Poděkování všem Moravanům
Vážení přátelé. Pamětníci jistě vzpomenou si, kterak jsem před nějakou dobou, při příležitosti Sčítání lidu 2011, zveřejnil zde prosbu, nechť čtenáři rozpomenou se na své kořeny a ve sčítacích formulářích vyplní v kolonce „Národnost“ slovo „Moravská“. A nyní bych chtěl poděkovat všem, jež tomu tak učinili. Dle předběžných výsledků je nás již 522 474. Není to sic 1 362 313 jako v prvním sčítání Polistopadovém v roce 1991, je to však mnohem více než před deseti lety. Tehdy se ke své zemi přihlásilo jen 380 474 osob. Dnes si můžeme říci, že každý (přibližně) šestý Moravan se Moravanem skutečně cítí. Zejména cenná je tato skutečnost nyní, v době kdy naší civilizaci vládnou měďáky a nad rozumem i duchem vítězí marketingový mozkový výplach. Při příležitosti této je možno též poukázat na skutečnost, že již 5. července, na oslavu příchodu Věrozvěstů zavlají na (zatím) 330 městských a obecních úřadech moravské vlajky. Vsetín k nim nepatří. Jako vždy. Patrně nejbližší lokalitou, kde tento jev budeme moci spatřit jsou Vizovice. Ovšem nemusí to býti definitivní. Stačí trochu zatlačiti na řádně zvolené obecní zástupce. Naše zem je vskutku zajímavá. Zatímco fangličky Tibetu vyvěšujeme celkem pravidelně, o podobě vlastní vlajky mnozí z nás nemají ni tušení. Ale vše se může změnit. Je třeba na tom trochu zapracovat. Tak i já se zde přec jen budu častěji věnovati problematice nejen Valašska, ale také celomoravským otázkám. Ostatně je toho dosti a dosti. Jen netuším, kde na to vezmu čas. Už nyní byl jsem několikrát napomínán, že nějak málo píšu. Svítí slunce, přátelé a přítelkyně mé. Vlastně svítilo. A svítí-li slunce, ej to nechce se doma u počítače seděti. Informace sháněti. Po archivech loziti. Sto let staré knihy vyhledávati. A to už mám rozdělaných několik článečků o Vsetíně. Morava a specifika zdejších dějin jsou navíc jaksi tabuizovaná. Už vloni chtěl jsem napsati něco o prvorepublikových presidentech země moravskoslezské. Ale nejsou podklady. Žádná odborná práce. Ještě nejlépe z toho vyšel Jan Černý coby též předseda dvou československých úřednických vlád o tom se sem tam nějaká zmínka najde. JUDr. Jaroslav Mezník je na tom už hůř. A na pana Cahu se zapomnělo zcela. Člověk by nevěřil na jaké téma se dnes píší diplomové práce. Ale vzpomenout si na zemského presidenta nenapadlo dosud nikoho. Aspoň o tom nevím. Nikde jsem na ni nenarazil. Obávám se, že budu muset začít probírat spíše archivy závěrečných prací universit slovenských. Na stránkách Moravské národní obce je možno se dočísti o pokusu vyrobit kopii ceremoniálního meče Moravského markrabství, nyní ve vlastnictví slavného rodu Kolowratů. Však literatura k tématu žádná. Krom magazínu Koktejl. Nic proti Koktejlu ni koktejlu. Však přeci je, odborná studie to není. To bych tu mohl za chvíli publikovat informace vyčtené v Blesku. Nebo bájná vyprávění starců. Bude třeba více pátrati. Blíží se nám 1150 výročí příchodu Věrozvěstů na Moravu. Pokud náhodou někdo netuší kdy, tak již v roce 2013. Tak bychom se mohli podívat na nějaké památky velkomoravské. Velkomoravské památky jsou však notoricky známé. Aspoň myslím. Sedět hodiny u počítače a objevovat Ameriku se mi také nechce. Byla by tu možnost zrekonstruovat cestu Cyrila a Metoděje ze Soluně k nám. Nejsem proti. Beru všemi deseti. Ale to se zase příliš Moravy týkat nebude. Ale neva. Zatím hledám dobrovolnici, která by si udělala takový špacír se mnou. Marně. Dívčiny jsou zpravidla nadšeny do okamžiku, než zjistí, že do Soluně a zpět odmítám letadlem. Pěkně si hačnout na kolečko, očabrat se v Soluňském zálivu a zpátky pěkně pěšky. Ostatně cyrilometodějských akcí si v letošním i příštím roce užijeme. Už nyní je možno ve Valmezu shlédnout výstavu Cyrilometodějská tradice na Valašsku. Kde a kdy o tom někdy příště v pozvánce. Zatím ji sem necpu, neb akcí všelijakých různých se v posledních dnech vyrojilo. Tak pěkně popořadě. Nechť se na nic zajímavého nezapomene, však ať v tom taky není maglajs...