Sněžná řasa v NPR Pulčín-Hradisko
Stárnu. Začínám se opakovat. Typickým příznakem stáří je neschopnost vymanit se ze schémat. Člověk chodí na léta navštěvovaná místa, odmítá léky od neznámé ošetřovatelky a chodí se vyprázdnit na stále stejné místo. Byť je ono zařízení již pět let přesunuto do jiné části domu. Tak daleko ještě nejsem. Píseček vždy najdu. Však opět byl jsem na Pulčínských skalách pošmírovat sněžnou řasu. Jako vloni. Jako předloni. Kde jsem byl o další rok dříve si již nevybavuji. Zapomínám. Když k tomu přidáme cestu na Valentýnskou pouť do Příbora, Pustevny a čert ví co ještě, máme klasický příklad schematického chování. Budu si na to muset dát pozor. Však za pár dní je v Rožnově Josefský jarmark. Jarmark vem čert. Ale z Valmezu budou do Rožnova jezdit historické mašinky. A výjimečně to nebude ni Matěj. Tak tam bych snad ještě mohl. Aspoň nějaká změna.
Letos jel jsem zcela netradičně vlakem. Vlakem se jezdí, je-li příliš velká kosa na kolo a příliš málo sněhu na běžky. Cesta vlakem bývá romantická. Pokud na sesadle za vámi nesedí dvě ségry, jež se celou půlhodinku baví o tajemných bylinkách, jež na internetu objevily. Pozor! Evropská unie o nich zakázala publikovat. Pokud by vyšel jediný článek, šlo by naše zdravotnictví do… Bylinky jsou to vskutku zázračné. Jedna z nich především na cukrovku. Pomáhá i snížit (zvýšit – nehodící se škrtněte) krevní tlak. Uleví i od žaludečních vředů, močových kamenů, střevní koliky a bércových vředů. Na oteklé klouby a vodu v koleni stačí koupel postiženého místa jednou denně. Ekzémy se potírají silnějším roztokem. Od té doby, co paní bumbá odvárek ji přestala bolet hlava. Sto gramů za pouhých 300Kč. Sto gramů stačí, jářku, na dva dny. Thé nutno glondat tři měsíce. Pak jeden pauzírovat. Dobrá investice do zdraví. Zrovna si vezu další kilový balíček. Snad ono koření pro kravičky pomáhá i proti krevním podlitinám. Nechť nechodí příliš dlouho s monoklem a pruhovaným pozadím. Nechť jsem kryt – nedomnívám se, že dáma tato je zmenšené dobytče. Koření pro kravičky je pojem od Jaryna Haškového. Viz. povídky. Někdy je cesta vlakem vskutku zdlouhavá a namáhavá. Paní o migrénu přišla. Já naopak.
Do Pulčínských skal dorazil jsem opět pozdě. Jako vloni. A předloni. Opakuji již i své chyby. Mám již v kalendáři zaznačeno, že příští rok nutno vyrazit dříve. Stejně, jako jsem to měl poznamenáno v letošním. Ledopád se sněžnou řasou již jevil známky tání. Jsem životní optimista. Vlastně jsem dorazil včas. Dojet o pár dní později, narazil bych tak akorát na petrklíče. Kdo neví co je sněžná řasa, nechť nalistuje si zkazku z předchozího roku. Stačí si zde kliknouti. Komu se nechce, nechť věří, že jedná se o kryosestonní autotrofní mikroorganismy. Pidihajzlíci žijící ve sněhu a ledu. Obrázek nemám. Možno fotit jen pod mikroskopem. Mikroskop nemaje, mohu snímat srny, zajíce a slony. Pokud zajíc neprchne. Nejlepším objektem je jeho kolega králík. V králíkárně. Nebo na talíři. Na králíka na talíři příliš často zván nejsem. Fotit čínskou nudlovou polévku v hrnečku se mi nechce. Nezbývá, než se spokojit s ledopády. Nejpodrobnější a nejsnáze dostupná je stále práce: Nedbalová, L. – Lukařský, J.: Když sníh zčervená, aneb co (ne)víme o sněžných rasách. Živa 2007/3, str. 104-107. K dispozici i na internetu. Dneska ještě byla. Zdali bude i příští rok je ve hvězdách.
Cesta ideální. Potkaje dva další zájemce, opět se zmíním, kde se ono slavné místo nalézá. Pár tento je nemohl nalézt. Dle zoufalství v očích bloudil krajinou již nejméně tři dny. Nevzdali se. Kdo přijede do Lidečka, nechť postupuje po modré turistické značce až pod Pulčínské skály. Zde přestoupí na červenou. Není to nutné. Však škrábat se po skalách v době, kdy je led a sníh pokrývá není zrovna pohodlné. Znám pár lepších možností kdy, kde a jak sebou praštit. Po červené je pěkně v klidu a pohodě obejde. A může se jimi kochati. Bez rizika pádu na ústa. Nad skalami se modrá s červenou spojují. I pokračujmež po spojené modro rudé značce. Držme se vyšlapané pěšinky. V místě kde, očividně, horda lidí zahnula z modré značky doprava, zahněme též. Nenaleznete-li onu odbočku, klidně pokračujte dále. A v nejbližší dědině dejte si rum. Nejsou-li stopy, není ledopád. V opačném případě vítejte v Anconě. A hledejte. Vhodné je chodit o vyšlapaných chodníčcích. Vyšlapaných od lidí. Dle statistik je i ta největší anorektička nejméně o 400g těžší než největší středoevropská veverka. Kdo půjde po stopách zvířecích riskuje proboření se do sněhu. Zmíněná anorektička snad po kolena. Průměrná dívčina zapadne do půlky stehen. Statný jinoch po pás. Jak jsem letos zapadl já se nebudu zmiňovat…
Kdo by se chtěl podívati na fotky, jsou zde...