Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poznámky ke studiu povahových rysů běžkaře obecného

28. 1. 2012

V posledním příspěvku seznámili jsme se ve zkratce se specifickým živočišným druhem běžkařem obecným. Cílem dnešní stati je shrnout dosud nepublikované výsledky studia povahových rysů tohoto zajímavého tvora. Úvodem je třeba poznamenat, že jeho vlastnosti jsou, až na nepatrné výjimky, kladné. Běžkař je obecně stvoření klidné, milé, přizpůsobivé, k chovu neobyčejně vhodné. Ochotně přijímá náhradní stravu, lehce si přivyká na změnu prostředí a bezproblémově se množí. Některé odrůdy sic nejsou příliš vhodné pro panelákový odchov, však zpravidla si po čase navyknou na stísněný prostor, hluk od sousedů a nefunkční výtah dobře snáší. Snadno a s patrnou radostí zvládá přemístění do oblastí jako je Island, Baffinův ostrov, Labrador a Patagonie. Naopak dosud selhaly veškeré pokusy o odchov v Granadě, Kalábrii, Andalusii a Hajdúböszörmény. Zde po několika týdnech začíná chřadnout a, přes všemožnou láskyplnou péči, časem hyne.

Běžkař nezřízeně miluje člověka. Jeho nejoblíbenější zábavou je vstávat časně ráno, před východem slunce, nacpat se do lyžáků, několikrát po sobě projet trať Vsetín – Semetín a vytvořit tak stopu jež plně vyhovuje náročným mezinárodním standardům Fédération Internationale de Ski. To vše jen proto, aby si kolem poledne mohli vyjít dříve narození spoluobčané na procházku a nemuseli se brodit sněhem či zcela neromanticky cápat po vedlejší prohrnuté komunikaci. Běžkař se tetelí blahem při pohledu na skupinu důchodců, jež, jdouc husím pochodem, plně využívají dobrodiní jím vytvořené stopy. Běžkař je též nadobyčejně štědrým tvorem. Na túru si pravidelně bere nejnutnější vybavení a to: placatku slivovice a termosku čaje (někdy dokonce lipového) s medem. Největší štěstí pak zažívá v autobuse. Jakmile lid obecný spatří člověka ve větrovce s podkolenkami a lyžemi, usedá v jeho okolí a jme se vyzvídat. Kam jedeš? Byls letos už na Vartovně? A slivovici na cestu máš? Na tuto narážku běžkař vytahuje placatku a s úsměvem sleduje, kterak její obsah mizí v hrdlech spolucestujících. Celou cestu se blaženě škňúří neb je šťasten, kolik radosti udělal svým bližním. Veselá mysl je mu zapotřebí. Po prvních deseti kilometrech zpozoruje absenci termosky. Nalezne ji pak doma na botníku.

Běžkař zbožňuje zvířata. Zejména medvěda ledního, husky sibiřského, tučňáka humboldtova a kuře vodňanské. Dovede hodiny šišlat nad roztomilostí ledňáčka říčního. A když k nám na zimu vracejí brkoslavi severní, jen těžce zamáčkne slzu dojetí.

Abychom nepěli samou chválu, je třeba uznat, že běžkař je též nenapravitelný požitkář. K největším slastem počítá konzumaci hovězí (či slepičí) polévky a svařeného vína po návratu z projížďky. I juvenilní běžkařský jedinec zná nejméně 92 základních receptů na výrobu slepičího vývaru. Den před projížďkou stráví poskakováním kolem sporáku. Uvařit maso, obrat jej, očistit a nakrájet půl metráku zeleniny. A pak nudle. Nemožno je jen tak kydnout do hrnce. Uvařit se musí, pokud možno, zvlášť. Běžkař typu hujerského trvá na jejich domácí výrobě. Schovejte mu váleček, použije kladivo. Ukryjte vykrajovátko, chopí se řeznického nože. Nedbaje uřezaných prstů, probodnutých dutin břišních a jiných drobných zranění bude řezat, míchat a škvířit. A ještě si připravit svařák. Zkaramelizovat cukr, přidat koření a víno. Či smíchat vínečko s medem a muškátovým oříškem. Muškátový oříšek se musí nejprve nastrouhat. Prsty jsou zedřeny, však na zítřek vše jest připraveno. Večer padá vysílen do křesla a do postele se doškrábe s vypětím zbývajících sil. Druhý den pak pobíhá po zasněžených pláních. A od božího rána se těší na okamžik, kdy vejde domů, převlékne se do pohodlného suchého oděvu, ohřeje si polívčičku, pojí, naloží se do vany plné teplé vody a pěny a poté si naleje svařené vínečko, uvelebí se v křesle a bude všem vyprávět své zážitky z přejezdu Hostýnské magistrály. Běžkař se druží zejména s běžkaři. Však v každém lidském kolektivu se najde zvrhlá černá ovce, jež místo vznešeného poznávání zimní krajiny a četby zušlechťující lyžařské literatury, tráví svůj volný čas pěstováním orchidejí, sbíráním zlatohlávků či čínského porcelánu. Z literatury je znám případ, kdy do důvěřivého běžkařského kolektivu vloudil se dokonce i fotbalista. Běžkař tedy přijíždí domů. Pečlivě ošetří lyže, svlékne propocený a promrzlý oděv, jde ke sporáku a v hrnci nalézá dvanáct nudlí a zapomenutou drůbeží kost. Nahlédne do hrnce číslo dvě a spatřuje čtyři kousky skořice a půl lžíce hřebíčku. Neběžkař se celý den nudil. A kdo se nudí, konzumuje. Odehrává-li se děj v zapadlé horské chatičce, vchází běžkař do koupelny. A zjišťuje, že není teplá voda. Neběžkař se nudil vskutku pekelně a chtěje svému okolí dokázat svou užitečnost, ba přímo nepostradatelnost, pečlivě vydrhnul a vycídil na zdi visící parohy. A zapomněl pustit bojler. Běžkař však nezoufá. Je to duše dobrá. Sáhne do své nekonečné zásoby čínských nudlových polévek, vybere tu s příchutí slepičí, uvaří si čaj Pigi a jme se rozprávět o svém jedinečném zvládnutí krkolomného úseku z Hostýna na Bukovinu...