Jdi na obsah Jdi na menu
 


Popříjezdový

27. 10. 2012

 Tak jsem opět zde. A vy se jistě těšíte na skazky z cest. Máte smůlu. Prozatím. Důvodů je hned několik. Chtělo by to fotky. Takový fotograf je zvláštní druh. Jen tak se prochází po Sighetu a spatří sochu místního významného pedagoga. Pedagog obce Sighetu byl vskutku významnou osobností. Sestavil první botanický herbář ve městě, sbíral kameny, hromové klíny i šnečí ulity a přesunul výuku z bývalého kozího chlívku do moderní kůlny. Postava se cestovateli zamlouvá, majíc knír a čepici. Něco takového je třeba zaznamenat. I jme se pobíhat kolem. Tři kroky vpravo, tři vlevo. Tři kroky dopředu, tři vzad. Šplhá na okolní zídky, přičopává si a stativem odhání zřízence zdejšího ústavu národního zdraví. Spatří ušmouraného chlapečka. Ten roztomilý usmrkánek dá snímku ten pravý šmrnc. Začne jej přemlouvat nechť s obdivem zírá na sochu velikána. Chlapeček česky nerozumí. Chlapeček sice česky nerozumí, cizince však nevidí poprvé. Z turistů obvykle vypadávají bonbony. Turisté obvykle rumunsky nehovoří. Posunky jsou mezinárodní. Ukáže si na ústa. Fotograf pochopí. Je na Balkáně. Balkán značí hory, upíry a hlad. Nabídne dítku svůj chléb s paštikou a je nakopnut do holeně. Ošetří si postižené místo, zaujme polohu vhodnou k fotografování, vytáhne aparát a zapadne slunce. Poučení tedy cvakají spouští neustále. Po příjezdu pak s hrůzou zjišťují, že množství dovezených snímků několikanásobně převyšuje kapacitu počítače. Stáhnou si naň první paměťovou kartu a udělá se jim nevolno z množství obrázků plastik místních buditelů. Vysvitne-li slunce, chápou jej  jako boží znamení. Bylo by hříchem nevyužít takového nádherného počasí. A vyráží do hor. Skryje-li se sluníčko za mraky, je ideální příležitost ke sběru hub. Prší-li je nejlepší doba k návštěvě muzea.