Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hrady Vizovických vrchů II. - Janův hrad u Vizovic

14. 4. 2011

Roku 1677 získává od Zuzany Doczy panství vizovické Gervasius Vilém svobodný pán Gollen. Čachry to byly prapodivné a krajně podezřelé. Na což se však nehladí ni v dobách dnešních, natož v 17. století. Ostatně dobře mu tak. V následném třicetiletí jeho nově nabyté statky hojně navštěvovali nejrůznější uherští povstalci ne zrovna vytříbených mravů. A co nezničili Uhři, dokonalo v následujících letech nejprve extrémní zima a o rok později krupobití a povodeň. Vodní živel nejen spláchl co mu stálo v cestě, ale proTzv. Janův hrad jistotu, ještě zanesl pole kamením. Gollenové však nepodlehli trudomyslnosti. Asi měli míč. V období 1679–1726 velmi pilně budovali. Za zmínku stojí zejména 11 založených hospod. Včetně pivovaru, palírny a zámeckých vinných sklepů. Bylo by jistě poučné udělati si exkurz i po těchto místech. Však zakládali i panské dvory. Mezi nimi i prokopovský dvůr na Janově Hoře. Stál 2151 zlatých a 32 krejcarů. Solidní. Dražší byla už jen oprava vypáleného zámku a stavba pivovaru. Ba i oprava zámecké kaple od rebelantů spálené byla levnější. Ostatně se nejednalo o obyčejný panský dvůr. Sloužil též jako výstavný lovecký zámeček pro panstvo. Až začala být nazývána hradem. Proč zrovna dvůr prokopovský? V té době již v čele rodu stál Prokop hrabě Gollen. Pěkná kariéra. Otec svobodný pán, syn se již hrabětem nazývá. Stavební činnost však rod pěkně zadlužila. Když k tomu připočteme ne zrovna skromný život potomků, není divno, že 1746 prodáno bylo panství kanovníku olomouckému Heřmanovi Hamiltonovi z Blümegen. Situace se zdá vyrovnanější a nastává poklidná  éra tzv. Janova hradu. Až do roku 1783. V tomto jsou rozprodány pole k němu náležející, na místě loveckého zámečku zůstává jen panská ovčírna a kdysi krásná a výstavná budova se začíná rozkládat na prvočinitele. Naštěstí v blízkosti nebylo ni žádného hospodářští, kde by nutně potřebovali kámen k vybudování chlívku. A tak Janův hrad přečkal do konce století dvacátého. Před několika lety však i on podlehl. Ohni. Dnes tu nejdeme jen ruiny. Však vyhlížející přímo fantasticky...

Proč se však věnuji nějaké panské ovčírně, když název složky zní Zapomenuté hrady Moravy? Jednak se domnívám, že i zapomenutý lovecký zámeček jest památkou, kterou stojí za to navštívit. A snad se i pokusit o její záchranu. A v tomto případě se vskutku o zapomenutou památku jedná. Zkuste najít zmínku v literatuře. Chcete-li se dozvědět něco více, existuje jen jediná publikace. Čižmář Josef: Dějiny a paměti města Vizovic. 1933. Tato informace nechť je zároveň považována za citaci. Prakticky veškerá data výše uvedená pocházejí z této knihy. A druhý důvod? Kolem zámečku vede lesní cesta. A z jeho druhé strany je políčko. Z pole částečně i z oné cesty pochází střepový materiál datovatelný od konce 13. do 15. století. Prakticky stejný materiál jako u nedalekého Engelsbergu a u jen o něco málo vzdálenějšího Starého Světlova. Nálezy zlomků keramiky svědčí o osídlení dané lokality. Není příliš pravděpodobné, že by se jednalo o osadu vzniklou v rámci středověké kolonizace. Zde se toho vskutku mnoho vypěstovat nedá. A jiné možnosti exploatace zde také nejsou. Místo však leží ve výhodné poloze, umožňující (minimálně) kontrolu údolí říčky Lutoninky. Kam až by bylo možno dohlédnouti nelze posoudit. Jedině po vykácení okolního lesa. Tato okolnost by mohla svědčit o existenci hradu či tvrze. V pramenech sic zmínky nejsou. Však nebyl by to zdaleka první případ. Otázkou je, zdali by se přeci jen něco neobjevilo. Těch ne zcela objasněných lokací je... Bohužel zde nejsou patrny ani nepatrné terénní náznaky. Tyto však mohly být zcela zničeny při budování loveckého zámečku. Střepy tady jsou a s tím se nic nenadělá. Klidně zde mohla být vybudována pouze dřevohlinitý hrádek mající za úkol střežit přístupové cesty k cisterciáckému klášteru Smilheim. Tento po zkušenostech s Matúšem Čákem jistě dbal o svou bezpečnost. Začátek 15. století (do této doby je také možno datovat nejvíce nalezeného střepového materiálu) také nebyl z nejklidnějších. Husiti dovedli plenit a rabovat stejně jako vojska slovenského magnáta. Koncem 80. let pak klášter zaniká. Umístění jednoduchého předsunutého opevnění na toto místo by vskutku nebylo nemoudré. Je tedy poměrně pravděpodobné, že na mapu moravských hradů bude zanesena další značka.