Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sněhové království Pustevny 2012

1. 2. 2012

Pustevny jsou Maměnka a Libušín. Celoročně. V lednu jsou Pustevny zároveň Sněhovým královstvím. Na cestu do Sněhového království se člověk musí řádně připravit. V letošním roce nechal jsem lyže doma. Stejně jako vloni. Před rokem nebyl sníh. Letos podlehl jsem skučení svého fotoaparátu. Těm dnešním přístrojům  nedělají pády moc dobře. Mé osobě také ne. Ale přežiju to. A těch 10 minut slávy za to stojí. Před dvěma lety, po projížďce na Radhošť, fotografovali si mne turisté v domnění, že jedná se o sochu těhotného Krakonoše. Hele, Máňo! Ten sněhový pajďulák se hýbe! Jak to asi udělali? Letos měli smůlu. Stejně byla příprava krušná. Musel jsem do Oxalisu. Došel mi čaj. Tímto snad definitivně umlčím pomlouvače, jež tvrdí, že jsem skrblík. Koupil jsem si černý vietnamský. Nejlevnější. A fáma o mé lakomosti může kolovat dál. I med mi došel. Tak musel jsem i na něj. Med na vaření a pečení. 900 g za 60 Kč. Směs medů ze zemí EU i mimo EU. Jinak řečeno, výplod čínských chemických inženýrů. Plus stopové množství medu polského. Včely by se divily. Ale do čaje ideální. Ani výrobce by tomu nevěřil. A teď je ze mne úplná držgrešle.

Jet na Pustevny znamená vstávat v 05:00. Do šesti se pokusit otevřít oči. Nalít do sebe kafe. A pak druhé. První kávě se bude chtít ven v Zašové. Druhé pak dvě minuty po odjezdu z Rožnova. Uvařit čaj do termosky. Schovat termosky s čajem. Najít termosky s čajem. Nachystat si lyže. Odložit lyže. Najít foťák. Najít baterky. Zjistit, že nalezené baterie jsou vybité. Najít nabité. A v 07:00 s jekem vyrazit. Za čtvrt hodiny bus odjíždí a já už zase kloužu přes kaluže. Idylické ráno. V autobuse jsem označen za hejska. Ne, ne, ne. S tím nemohu souhlasit. Bedříšek Widgeon je hejsek. Já nikoli. Protestuji. Stále však lepší než tajtrlík. V busu z Rožnova na Pustevny vypadám podezřele. Jediný neběžkař. Slečna to vyřešila. Měla snowboard. Pak si s ním prohlédla sochy a taktéž se prošla na Radhošť. Snad se aspoň zpět do Rožnova svezla. Já musel i zpět busem. Z Pusteven až k chatě Mír bývá perfektní stopa. Praštit sebou mohu jen já. A to pouze v jednom místě. Snowboard sic nejsou běžky, ale jako mimikry je dostatečný. Já si připadal coby výběrčí daní. Naštěstí vzduch pročistila skupina běžkařů kolektivních. Běžkař kolektivní viz. předchozí článek. Jistě nebyli zdejší. To se pozná. Na první pohled. Místo slivovičky si vezli moravskou švestku. Mimochodem, pokud byste jeli na Pustevny též, věřte, že busů sem z Rožnova mnoho nejede. Ve všední dny jen tři spoje. 8:15, 12:15 a 14:20. Kdo pojede poledním, stihne se tak akorát kouknout na sochy. A kdo posledním, uvidí prdlajs. Slunce je sviňa. Slunce zapadá.

Sochy byly parádní. Zejména ledové. Hlavně již nebyly ve stanu. Ve stanu jsou umístěny z důvodu velmi praktického. Chrání je před povětrnostními vlivy. A umožňuje to vybírat vstupné. Vypadají však prapodivně. Jako by měly žloutenku. A celou řadu dalších prudce nakažlivých chorob. Jakmile se stan odstraní, oživnou. Paráda. A ta vítězná slečna byla, mimochodem, opravdu hezká. Asi jsem se zaláskoval. Sněhové skulptury letos nic moc. Že by docházela inspirace? Neurodily se trnky? Kde jsou Nosohlavci, zagarážovaný Béďa, trpajzlík se synem a jiné perfektní práce? Raději se neptat. Jeden se takhle tázal, kam se poděl mlíkař. Škoda, že dítka školou povinná nenafasovala víc sněhu. Že by jej bylo málo? Valašské moai by vypadalo dokonale.

Kaple na radhošti opět zavřená. V letní sezóně má pevnou otevírací dobu. Mimo ni je otevřena náhodně. Dle počasí. Slunce svítilo. A bude-li takto svítit do května, jistě rozmrazí krustu ledu na místě, kde kdys býval vchod. Valašská Madona tedy nespatřena.

Cesta zpět opět busem. Kolektivní běžkaři se stihli vzájemně poztrácet. A najít. S jedinou výjimkou. I výjimka však byla nakonec šťastně objevena. Na zadním sedadle přistaveného autobusu. V Rožnově návštěvy knihovny. A shlédnutí výstavy Přátelé fotografie poprvé. Výstava má všechny ctnosti i nectnosti většiny výstav amatérské klubové fotografie. Takže se netřeba zabývat...

Chcete-li vědět, kterak letošní sochy vypadaly, možno se podívati zde.

A taková je letos na Pustevnách zima... Kdo dá hlas do soutěže má plus:-))