Komu poštěstilo se jeti vlakem po trati Kroměříž-Valmez, mohl mezi Holešovem a Bystřicí pod Hostýnem spatřit zastávku Dobrotice. Je úplně obložená hračkami. Ono to již není zastávka ČD. Tu tvoří železná bouda vedle. Jedná se o soukromé obydlí sběratele. Proč se mám pořád poflakovat po velmi významných místech spojených s našimi dějinami, obdivovat mistrovská díla umělecká, úžasné geologické jevy, vzácné rostliny a živočichy? Zajdu si do Dobrotic na hračky. Byť nakonec jsem se s přeci jen s jedním mistrovským uměleckým dílem setkal.
Výchozím bodem stala se Bystřice pod Hostýnem. Pak Slavkovem. Nikoli památným bojištěm, ale naší poctivou obcí, jež nevyznamenala se žádnou pohromou. A vlastně ani ničím jiným. Největší zajímavostí je zřícenina hradu Chlum nad dědinou. Ale o té se zmíním v zvlášť. A hlavně později. Celou dobu pochodoval jsem po cyklotrase č. 5033. Pokud se v tom vyznáte. Já, ač bicyklista, nikoli. Až do Rymic. Pěšky. Chtěje se přesouvati pěkně pomalu a kochati se krajinou. Před obcí Jankovice objevilo se ono mistrovské dílo. Barokní sousoší sv. Anny. Jedno z vrcholných děl moravského baroka. Neb všeobecně dostupných informací mnoho není, dovolil bych si obšlehnout ty, jež vyčetl jsem na listě umístěném u sousoší. Snad správně. Jako obvykle spoléhám na paměť. Dílo srovnatelné se pracemi Dieussarda, dnes umístěnými v Kroměříži, na Kopečku a v Chobotě. Nevíte, kde je Chobot? Z toho si nic nedělejte. Já také ne. Ale někdy se na to kouknu. Sousoší je 6 m vysoké. Vyrobeno z pískovce. Na hranolovitém čtyřbokém podstavci s bočními volutovými křídly, římsa nesoucí hranolovitý nástavec se sv. Annou. Tato se dívá na malého Ježíška, jež v náručí Panny Marie odpočívá. Skupina je doplněna dvěma andílky, a tyto opět doplňují dvě knihy. Za andílky jest pak Písmo svaté Starého zákona, jehož děj je naplněn a vpředu Zákon nový, jehož naplnění má teprve dojíti. Vše doplněno klečícím Janem Nepomuckým. Na podstavci možno čísti nápis: Ppstaveno nákladem p. Jana Thomaštíka z Holešova zemřelého L.P. 1742. Tento pán byl velmi dobře prosperující holešovský obchodník. Třikráte ženatý. Na třetí pokus vzal si velmi mladou ženu. Oslněnou spíše stavem účtu, než lepým zjevem či bystrým duchem starcovým. Ale ten dědek pořád nechtěl natáhnout bačkory. Nejprve se najatý zloduch pokusil zabít jej na cestě do Zahnašovic. Zde postaven kříž. Podruhé u Tučap. Opět je zde kříž u silnice s letopočtem 1742. To již začalo být Thomaštíkovi divné, že na něj neustále vyskakuje z křoví nějaké podezřelé individum. Když se o to pokusili potřetí (v místě sousoší, den před svátkem sv Anny) byl již připraven. Jdouc ze Vsetína, najal si pár vsackých řízků a ti dali onomu chuligánovi po rypáku. Žena se přiznala a na místech, kde byl přepaden, postavil Thomaštík památníky. Co se stalo s manželkou pověst nepraví. Však díky stavbám uměleckých děl, zarovnal Thomaštík stav účtu na nulu. A manželství mohlo být zachráněno. Ženuška jistě brzy litovala, že byla lakomá a najala si takového babrala.
Za Jankovicemi již objevují se Dobrotice. S vlakovou zastávkou. Nejprve jsem jen tak nakoukl z druhé strany kolejí. Na perón ihned vylétl majitel. A nabídl mi prohlídku. Má strašně vzácný tank. Je růžový. Strašně vzácný kamion. Je velký. A strašně vzácný vagónek. Už si nevzpomínám jaký. Jakmile doma otevřel jakoukoli skříňku, začaly se z ní sypat hračky. Zmínil se, že žije s manželkou. Nějak se mi nepodařilo zjistit, kam paní domu dává hrnce. Nebo aspoň hrnečky. Či jeden malilinkatý kastrůlek. Figurky z Kinder vajíček vypadávaly i ze solničky. Jen škoda, že vše v celkem dezolátním stavu. Mohla by to vskutku být nádherná sbírka. Majitel je však trochu podivím. Trochu víc podivím. Možná ještě o chloupek větší než já. Ostatně kdo není. Však na první pohled velmi hodný človíček. Dobračisko. Musel jsem jej hodinu přesvědčovat, že vskutku neunesu metrák panenek. Chtěl mi darovat něco na památku. Půjdete-li kolem, klidně se zastavte. Uděláte mu radost. A některé z jeho hraček jsou skutečně parádní. Coby dítko jsem si s nimi hrával. Jen nejsou zrovna v reprezentativním stavu. Snad i hořce zapláčete. Ale kromě růžového tanku vám majitel jistě rád dá cokoli. Jinak toho v Dobroticích mnoho neuvidíte. Informační plán obce se snaží návštěvníkům namluvit, že se zde nacházejí rozvaliny hradu. Pod tímto pojmem bych si přeci jen představil něco většího. Je zde kopeček na němž stávala místní tvrz. I o této se však ještě zmíním později. Jen abyste věděli, že žádný Brumov ni Trosky se zde nekonají.
A dále již není co psáti. Přes Holešov došel jsem do Rymic, odtud přes Roštění, Pacetluky a Bořenovice zpět do Holešova. Moc pěkné krajinky se zde vyskytují. Však žádná blízká setkání třetího druhu se nekonala...