Sraz historických traktorů Valašská Senice 2012
Máme za sebou další skvělou akci. V tomto roce zatím nejlepší, troufám si říci. Žádný slovutný festival. Žádné monstrózní mecheche se statisícovým rozpočtem. III. ročník Srazu historických traktorů v malé dědince Valašská Senice. Po našem Senica. Tímto bych se chtěl pořadatelům omluvit za pochybnosti týkající se bohatého programu, jež vyjádřil jsem v pozvánce. Naštěstí ji snad nikdo z nich nečetl. Program vskutku bohatým byl. Bez dechovky. Aspoň v době, kdy jsem zde pobýval. Jedouc ze Zlína, nestihl jsem začátek. Cesta byla delší, než jsem si myslel. Ono se to řekne, střihni to do Polanky, pak Lidče a jsi už skoro v Senici. Ale na Valachoch jsou samé kopce. Kopec a 30°C ve stínu způsobují funění. Dechovka tedy nehrála. Z reproduktorů zněl Kabát a jiná, podobná, seskupení. Pořadatelé pozor! Již před 10 lety by vám v brněnských intelektuálních kruzích vysvětlili, že Kabát dnes si dnes pouštějí jen a pouze venkovští burani. Dnes by již as jen hlavou kroutili a tiše skučeli. Naštěstí je nás venkovských buranů stále dostatek a nemusíme na srazech traktorů poslouchat složitou intelektuálně-experimentální muziku 21. století. Stánek s pivem a klobásami se konal. Tělo i duši je třeba živit. Až po uspokojení základních životních potřeb jest člověk schopen nejen konat, ale i myslit. Kdo má hlad, kouká, kde by co sežral a nějaké traktory mu mohou být zcela ukradené. Program spočíval v nejrůznějších disciplínách. Od přetahování se lakatošů po sprint traktorů na 100 000 mm. Lakatoše jsou fajn. Pokud se přetahují a nemění lesní cesty v tankodrom. Akce tato má nápad. Originální nápad. Poměrně originální. Různých veteránfestů a srazů historických automobilů je přehršel. Sraz traktorů se od těchto podstatně liší. Stejně jako se liší majitel Tatry 11 od majitele Zetoru 25. Oba jsou nadšenci. Vlastník Tatrovky vám na požádání bude vyprávěti historii Tatry 11, Tatry coby značky i motorismu jako takového. Zná přesné chemické složení každého šroubku ve svém voze. A je-li v dobré náladě, umožní vám konečky prstů dotknouti se motoru. Máte-li čisté pracky. Přednáška jest to jistě zajímavá. Naplní vás obdivem k umu našich předků. A zpravidla si po deseti minutách nepamatujete zhola nic. Doma pak marně přemýšlíte, co to bylo za vozítko, jež se vám tolik líbilo. Držitel traktoru je též nadšenec. Upozorní vás, že jedná se o Zetor 25. Poučenější sdělí, kdy přibližně se tento typ vyráběl. Praktičtější porozpráví, kterak se chová při orbě. Na traktor si můžete sáhnout, poklepat na něj, ba klidně do pneumatiky kopnout. Má-li dobrou náladu, můžete se projet. Otázka, zdali v roce 1952 existovala stříbrná metalíza jej nechává zcela chladným. Složitější dotazy přeslechne. Ale během 10 minut učiní z vás fanatického traktoristu. Co z toho vyplývá pro vás, milé dámy? Nelajte příliš svým partnerům, jež slivovičku mocně okoštují a druhý den procitají kolem poledne s bolením hlavy. Díky celkové amnézii nevzpomene si na rozhovory s traktoristy. V opačném případě si nastěhuje Zetor 4711 do obýváku. V horším případě do ložnice. Já sám již pečlivě studuji atlas těchto strojů a plánuji pietní cestu do Prostějova, kde pánové Wichterle a Kovářík zahájili slavnou éru moravské traktorové výroby. Kdo by ostatně naznal WIKOV. Kdo si nevybavuje, nechť vzpomene si na onu slavnou větu: „To je dost, táto, žes nás taky někam vyvez“. Pan Hrušínský drandil na stroji této značky. A kdo si ještě není jist, nechť pohlédne zde. Konečně se mi podařilo nacpat na Rajče fotky z Veteránfestu v Drahotuších. WIKOV je hned na začátku galerie. V Senici nebyl ni jediný. Myslím. Jedno vozítko se mi identifikovati nezdařilo. Zastoupen byl hlavně – Zetor. Zetor značí co? Zetor značí ZEmědělský trakTOR. To nemám z encyklopedie. To vím ještě z řidičáku. Některé traktůrky vypadaly jako hračky. Některé jako dosti ohrané hračky. Majitelé na nich však řádili pěkně. Na takovém traktoristovi je nejhorší, že jakmile si řekne – „Tenhle krpál v pohodě vyjedu“, nepomohou mu přátelské rady - „Neblázni, synku, znám jen jednoho člověka, jež by to dokázal“. Ne, ne. Nedá si říci. Zapadne do bláta. Nemůže tam. Nemůže zpět. Musí být vytažen. Ušetří nemalou částku, neb v hospodě se nebude moci ukázat do konce léta. Pak nějaký mamalas převrátí traktor na střechu uprostřed fotbalového hřiště a na neúspěch ze srazu se zapomene.
Vstupenka stála 20 Kč. Přijel jsem natolik uondán, že mne nenapadlo nic jiného než vlézt do areálu branou. Ostatně zcela výjimečně nemrčím. Aby pořadatelé vyhověli moderním trendům, vstupenky byly slosovatelné. Hlavní a jediná cena – zájezd. Dvacet šťastlivců umístěno bylo na vlečku a při spanilé jízdě mohli kochati se krásou dědiny. Neb z vylosovaných se nikdo nepřihlásil, proběhl náhodný výběr. Nepotěšili jsem mne, přátelé. Nemohu se přihlásiti na výlet, musím-li valiti domů.
Zatím nejlepší akce letošního roku je tedy za námi. Akce jak má být. Člověk uvidí něco zajímavého, není otravován hordou stánkařů s pouťovým zbožím, poslintá si tričko pokaždé, jde-li kol udírny, ceny lidské, moderátor civilní a hlavně – je tam od začátku do konce prdel. Cizák má trochu smůlu. Cizák všem vtipům nerozumí. Děkujmež bohům. Dokud se takové srazy pořádají pro pobavení pořadatelů, účastníků a aboriginálů, bývají skvělé. Jakmile začne se dbáti na povyražení cizáků, vzniká paskvil. Kulturní činitelé obcí valašských měli by v příštím roce zvednout svá pozadí a juknout do Senice. Stejně tak všichni, kdož pokouší se pořádat jakékoli kulturně-společenské akce. Snad jednou doba nastane, kdy nebudou se mi hrůzou na hlavě zbytky hára ježiti, uslyším-li slovní spojení bohatý program. Snad se o IV. ročníku srazu historických traktorů ve Valašské Senici dozvím včas. Mimochodem, co tak ještě uspořádat Sraz doma vyrobených samochodů?
A kdo chce další fotky, může se na Rajče kouknouti. Narozdíl do většiny dalších akcí, musel jsem vybírat obrázky víceméně náhodně. Bylo se tu nač koukat...