Valentýnská pouť Příbor 2012
18. 2. 2012
Ve městě Příboře narodil se Sigmund Freud. Sigi Freudů objevil psychoanalýzu, vliv sexu na psychiku a kožený gauč. Ve městě tomto žil do věku tří let. A poté, coby šestnáctiletý puberťák, sem přijel na prázdniny. Freudův pobyt v Příboře měl jistě kladný vliv na jeho pozdější práci. A Příboru umožnil pořádání oslav narozenin slavného rodáka. Příbor však není jen Sigmund. Je to také město s několika kostely. Příborští byli vždy věrnými a poctivými katolíky. A poctivý katolík nemyslí na nic jiného, než stavbu nových svatostánků. Poctivý katolík nežije v pastoušce, nepase ovce a nepodléhá pokušení. Poctivý katolík má soukenický závod. Mnohdy i zaměstnance. Někteří i dva. A to už je pak nějaká zodpovědnost. Tak se zde kostely staví, staví a staví. Jedním z nich je kostel sv. Valentýna, ochránce před nemocemi. Lid z dalekého a širokého okolí sem odedávna přicházel prosit za uzdravení. Koupil si voskový model údu či orgánu jež postižen byl chorobou, nechal jej posvětit, nacpal na oltář a uzdravil se. Pokud neumřel. A ekonomika kvetla. A příborští jásali. Jen se jim pořád po městě blonckali nějací cizáci. Cizáky v ulicích nemá nikdo rád. Cizinec není našinec. Jedinou výjimkou jsou cizinci devizoví. Devizoví cizinci však nejezdí do Příbora. Ti mají Lourdy. Turistický ruch je třeba nějak usměrňovat. I vynalezli příborští měšťané Valentýnskou pouť. Sv. Valentýna je jak známo v únoru. Movitější nemocní přijdou, utratí peníze a vrátí se domů do vyhřátých peřin. Chudší marodi zmrznou už cestou sem. Není nad dobrou organizaci.
Ráno -17°C. O něco víc než den předtím na Hostýnku. Přes den teplota stoupla. O stupeň. Dle internetu. Dle mého klesla. Ještěže zde byly dva koše s ohněm. Připadal jsem si coby bezdomovec. Byl jsem u nich pravidelným návštěvníkem. Někteří se zahřívali vařonkou. Vařonka je nápojem znamenitým. Kdo nezná jej, nechť si píše. V hrnci se nechá zkaramelizovat cukr. Musí zežloutnout, nikoli zkamenět. Přidá se voda. Narve se do toho citronová kůra, skořice a hřebíček. Povaří se. Chvíli. Hrnec se sundá z plotny a vzniklá tekutina se nechá mírně vychladnout. Jen mírně. Studená vařonka není vařonka. I přidá se líh. V odborné literatuře nedoporučuje se použití lihu technického, syntetického a denaturovaného. Nemáte-li, čistě náhodou, zrovna doma butélku s lihem, vystačíte s vodkou. Či nějakou pálenku. Použijete-li slivovičku, uhodím vás do tváře. Kydněte tam rum a zmlátí vás bratři Slezané. Není snadné být gastronomickým revolucionářem. Ideální je přidati i něco medu. A možno glondati. Jak ji vyrábí trhovci vědí jen oni sami. Místní vypili několik galonů. No jo, oni jsou doma. Já musel trefit na zpáteční spoj. Sice stojí přímo před kostelem sv. Valentýna, leč člověk se zmýlí lehko. Jedna stačila. Program lepší než vloni. V duchu středověku. Moderátorka letos též víc hovořila. Vzpomenul jsem si na onen slavný valašský kóan: Je pro manželství lepší němá roba či hluchý chlap? Paní je vskutku výmluvná. Obdivuhodný výkon. Já otevřel papulu a omrznul mi jazyk. Možná doma musí mlčet. Stánky více méně stejné. K dostání opět zabijačka. Klobásky voněly až do Nového Jičína. Někteří jich koupili plnou tašku. Zastavili se, ochutnali a domů šli s poloprázdnou. Koumáci si je ohřívali nad koši s ohněm. Opět dřevený kolotoč na lidský pohon. Dítka měla radost. Jakmile program končil a dětičky odkráčely domů na nedělní oběd, měli radost i někteří dospělci. Já už menší. Pánové potřebovali pomoci při jeho demontáži. Pomohl jsem. Ohnul se. A teď musím zašívat kalhoty. Opět byly k dostání šifle. Takové perníčky. Obdélník připomínající tabulku čokolády. Velmi malou tabulku čokolády. Kdys k dostání jen v Příboře a jen na Valentýnské pouti. Dnes patrně i v jiné termíny. Ale zas jen v Příboře. Jako vloni i letos udělám reklamu Pekařství a cukrářství paní Evy Gilarové. Ony tam letos ni jiné nebyly. Zato byla teplá pečená jablka. S různými příchutěmi. Ba, ba, jabka je možno i upécti. Na ohni. Nebo v troubě. Kdo je peče na ohni nemusí se s příchutěmi moc babrat. Stejně budou chutnat po popelu. Pokud se vám vůbec podaří jej z ohně vytáhnout. Letos se, snad se mi to jen zdá, nějak více vyrojily valentýnská srdíčka. Snad jen přechodné pominutí smyslů. Opět bohatá tombola. Los jsem si nekoupil. Při mém štěstí bych vyhrál plato vajíček. Roztržené gatě, rampouch u nosu a z baťůžku kapající bílek. Celý den hrála kapela Calata. Kdo si toto slovo vygoogluje, může si tři písničky poslechnout. I CD bych si koupil. Kdybych z počítače nevyoperoval zvukovou kartu. Zvukové CD bez zvuku je na prd. Calata nehrála ani tak dlouho jako často. Umělci vlezli na pódium, po 10 minutách jim začaly upadávat prsty a museli se jít ohřát. Ale u košů nepostávali ni jednou. Že by vařonka???