Sněžná řasa a Pulčínské skály
3. 3. 2011
Tak jsem zrovna dorazil z prvního letošního cyklovýletu. Či spíše takového pidivýletíku. A to ještě cyklistického jen tak napůl… Na začátek sezony zajel jsem si do skal Pulčinských. Toto období je zvláště vhodné pro takový výlet. V kaňonu Ancona vyskytuje se zde totiž rarita. Sněžná řasa. Veškeré ledopády a střechýly jsou zbarveny do červena. Některé hnědé, obvykle červenavé, sem tam cihlové, případně až zářivě oranžové. V jiných letech i několikametrové. Letos to již tak slavné nebylo. Původní domněnka byla, že toto zbarvení je způsobeno místním pískovce. Prostě se voda před zmrznutím pěkně zašpiní. Poté se k tomu přidala možnost zabarvení železem. Však není tomu tak. Zbarvení způsobují kryosestosní organismy, tzv. sněžné řasy. Jinde na Moravě se s tímto jevem v ledopádech nesetkáme. V Čechách jest pak možno tzv. barevné sněhy shlédnouti v Krkonoších (např. Labský důl – Schustlerova zahrádka) či na Šumavě (Plešné jezero). Slovensko je bohatší. Však hlavní lokality se nacházejí ve Vysokých Tatrách. V Krkonoších je krom toho možno pozorovati i zabarvení zelené. Velmi vzácně se vyskytuje i barva až modrá. Na Moravě je možno sledovati stejný jev i v Jeseníkách. Zde se však nejedná o zbarvení ledu, ale pouze sněhu. Mnohem méně výrazné. Ono to prostě vypadá, jako by si tam někdo odskočil. Ostatně i na lokalitách českých se většinou jedná právě o sněhové. O jaké řasy se jedná na Pulčínských skalách netuším. S největší pravděpodobností o Chlamydomonas nivalis. Ty jsou u nás nejčastější. Však výsledky výzkumu Botanickéhu ústavu Akademie věd v Brně neznám. Škoda. Oni jsou to hodně zajímaví hajzlíci. Nepříznivé podmínky přežívají tak, že ze sebe vytvoří nepohyblivou buňku chráněnou pevným obalem. Jakmile se počasí zlepší, mění se opět v pohyblivé bičíkovce. Bičíkovec vypadá jako spermie. V tomto stádiu se namnoží (pohlavně i nepohlavně) a vzniká opět trvalá buňka – zygospora. Omlouvám se odborníkům za přílišní zjednodušení. Kdo by se chtěl dozvěděti více, může si přečíst Nedbalová, L., Lukavský, J. (2007): Když sníh zčervená, aneb co (ne)víme o sněžných řasách. Živa. Str. 104 – 107. Článků na toto téma je hodně, však tento je patrně nejdostupnější. Jednak je jako jeden z mála psán česky a hlavně časopis Živa je (aspoň tuším) i na internetu.
Nejlepším obdobím pro sledování tohoto zajímavého jevu na Pulčinských skalách je přelom února a března. Letos však bída. V Anconě je pouze jediný větší ledopád. A v něm se ještě řasy nestačily řádně namnožit. Zatím je jen mírně nahnědlý. A to nevím, zdali se ještě tentokrát vskutku nejedná spíše o zaprasenou mrznoucí vodu. Než se zabarví, roztaje. I když by nemusel. Ono je tam přeci jen chladněji. Však voda z něj valila řádně. V jedné z puklin je pak několik úplně nádherných střechýlů. Jsou však také řádně schovány. Nu což, ještě to zkusím později. Však v nějaký úchvatný výsledek nedoufám.Ale tentokrát nechám kolečko doma. Až do Lidečka byla cesta parádní. Brát to na skály přes obec Pulčín je přeci jen velká zajížďka. Pořád do kopce. Nezvyklý ještě šlapati do pedálů, jistě bych tlačil. Však cesta, po níž vede trasa turistická je pod ledem. Jako zrcadlo. Tak jsem klouzal. Ale na ústa neupadl. Před výstupem nahoru (pro znalce někde u studánky Dobrodějka) odložil jsem velocipéd a šel pěšky. Mimochodem nedaleko Dobrodějky je nyní další studánka. Svatopluka Čecha. Ten tudy kdysi, jako malý chlapeček, projížděl. Vyšplhal jsem nahoru, chvíli se špacíroval po skalním městě a vyrazil dále. Přešel Radoškov (kopec), podíval se na motokrosovou trať ve Zděchově a údolím Zděchovky pokračoval dále do Huslenek. Zde jsem došel přesně v okamžiku příjezdu vlaku. Paní průvodčí byla moc hodná a počkala. Nebo se toho valícího se a funícího medvěda lekla. Přijdu domů, otevřu dveře do šopy a hledám kolo, abych jej do ní nacpal. Přeci nenechám Blesku tak daleko od civilizace! V noci! Po tmě! Nedaleko cedule „Pozor medvědi“! Musel jsem znovu do Lidečka. Pak přes skluzavku nahoru a zase dolů. Setmělo se a nemajíc sebou světla musel jsem zpátky do vlaku. To jsem zase jednou ušetřil. Příště zůstane pěkně doma.
Faktická poznámka. Pravidelnější a pozornější návštěvníci teď mají jistě zmatek v hlavách. Vskutku. Od vložení posledního příspěvku týkajícího se návštěvy výstavy otce a syna Kotrbových v Rožnově neuběhl ni den a již jsem měl stihnouti další akci. Pro tyto šťouraly. Na Pulčinských skalách jsem byl v úterý, v Rožnově ve středu a tyto poslední řádky dopisuju ve čtvrtek dopoledne. Ve středu neměl jsem ještě obrázky k Pulčínu. Po návratu z Rožnova dal jsem přednost sepsání a publikování informace o výstavě. Co kdyby se tam vskutku ještě chtěl někdo vypraviti. Ani jsem nepočítal, že se ještě ve čtvrtek dostanu na internet. Proto ta nesrovnalost v relativní i absolutní chronologii…