Potášské slavnosti Valašská Bystřice 2012
V Evropě zuří válka třicetiletá. Faktickým vládcem Moravy se stává kardinál František z Ditrichštejna. Úkolem jeho jest navrátit zbloudilce v lůno církve katolické a vyždímat vyšší daně. Kardinál se ukazuje coby zodpovědný sluha boží. Po jeho smrti nezůstává v zemi kámen na kameni. Morava je zcela rekatolizována. Jedinou výjimku tvoří nějací Valaši. Valaši remcají stejně, jako remcali před dvaceti lety. Někteří i více. Na nebohé bratry jezuity ukazují dlouhý nos, nepokrytě se radují, dostane-li císařská posádka v Lipníku průjem a tuhle jeden dokonce prohlásil, že ve Vídni mají pěkný čurbes. Za téhle situace vzniká sbor věrných Valachů. Věrnost je pojem velmi relativní. Věren může být člověk svému přesvědčení, národu, zemi, ženě či hospůdce. Věrní Valaši byli věrni císaři. Dneska bychom řekli – kolaboranti. Úkolem jejich bylo napomoci uklidnění situace na východní Moravě a zbavit tuto oblast nekalých živlů. Nekalý živel je pojem ještě relativnější než věrnost. Nekalých živlů zde bylo dosti. Prakticky každý Valach byl nekalý živel. Dvacet let je v permanentní válce s Vídní a Vídeň vyhrává. Pak jsou zde i další nekalí živlové. Z pozdější, medializovanější, doby, známe např. Ondráše či Uhra Jánošíka. Tito dle romantiků bohatým brali a chudým dávali. Dle realistům brali všem bez ohledu na čistý měsíční příjem. Dle poučenějších realistů brali výlučně majetnějším – okrádáním chudých bohatne jen stát, ba naopak v nuzné chaloupce nejeden grošík pustili – huba se nejlépe zacpe klobásou. To, že někdo pácne po lebce nějakého zbohatlého šmelináře z Považské Bystrice by pánům nahoře ani tak nevadilo. To je celkem normální. Ale činí tak bez živnostenského listu a neplatí tudíž daně. Jsou zde také nekalé živly jež zneužívají blízkosti uherské hranice a pašují k nám nedostatkový tovar. Opět bez řádného oprávnění. Proti všem těmto halamům je třeba co nejpřísněji zakročit a bránit proti nim lid prostý. I vzniká tedy výše zmíněný sbor věrných Valachů, coby základ pozdějšího sboru portášského. Zatím dočasně. Prošmejdí krajinu, splní své úkoly a je rozpuštěn. Nekalé živly se zaradují a nepokrytě fandí reprezentantům Tří korunek. I proto mnohem později vzniká trvalá organizace portášská. Jaký byl vztah lidu k reprezentantům zákona? Různý. Jako byly různé portášské úkoly a různí portáši. V souboji se zbojníky Valaši netají svou náchylnost k přestupníkům práva a spatří-li Valacha věrného, plivnou mu na obuv. Lid též projevuje zvláštní náklonnost k pašerákům soli a tabáku. Rád se spokojí s nekvalitní východní produkcí těchto komodit, místo aby blahořečil státu za certifikovanou jakost jím dodávaných produktů. Když v roce 1644 výrazně napomohli věrní Valaši porážce Valachů nevěrných u Vsetína, klesla jejich popularita na historické minimum. Buďme však objektivní. Když v Uhrách propukalo jedno povstání za druhým, stali se portáši námětem lidových písní díky hrdinné obraně zemských průsmyků. Na rozdíl od zemské hotovosti a císařské armády neměli kam zdrhnout. Portáši měli za úkol chránit venkovany před evangelickou nákazou. S objevením se nejprve falešného a pak i skutečného tolerančního patentu se jich značná část přihlásila k protestantům. Tak to s tou rekatolizací nebylo zas tak zlé. Kolaboranti, však s lidskou tváří, prosím!
Na počest sboru portášského konají se každoročně ve Valašské Bystřici Portášské slavnosti. Akce je to poměrně dobře utajená. Ani si nevzpomínám, viděl-li jsem na Vsetíně vůbec plakát. Jen VUS Ondráš zde visel. Možná by příště stálo za úvahu, nebylo-li by dobré vzíti do ruky fixu a na plakátek propagující Vojenský Umělecký Soubor dopsati, kdy a kde bude vystupovat. Však i tak zde bylo lidu dostatek. Z mého pohledu nadbytek. Nemám rád masy. Začíná program a začíná pršet. Ne hned. Slavnostní projevy proběhly bez lijáku. Jak to ti řádně zvolení zástupci jenom dělají? Déšť nejvíce odnesli bratia a sestričky z Povážanu, jež prakticky zbavil publika, účastníci bitvy s Turkem, jež museli se váleti v mokré trávě a já, nemaje blatníky. Bitva s Turky byla super. Jen s drobnou poznámkou. Byla komentována. Nechť všichni vědí, proč ta císařská jednotka přišla na bojiště, poškrábala se ve vousech a zase spořádaně odpochodovala. Komentář byl perfektně slyšet u pódia. U louky, na níž se událost konala prakticky nikoli. Nejeden přihlížející tedy vůbec netušil, kteří jsou naši, komu vlastně fandit a na koho shnilé ovoce házet. Jako po každém spořádaném boji i na znásilňování venkovanek došlo. Jen ty děvčice plně oděny byly. Jak to, sakra, ti Turci dělali? Příště bych prosil naturalističtější provedení. Jedna paní hned vedle mne dala ihned pohlavek svému manželovi - Vidíš! Tak sa to dělá! Pán byl zjevně na domácí násilí zvyklý – Šak ťa nedržím, klidně možeš za nima. Cérky se ostatně tvářily velmi spokojeně. Zoom je zoom. Viděl jsem ty rozesmáté tvářičky. Co bylo dále nevím. Musel jsem domů. Ne, že by se mi tak splašily hormony, však spacák přivázaný na nosič mi trochu zmokl. I tak byly Portášské slavnosti jednou z nejlepších letošních akcí. A doufám, že příštím rokem budou zase. Rozhodně by se sem měli vypravovat všichni zástupci dědin a dědinek, jež mají v plánu spáchat nějakou oslavu. Pozveme kolotoče, sehrajeme přátelský fotbalový zápas a na návsi bude hodinu vyhrávat dechovka. Pak z nás nemají mít v Práglu a ve Štatlu prdel. V srpnu se budou na Slovensku ve Vavrišově konat pro změnu slavnosti kurucké. Ale o tom se zmíním v pozvánce. Našel jsem si plakátek na internetu...
Kdo chtěl by se podívati na nějaké obrázky, může zde. Nic moc. Průtrž mračen je průtrž mračen. Při průtrži mračen se mnoho fotografovat nedá...