Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 8. - Valaši vytrvali. A závěr.

27. 6. 2011

8. Valaši vytrvali

 

Ani po roce 1627 neustali obyvatelé valašských hor ve své drobné válce proti císařským. Kruté tresty a exekuce stlumily sice na čas jejich odpor, který však vždy znovu propukal za příznivých okolností. Nikdy však už neměli Valaši tak jednotícího a inteligentního vůdce, jakého ztratili v Janu Adamovi. V drobných podnicích čtyřicátých let 17. století bývá uváděn jako jejich náčelník nějaký Adámek či Adamčík, který byl chycen r. 1641 na statcích trnavských jesuitů na Slovensku[1]. Skutečnost, že i na jeho hlavu byla vypsána cena, nesmí však vést k ztotožňování tohoto zbojníka s naším rytířem, který byl tehdy už aspoň 12 let mrtev.

Nejdůrazněji se uplatnili Valaši za vpádu Švédů, kteří přicházeli na Moravu ve jménu náboženské svobody. Tehdy poslal kterýsi z předních Valachů Linhartu Torstensonovi na uvítanou darem krásnou valašskou píšťalu a byl navzájem poctěn od švédského vojevůdce stříbrným kordem, stuhou a ostruhami[2]. Valaši prokázali Švédům mnoho platných služeb, zejména při dobývání Kroměříže, kdy první vztyčili na hradbách města svůj prapor s heslem „Za slovo boží a vlast“, a také při zásobování švédských posádek, zejména Olomouce.

Byli za to po odchodu Švédů hrozně potrestáni hromadným mučením, popravami i násilným přesídlováním, ale jejich odpor k vnucovanému katolictví udržel se v odlehlých horských údolích až do tolerančního patentu,. na jehož vydání měla valašská houževnatost nesporný podíl[3].

Už za třicetileté války byli ovšem někteří Valaši, zejména z panství hukvaldského, katolíky. tyto nečetné výjimky odlišoval kardinál z Dietrichštejna od „lupičské a rebelské zběře“, kteréžto pojmenování měl pouze pro Valachy evangelické, oddané stoupence nešťastného čejkovského pána, zapomínaje, že i katoličtí Valaši, vedení jeho vlastním úředníkem, J. K. Orlíkem a Karlem Žampachem z Frýdku, stejně loupili a zabíjeli, a to i po odchodu nepřátel, jak si na jejich řádění ve své zemi stěžovala roku 1627 těšínská kněžna Elizabeta Lukrecia[4].

Z katolických Valachů, ovládaných biskupskými úředníky, stali se poslušní poddaní, kteří záhy pozbyli své svéráznosti. Odbojní svobodníci, byť se ve svém vzdoru dopustili časem i ukrutností (ač rozhodně nebyli horší než oslavovaní Lisovčíci a námezdní žoldnéřská vojska své doby), bojovali za statky nehmotné, svobodu slova božího a svobodu osobnosti a ukázali v tom zápase vytrvalost, jíž není možno odepřít úcty.


OBSAH

 

Předmluva

  1. Původ a mládí Jana Adama z Víckova
  2. Sňatek a idyla na čejkovském zámku
  3. Účast pana z Víckova na povstání
  4. Podíl na bojích za osvobození Moravy v r. 1621
  5. Léta 1622-1624. Diplomatické cesty Jana Adama
  6. Návrat na Moravu v roce 1626. Věrnost Valachů a vojenské úspěchy jejich vůdce.
  7. Katastrofa dánské výpravy. Smrt Jana Adama z Víckova.
  8. Valaši vytrvali.


Seznam použitých pramenů a literatury

 

Archivalie Zemského archivu moravského v Brně:

            Zemské desky moravské.

            Knihy půhonů.

            Akta šlechtická.

            Jesuité olomoučtí a brněnští P. III. Q I, L – 72, K – 72 a j.

            Paměti holešovské, sbírka rukopisů č. 966.

            Paměti města Val. Meziříčí, sbír. Geschichtsvereinu č. 301.

Sbírka Colalto IV.

Bludovské depositum: Karla st. z Žerotína „Listové tejní“.

Sbírka rukopisů č. 177. Nová sbírka č. 637. Bočkova č. 9894.

Archiv města Brna: Přiznávací listy r. 1589-1590.

Pozemkový úřad – město Brno inv. 127.

Český Časopis Historický, ročníky 1899, 1923, 1927, 1932-1935.

František Hrubý: Ladislav Velen z Žerotína. Praha 1930.

František Hrubý: Moravská korespondence a akta z let 1620-1635. Brno 1935.

K. Kadlec: Valaši a valašské právo. Praha 1914.

D’Elvert: Schriften XVI, XXII.

V. Brandl: Zápisy Karla st. z Žerotína, II.

O. Odložilík: Korespondence pobělohorské emigrace, Věstník Král. čes. společnosti nauk 1932.

V. Houdek: Náhrobky Prusinovských z Víckova. Holešov 1934.

P. Tesař: Tlumačov. Tlumačov 1921-1928.

J. Rous: Valaši v boji za svobodu.

R. Wolkan: Geschichtsbuch der Hutterischen Brüder, „Naše Valašsko“, II. a III. ročník.

E. Albert-Chotovský: Paměti města Žamberka.


DR. VLASTA FIALOVÁ

JAN ADAM Z VÍCKOVA,

moravský emigrant a vůdce Valachů

1620-1628

Obrázky nakreslil Frant. Hlavica

Za účasti „Našeho Valašska“

vydal

v listopadu 1935

Moravský legionář v Brně

jako 3. svazek sbírky Bojovníci za svobodu

Vytiskla

Akc. moravská tiskárna Polygrafie

v Brně



[1] Zem. archiv mor. v Brně, Diář jesuitů olomouckých, 9. března 1641.

[2] B. Budík, Schweden in Böhmen u. Mähren, str. 70.

[3] Petice valaš. evangelíků císaři Josefu II. „Naše Valašsko“, roč. II., č. 4.

[4] Fr. Hrubý, L. Velen z Žerotína, str. 180.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA