První týden roku 2011
První týden roku 2011 je za námi. Ve znamení zatmění Slunce,Třech králů, oblevy a jiných vylomenin. Tři krále jsem pořádně ani neviděl. Až v sobotu se sem tam někde někdo mihl. Měli zpoždění. Dnes se chodí somrovat na Čestmíra. Podle neověřených zpráv byli na různých místech ke spatření od pátku do neděle. Každopádně se tento svátek již netěší takové oblibě jako v minulosti. Že by si zase někdo stěžoval? No což. Baltazar prostě bude muset dopředu.
Ale zatmění Slunce byl hezké. Naštěstí jsem nepodlehl pokušení a nevypravil se na hvězdárnu. Nebo nevím. Zprávy o počasí se různí. Jeden tvrdí, že se mraky nad Vsetínem protrhaly až po poledni. Dle druhého vysvitlo sluníčko už po deváté. Tak třeba bylo něco vidět. Já si pro jistotu zajel na Pustevny. A bedlivě sledoval. Další bude v roce 2026. V takovém rozsahu. Dokonce jsem sebou táhl vypůjčené speciální brýle. Pěkné. Sledujíc Slunce, v pořádku. Avšak nic jiného nevidno. Byla zimečka, musel jsem pochodovat. Komíhejte, nevidíc led, kameny a jiné překážky v cestě. A sundat si brýlečky znamenalo několik minutové oslepnutí z přemíry světla. Patrně nebyly sestrojeny na sledování zatmění na sněhové pláni. Má-li někdo zkušenosti se sněžnou slepotou, ví o čem hovořím. Sic v menším měřítku, však prakticky totéž.
V sobotu konal se avizovaný novoroční výstup na Helfštýn. Kde se jen bere tolik lidí? A to jich ještě bylo méně než mělo. Známému se nakonec na Záhoří nechtělo. Zajel si na původně plánovaný Radhošť. Prý se chce proběhnout na lyžích. Tak doufám, že jej nesežrali vlci u Radegasta. Ono na Helfštýně nebylo k hnutí i bez něj. Masová turistika v té nejmasovější podobě. Už ve vlaku bylo něco podezřelé. A po výstupu v Lipníku chtělo se mi sednout na první spoj zpět. Něco mezi Prvním májem a poutí ke sv. Antoníčku. Téměř nepřerušovaná lidská housenka od nádraží k hradu. Když si vzpomenu, kterak jsem v Mongolsku potkal za týden dva koně a jednoho sviště... Naštěstí se cestou objevily dva stánky se svařákem. Já nic! Já měl lipové thé s medem. Ale pole se protrhalo. A dalo se nadechnout. Má chyba. Kdybych nebyl zdechlý a dřív vstal. Nebo aspoň nešel nejkratší cestou po silnici. Šak, aj shnilota je dar boží, že jo? Zpět již vše probíhalo v pohodě. Stačilo jít na okolo. Přes Podhůru, kolem vodopádu. A mohl jsem se i vyčůrat bez asistence 319 kolemjdoucích! Organizovaný turista se ze mne opravdu nikdy nestane. Aspoň, že nepršelo. Déšť se spustil později. A diplom koneckonců mám. A taky program Helfštýna na příští rok. Na internetu jsem jej dosud nenalezl. Chystá se výstava historických bicyklů. Tak to tam na kole nemůžu. Ještě by mi Modrou Blesku šlohli a šoupli do vitrínky. Helfštýnský okruh bude v sobotu 14. 5. Pro změnu veteráni automobiloví. A 17. 9. je zde pak setkání Harley Davidson! Ajajaj! Je zde i hradní bál. Náhled do doby Petra Voka z Rožmberka. Skončil rok věnovaný Máchovi. Nebohý bard již nemusí v hrobě rotovat. Už se toho na něj svedlo dosti. Ten musí Máj nenávidět více než nebozí školáčci, jež se jej musí učit. Teď navíc museli i čmárat obrázky s máchovskou tematikou a psát slohové práce. Nyní štafetu přebírá renesanční kavalír. Jeho chyba. Měl se věnovat méně alchymistům a více rozmnožování. To není jen tak. Být významným feudálem. To se pak musíte starat i o zajištění potomstva. Už teď je možno v Práglu v Rožmberském paláci na Pražském hradě shlédnout výstavu Rok růže. Ani se neodvažuju podívat se na ceny vstupného. Opět bude dozajista přizpůsobeno návštěvníkům germánským. Je třeba z nich vytlouci něco ze sumy, kterou Petr Vok zaplatil pasovským žoldákům aby nevyplenili Čechy. Od května přibude další výstava. Ve Valdštejnském paláci. Nehledě na řadu další v jižních Čechách.
To v rožnovské knihovně je ke shlédnutí výstava fotografií místního kajakáře, jež na tomto dopravním prostředku obeplul norské pobřeží. K vidění je až do konce února. Tak se nesmím zapomenou podívat. A pak, že mám na tyhle kraviny patent. Vždyť jsem poměrně nudný a nevynalézavý člověk. S tím svým věčným kolem... Ale až od jara. Jsem též líný. A zimní spánek je zimní spánek. Tak jdu studovat Balášovu Topografii Nového Jičína v 16. a 17. století. Do postýlky a do teplíčka... Mimochodem jest to moc pěkná knížka. Kdo má možnost, nechť si ji rozhodně přečte. Pokud jej neodradí již název. Hlavně chcete-li toto město v budoucnu navštíviti.