Jdi na obsah Jdi na menu
 


Silvestrovský a Novoroční

4. 1. 2012

Skončilo bouchání a rachocání. Je za námi slavný den, kdy alkoholici-amatéři vtrhávají s nadšením do ulic a fušují do řemesla odborníkům. Z vlastního pozorování mohu potvrdit. I já vtrhnul do víru oslav. Bez konzumace. Nepočítám-li osvěžující doušek slivovičky. A slivovice, jak známo, není alkohol, anóbrž lék, jež spolehlivě likviduje choroboplodné zárodky a zahání chmůry. Potkal jsem kamarádku a byl mi lok nabídnut. Ihned poté, co byl jsem pokárán za pasivitu při psaní. Jinak žádné velké mecheche se nekonalo. Jen o půlnoci ohňostroj byl shlédnut. Pěkný, pěkný. Škoda, že u nás rachejtle neosvětlují kostel a zámek, coby dominanty města, kterak je tomu na mnohých jiných místech. A kterak tomu bylo v minulosti nedávné. Nedávné pro mne. Podotýkám. Nic proti Domu kultury, však na příští rok bych doporučoval mnohem romantičtější haldy u slévárny. Snad by pak byl i trochu viditelnější. Pán prodávající medovinu by se jistě nezlobil. Stávám se jeho oblíbencem. Opět jsem byl odchycen a přemlouvám ke konzumaci. Mé vzezření muselo být hrůzné. As jediný střízlivý občan. Po zjištění, že mám v termosce thé s medem, málem upadl na tvář. Mimochodem, termosku je občas nutno řádně vymýt a vyčistit. Nápoj z déle nevyčištěné termosky získává prapodivnou pachuť. Termosku je třeba vyčistit najednou. V žádném případně nelze doporučit nastříkat do ní jeden z úžasných čistících přípravků a nechat jej působit. Kdo nečte návody má vyhráno. Snadno poté dojde k zapomenutí vypláchnutí. A čaj s medem, citrónem a příchutí Sava není zrovna chutným nápojem. Ještě, že se mi to nestalo na běžkách. Ale huba se mi křivá dosud.

Máme prvý den roku 2012. Lyže byly vytaženy z kůlny. Namazány. A schovány. Pamatuji si doby, kdy bylo v létě teplo, na podzim barevné listí a v zimě sníh. Když slezl sníh nastalo jaro. Podle těchto elementárních znaků bylo možno rozlišiti roční období. Sníh napadl. A roztál. Prý je ho dost. V Krkonoších. Snad v Jeseníkách. To máme za to, že nevolíme lidovce. Sv. Petru se stav tento as nezamlouvá. Však jí jim ukážu. Čurbes za čurbes. Nyní dokonce mrholí. Mrholí-li večer, budou chodníky ráno pěkně klouzat. Kdo nevytočí piruetu, narazí si hýždě. Pomsta nebes je dokonána. Snad to nakonec nebudu já. Na modrý zadek je zde dosti jiných adeptů. Místo poslechu ušlechtilých a vznešených slov presidentského projevu mazal jsem kanady. A patlal lepidlo na zimní boty. Škoda, přeškoda. Nyní nevím, co se v naší vlasti v předchozím roce vlastně dělo. Ni co se bude dít letos. Ostatně i já bych na tomto místě as měl napsati nějaké přání do nového roku. Je to tradice. A hlavně mi v noci ze Silvestra na Nový rok došel kredit. Bez něj se na SMSky odpovídá špatně. Tak všechno nejlepší do nového roku. A to by mohlo stačit. Zas takový grafoman nejsem. Spíše co nás čeká a nemine. Příští sobotu (7. 1. 2012) výstup na Radhošť či Ondřejník. Nebo taky nikam. Dle počasí. Bude-li pršet, zůstanu sedět doma na pérdeli. Vloni navštívil jsem Helfštýn. Pamětníci vědí, že vyfuním-li na všechny tři kopce, dostanu diplom. Dokonce snad i odznáček. Co by člověk neudělal pro kus kovu. Zejména měď je, prý, ceněna. Snad i mosaz. Já s naprostou jistotou poznám pouze hliník. Je lehký. Je-li přibit, neurčím jej. Odznáček však do kovošrotu neponesu! Ba právě naopak. Pečlivě jej uložím do krabičky a uschovám. Neboli tezauruji. A po několika letech jej ve svém bordýlku jistě najdu...