kolega se jmenuje též Tom. Mužové tohoto jména jsou zvídaví. Jakmile objeví se nějaké nová teze, pokoušejí se jí přijít na klub. Tento zaslechl vyprávění o gravitaci. Prakticky pak prokázal, že jakmile někdo či něco upuštěno je ze skály, dopadne na zem a rozbije si čuňu. Objevil sic zdroj oné často citované však málokdy spatřené literární památky, však až po roce schopen byl převzíti její kopii. A tak se tato dostala i do mých rukou. Byl jsem zklamán. Čekaje přec jen něco obsáhlejšího než 8 stran. Z toho jedna titulní. Rozsah není důležitý. I do útlejších statí je možno nacpat hromadu poznatků. Byl jsem zklamán, však v hloubi duše jásal. Neb knížečka tato je prakticky nesehnatelná, již před rokem umínil jsem si ji nacpat na Net. Sedm stran se přeci jen přepíše rychleji než Vojna a mír. Sedm stran je práce na jeden večer. Není tomu tak. Takový partyzán je člověk prostý. Než stal se partyzánem pracoval někde ve slévárně, v pátek si zašel na pivo a o Balzakovi mnohdy ni neslyšel. Jeho mluva je přímá, jasná a srozumitelná. Jeho texty prosty jsou květnatých slov, zaužívaných frází a všech těch literárních pitomostí. Píše jak mu huba narostla. V tom je krása podobných spisků a též jejich potíž. Čtu-li: „Jerry poznav, že padl do léčky, provedl smělý útěk skokem do řeky Bečvy“ dostávám migrénu. Smělý útěk je slovní spojení, jež vyžaduje dva hrnečky meduňkového čaje s medem. Nálev tento, jak známo, odstraňuje bolesti hlavy, blahodárně působí na nervový systém a zmírňuje chronický zánět průdušek. S větou „Zbraně byly opatřeny přepadem a odzbrojením něm. revírníka ve Val. Bystřici a ukořistěny tam zbraně a střelivo, takže z přebytku zbraní mohl Jerry vyzbrojiti dalších 8 mužů, takže jeho skupina čítala 18 dobře vyzbrojených mužů.“, bylinky nic nezmohou. Vyžaduje dlouhou procházku v lůně přírody. Nu, vidno jest, že slova byly psány srdcem a nižádnou jazykovou korekcí neprošly. Je-li někdo stejně přecitlivělý jako já, nemusí plakati. Materiál příliš mnoho nového nepřináší. Kdys jej již dostala do rukou Božena Páleníčková, převedla jej do podoby literárnější a publikovala v knížce Z rozkazu svědomí. Tam jsou navíc údaje doplněny Jerryho spolubojovníkem a zástupcem Jaroslavem Ocáskem. Což neznamená, že záznam tento by měl zůstati nadále téměř nepřístupný a v příštích dnech se zde jistě objeví.

 

Krom tohoto dodán mi byl i materiálek: „První čs. partyzánská brigáda Jana Žižky. Přehled akcí.“ Vydaný též v Holešově a opět v roce 1947. Ten se zde objeví také. V epoše demokratické máme tendenci považovat partyzány za partičky puberťáků, jež vyzbrojeni praky, poflakují se po horách, sem tam podříznou opilého, z hospody se vracejícího, germána a jediným výsledkem jejich činnosti je perzekuce pokojného domácího obyvatelstva ze strany okupačních orgánů. V horším případě hovoříme rovnou o nepřizpůsobivých banditech. Jako za války. Slušný člověk za světla pracuje a po večerech nadává na poměry nad denním tiskem. Dobrodruzi tito nepřiblížili konec války ni o minutu, jen poskytli protektorátním úřadům záminku k teroru. Přehled akcí je poměrně rozsáhlý. Rusové by vyhráli i bez nich. Však as by jim to vskutku trvalo o něco déle. O obětech na životech nemluvě. Před rokem 1989 byla tendence již tak značné úspěchy nadhodnocovat. Mírně řečeno. Dnes je bagatelizujeme. Část viny na tom však mají i samotní partyzáni. V hlášení do Kyjeva z července 1945 ví Murzin o 1179 zabitých fašistech. Což není číslo o němž by bylo nutno pochybovat. V Přehledu se už hovoří o 3.600. Zvážíme-li, že zahrnuty jsou zde akce doslova z poloviny Moravy, prováděné mnohdy skupinami, jež s brigádou Jana Žižky jen vzdáleně spolupracovaly, nemusíme věřit, nemůžeme vyvrátit. Díky nevhodným statistickým metodám však autoři uvažují spíše o dvojnásobném počtu. A to už je na pováženou. Takový malý žblebt a jak nám snižuje hodnověrnost. Přesto je Přehled patrně jedním z nejpřesnějších zdrojů informací. Bezprostředně po válce získávají zástupci partyzánů jistý podíl na vedení obcí a státní správě. Tento podíl postupně ztrácejí. Velmi často díky politickým machinacím. V roce 1947 je prakticky nulový. A vydáním tohoto materiálu snaží se lidem připomenout své zásluhy. Chci-li připomenout své zásluhy mohu zveličovat, ne však lhát. Padlo-li ve skutečnosti 10 či 11 německých vojáků dnes již těžko někdo zjistí. Pokud by však na daném místě k žádné šarvátce nedošlo, utlučou mne milí spoluobčané čepicemi. A půjdu od válu definitivně. Pochybnosti mohou vyvolávat akce bez udané lokace. 16. 1. 1945 – zastřeleni 3 němečtí vojíni. Tady mi nikdo za případnou nepravdu po papuli nedá. Snad se tedy již brzy prokoušu jazykovými perlami Úderné roty a budu se moci vrhnout i na Přehled akcí...