Jdi na obsah Jdi na menu
 


Štúrovský

28. 11. 2013

 

Sněží. Kytičková sezona nám definitivně skončila. Je čas na bilancování. Sportovní terminologií – letošní rok dopadl vcelku úspěšně. Baráž jsme sic projeli, však krajský přebor je taky pěkná soutěž. I v tomto roce máme za sebou několik porážek. ZajOstřihom - bazilika sv. Štěpánaímavo jest, že jedná se o záležitosti relativně periodicky se opakující. První neúspěch zove se tořič pavoukonosný (Ophrys sphegodes). Normální člověk to má jednoduché. Podívá se sem a čte: vykvetou-li prstnatce bezové nevymýšlej ptákoviny a val na Slovensko okukovat tořič. Normální člověk pak nevymýšlí ptákoviny a valí. Já ty ptákoviny, hold, vymýšlet musím. Dle empirických zjištění tořič pavoukonosný ocitá se v optimu v okamžiku, kdy na PR Svinec vykvete vstavač Lorezův. Leč v té tobě možno šmírovati též vstavač trojzubý. Kolečko se protáčí a protáčí. A jakmile dorazím do Štúrova je pozdě. Dorazit pozdě do Štúrova není žádná katastrofa. Za normálních okolností. Dorazit pozdě do Štúrova a nenajít tořič pavoukonosný je průšvih. Člověk se na to tak nějak upne. Aspoň jeden malý, malilinkatý toříček, piditoříček. Deformovaný. Skoro odkvetlý. Sežraný slimáky. Člověk sedí na louce s podrobnou mapou. Bádá přes které místo prošel zatím jen 72x. Přes nohy mu pobíhají ještěrky zelené. Na papír usedají otakárci ovocní. Kudlanky nábožné si daly sraz na okolních travinách a mohou se umodlit by si jich koutkem oka povšiml. Kolem rostlinstvo u nás nevídané. A ten mamlas hledá tořič.

Štúrovo je malé městečko na hranicích s Maďarskem. Nejvýznamnější dominantou jeho je ostřihomská bazilika. Štúrovo je oblíbeným místem letní rekreace. Jsou zde termální lázně. S údajně největším bazénem na Slovensku. Nemohu posoudit. Je-li venku kosa, nechce se mi do vody. Je-li venku pařák, nechce se mi do vyhřívané vany. Kdo chce památky a podobné ptákoviny, musí přes Dunaj. Cesta přes Dunaj není nikterak komplikovaná. Postavili zde most.

Kdo přejde most, ocitá se v Maďarsku. Maďaři jsou specifickým národem. Velmi hrdým na svou historii. A jazyk. Není úžasné mluvit řečí, jíž nikdo jiný na světě nerozumí? Praktické poučení z toho dosud nevyvodili. Nevěšme hlavu. Jsou v Evropě teprve nějakých 1100 let. Maďarsko je jediná země, kde nelze rozumět ni turistické mapě. Bazilika sv. Štěpána vypadá ze Štúrova impozantně. Je to taky největší křesťanský chrám v Dolních Uhrách. Nelze ji minout. Dokud se turista neocitne v Ostřihomi. Mapa nefunguje. Je třeba odchytiti domorodce. Domorodec se anglicky nechytá. S otevřenou čuňou poslouchá ruštinu. Nad slovenčinou kroutí hlavou. O češtině nemluvě. Mezinárodní slovo bazilika přec jen pochopí. Rozzáří se. Bazilika je zdejším skvostem. Každý Maďar je hrdý na ostřihomskou baziliku. Domorodec obřadně přivítá cizince ve své zemi a městě. Doporučí mu nejlepší hospodu s nejpálivějším perkeltem. Vinotéku s nejohnivějším tokajským vínem. Obchod, kde možno zakoupit ty nejlepší maďarské klobásy. Dopodrobna popíše zvídavému cizozemci dějiny svého národa od příchodu do Panonie po včerejší parlamentní interpolace. Upozorní na všechny památky a památná místa v Ostřihomi. Včetně místa u Dunaje, kde kdys snad možná někdy seděl legendární Arpád. A nakonec mu i tu cestu k bazilice vysvětlí. Vše ve své rodné řeči.

Netřeba zoufati. Stačí letmý pohled do ulic. Většina automobilů má značku Nových Zámků. Majitel vozu se značkou Nových Zámků se domnívá, že maďarsky hovoří celý svět. S výjimkou Čechů. Setká-li se s někým z České republiky, padne mu kolem krku. Setkání krajanů. Sic již nejsem federací, však zde, v daleké cizině se na to nehledí. Povypráví historky z politického života Slovenska. Táže se, zdali je Havel ještě presidentem. Zavzpomíná na vojnu v Pardubicích. Doporučí nejlepší zdejší hospůdku s vynikajícím pivem. Ubytování za cenu středoevropskou. Rozebere mizerné slovenské a ještě mizernější české výsledky na mistrovství světa v ledním hokeji. Vysvětlí cestu na Budapešť, Györ i Miskolc. A turista si uvědomí, že nejkrásnější pohled na baziliku je ze slovenského břehu Dunaje.

Na slovenském břehu Dunaje to má jednoduché. Štúrovo je město žijící z turismu. Krom termálních lázní je ostřihomská bazilika jeho největším pokladem. V místě s nejkrásnějším pohledem je zbudována perfektní promenáda. S lavičkami. S lavičkami s opěrátky. Bazilika je nejkrásnější při západu slunce. Vše je nejkrásnější při západu slunce. To ví každý majitel digitálního fotografického přístroje. Krom těch, jež tvrdí, že nejkrásnější je svět při slunce východu. Těmto neradno věřit. Spatřit svět při východu slunce znamená vylézt z postele v nekřesťanskou hodinu. V 05:00 nemůže být svět krásný. Kol Dunaje vede cyklostezka. Někam na východ. Čert ví kam. Kdo očumuje baziliku, nemá na nějaké stezky čas. Mezi Dunajem a cyklostezkou je lesík. Lesíkem vede pěšinka. Romantika, že by se jeden pokáknul. Nádhera. Vedle nohou vám šplouchá slovanská národní řeka. Kolem padlé stromy. Či spíš stromky. Některé padly do vln. Písek. Vůně vody. I ten pohled na sv. Štěpána jako z pohádky. Jak jsou ti lidi blbí. Blonckají se po asfaltovém krámu, když hned vedle je taková nádhera. Lidi zas tak blbí nejsou. Letité zkušenosti. A komáři. Obvykle si mne vůbec nevšímají. Klidně si poletují kolem. Před oči mi moc nelezou. Ba dokonce spořádaně vypínají bzučáky, letí-li mi kolem uší. Zde katastrofa. Hejna, mračna, hordy. Na obranu těchto jinak milých tvorů nutno poznamenat, že i zde si mne jako obvykle vůbec nepovšimli. Jako andílci se vznášeli kdes dalekém nebíčku. Než projela výletní loď. A budu konkrétní. Výletní loď Swiss Diamond. K nelítostnému útoku došlo ihned poté. Nastane-li komáří atak, je člověk zpravidla dosti daleko od ústupových pozic. Je třeba běžet a plácat se. Rozpohybovat mou blahobytnou postavu dá trochu úsilí. Raději zhynout bez kapky krve než sprintovat. Plácání stačí. V každém komárovi je nějaká ta kapička krve. Rozplácne-li se komár na papuli, kapička krve tam zůstane. 12.836 rozplácnutých komárů znamená 12.836 kapiček krve. Takovou kapičku krve ze sebe člověk jen tak nedostane. Je třeba se umýt. Chce-li se člověk umýt, musí mít vanu. Či aspoň sprchu. Vany ni sprchy na dunajské promenádě nepostavili. Člověk projde městem. Naštěstí není tak velké. Jen čtyřikrát je mu zkontrolován pas. Gratuluje si. Po dlouhé době vyhodil 10 euro za ubytování. Dobře investované peníze. Jde a prozpěvuje si. Je zkontrolován popáté. Po městě se pohybuje tvor, celý zkrvavený, vydávající nelidské zvuky. Nu, radost mu to nezkazí. Nemůže se dočkat vany. Euforie. Nirvána. Procházejíc kol hospůdky nedaleko ubytovacího zařízení neodolá. Takový krásný den je třeba zakončit chladným pivínkem. Paní hospodská upustí půllitr. Štamgasti zapomenou hovořit maďarsky. Tož, možeš ně to, Gejzo, vysvětlit? Každý blbec ví, že do lužního lesa se při západu slunce neleze. Jenom ti Čehúni se musí nacpat všude.

Čehún dostane borovičku od každého přítomného, jde se umýt, sladce vyspinkat a druhý den jej již z dáli zdraví polovina města...

Obrázky jsou zde...