Sněhové sochy Velké Karlovice (Jezerné) 2012
Pustevny mají své Sněhové království. To ví každý. Na Valašsku je sníh všude. S výjimkou měst. Tam leží na ulicích sůl. Je-li tato surovina vskutku nad zlato, patříme k nejbohatším zemím světa. Kam se hrabou nějaké Emiráty. Je-li na Valašsku sníh, je možno stavit sněhové sochy téměř kdekoli. I tvoří se tyto i ve Velkých Karlovicích. Svého času u muzea, nyní u hospůdky v Jezerném. Mezi Pustevnami a Karlovicemi je celá řada rozdílů. Karlovské království není ani tak královstvím. Spíše knížectvím. Možná panstvím. Nebo svobodným dvorem. Či dvorečkem. O Sněhovém království na Pustevnách ví každý mamlas. Minimálně každý mamlas žijící v okruhu 100 km. Stačí si to zadat do kteréhokoli internetového vyhledávače. O sněhových sochách v Karlovicích vědí Karlovjané. A to možná ani ne všichni. Plus dalších 12 osob žijících mimo katastr obce. Kdo chce něco zjistit, musí s naprostou jistotou vědět, že nějaká podobná akce se v Karlovicích konat bude. A pak velmi pečlivě prohledávat obecní web. S pomocí všech bohů a díky nekonečné trpělivosti zmínku nakonec objevíte. Jakmile ji objevíte, je třeba si údaje pečlivě zapsat. Zítra se vám možná již nic nalézti nepodaří. Internetoví elévové a lid s menší trpělivostí nechť si pro začátek zvolí jednodušší úkol. Hledání přístupových hesel do Fort Knoxu či chemické složení mléka z Kauflandu. Na Pustevnách si výtvory opečovávají. Oprašují je, ometají cestičky. Již jen chybí scéna s otevřenými ledničkami v případě oteplení. Sněhové sochy přitahují túristi. Turista je zvláštní tvor. Fláká se kolem s digitálním či klasickým aparátem a huláká na Máňu, nechť si stoupne k tomu velkému pajďulákovi. Vyfotí si Máňu s pajďulákem a vyrazí se občerstvit. Takový turista dokáže vypít i několik grogů. Máňa obvykle taky. Někdy i více. Zejména v případě, je-li zde turista vozem. Není-li Máňa zároveň turistovou zákonitou manželkou, je pozvána i na oběd. Není-li Máňa zároveň manželkou někoho zcela jiného, zakoupí si suvenýry na památku. V opačném případě aspoň pošle domů pohlednici ze školení. Takový pár dokáže v Maměnce utratit klidně pětistovku. V sumě jsou započteny 2 Kč spropitného. Nemravů, jež jezdí na Pustevny s termoskou šípkového čaje je množství statisticky zanedbatelné. Karlovjané nejsou hamižní. Nic není jim protivnějšího než mamon. Sochy se vytvoří, sklidí obdiv, nechají zapadat sněhem a označkovat drobným domácím zvířectvem. Si na dědině, Bohušu! Dědina je dědina. Hovno je hovno. Kdo vypraví se sem více než 40 hodin po skončení akce, nechť vezme si snadno omyvatelný oděv. Kdo uklouzne v riflích a svetru, nebude vpuštěn do prostředku veřejné hromadné dopravy. Sněhové sochy v Karlovicích jsou většinou dílem dítek školou povinných. Snad i mladších. Kdo viděl Moai na Pustevnách ví, že tato skutečnost může být plusem. Dítě je dítě a umělec je umělec. Umělec vytvoří kvádr a hovoří o vztazích vesmírné energie. Dítě na vesmírnou energii kašle a zpravidla ni neví, kterak kvádr vypadá. S výjimkou premiantů druhého stupně základních škol. Neví-li jak kvádr vypadá, nemůže jej vysochat. Valašské venkovské dítě ví, jak vypadá ovce. Může ji tedy vyrobit ze sněhu. Jak přízemní, dí kumštýř a sepíše stať o nedostatku vkusu průměrného diváka. Průměrný divák statě v Revue moderního umění nečte a raději se prochází mezi sněhovými ovečkami než matematicko-fyzikálními tabulkami 3D. Vstup do areálu střeží drak. Vlastně střežil. Dnes z něj patrně již mnoho nezůstalo. Že by ten z pověsti o zdejším jezeře, kteroužto K. J. Erben zaznamenal? Či vymyslil? U těchto prvotních sběratelů ústní lidové slovesnosti člověk neví. Pod drakem ležel pes. Živý. Ten zde naopak zcela jistě chrní dosud. Správný pes obranář. Otevřel oko. By i hlavu zvedl. Asi jsem vypadal coby chuligán. Majíc foťák, přestal jsem být podezřelý. Sochy kdys musely být hezké. Dochovala se zasněžená mašinka, chobotnička, nějaký hajzlík a želvička. Želvička nejlépe. A vskutku vypadala jako želvička. Uměleckého kritika by trefil šlak. A moc hezká. Jsem nevkusný barbar. Hospoda zavřená. Cesta zpět idylická. Stopa po celé trase neprojetá. To se mi tady ještě nestalo. Na jednom mostku jsem si odřel skluznici o vršek zábradlí. Naštěstí není rýha nijak patrná. Mezi tisíci kolegyněmi se zcela ztrácí. Snad mi zřizovatel nepošle šek k úhradě za poškození zábradlíčka. V místech, kde vede trasa po silnici naopak není sníh žádný. Sůl vymysleli už i na dědinách. Není tomu tak dávno, kdy vojska solila pole. Nepřátelská. Nyní solíme svá vlastní. Pokrok je pokrok. Pokrok nezastavíš. Na pomezí Karolinky a Hrozenkova jest přírodní koupaliště. V létě doporučuju. Někdy tam není ani moc lidí. A modernizace jej příliš nezdevastovala. V koupališti otužilci. Rozmlátí led pětikilovou palicí a jdou se čabrat. Fajn nápad. Krom nich a mne nebyl široko daleko vůbec nikdo. Taky mám rád klid a soukromí. Byl jsem zván do vody. Jako první osoba mužského pohlaví. Jindy zvou se ke koupeli zásadně dívčiny. Já věděl, že mi ten kulich sluší. Ale že by tolik???
Obrázky jsou opět zde. Jen samotných skulptur v nich mnoho nehledejte. Část byla sněhem zavátá k nepoznání.